Žalmy 35
Kralice Bible (1613)Translation
Kralice Bible (1613)
Louis Segond 1910
1Žalm Davidův. Suď se, Hospodine, s těmi, kteříž se se mnou soudí; bojuj proti těm, kteříž proti mně bojují.
1De David. Éternel! Défends-moi contre mes adversaires, Combats ceux qui me combattent!
2Pochyť štít a pavézu, a povstaň mi ku pomoci.
2Saisis le petit et le grand bouclier, Et lève-toi pour me secourir!
3Vezmi i kopí, a vyjdi vstříc těm, kteříž táhnou proti mně. Rciž duši mé: Spasení tvé jáť jsem.
3Brandis la lance et le javelot contre mes persécuteurs! Dis à mon âme: Je suis ton salut!
4Nechať se zahanbí a zapýří ti, kteříž hledají duše mé; zpět ať jsou obráceni a zahanbeni ti, kteříž mi zlé obmýšlejí.
4Qu’ils soient honteux et confus, ceux qui en veulent à ma vie! Qu’ils reculent et rougissent, ceux qui méditent ma perte!
5Ať jsou jako plevy před větrem, a anděl Hospodinův rozptylujž je.
5Qu’ils soient comme la balle emportée par le vent, Et que l’ange de l’Éternel les chasse!
6Cesta jejich budiž temná a plzká, a anděl Hospodinův stihej je.
6Que leur route soit ténébreuse et glissante, Et que l’ange de l’Éternel les poursuive!
7Nebo jsou bez příčiny polékli v jámě osídlo své, bez příčiny vykopali jámu duši mé.
7Car sans cause ils m’ont tendu leur filet sur une fosse, Sans cause ils l’ont creusée pour m’ôter la vie.
8Připadniž na ně setření, jehož se nenadáli, a sít jejich, kterouž ukryli, ať je uloví; s hřmotem ať do ní vpadnou.
8Que la ruine les atteigne à l’improviste, Qu’ils soient pris dans le filet qu’ils ont tendu, Qu’ils y tombent et périssent!
9Duše má pak ať se veselí v Hospodinu, a ať raduje se v spasení jeho.
9Et mon âme aura de la joie en l’Éternel, De l’allégresse en son salut.
10A tuť všecky kosti mé řeknou: Hospodine, kdo jest podobný tobě, ješto vytrhuješ ztrápeného z moci toho, kterýž nad něj silnější jest, tolikéž chudého a nuzného od toho, kterýž ho násilně loupí?
10Tous mes os diront: Éternel! Qui peut, comme toi, Délivrer le malheureux d’un plus fort que lui, Le malheureux et le pauvre de celui qui le dépouille?
11Povstávají svědkové lživí, a na to, o čemž nevím, dotazují se mne.
11De faux témoins se lèvent: Ils m’interrogent sur ce que j’ignore.
12Zlým za dobré mi se odplacují, duše mé zbaviti mne chtíce,
12Ils me rendent le mal pour le bien: Mon âme est dans l’abandon.
13Ježto já v nemoci jejich pytlem jsem se přiodíval, duši svou postem trápil, a sám u sebe za ně často se modlil.
13Et moi, quand ils étaient malades, je revêtais un sac, J’humiliais mon âme par le jeûne, Je priais, la tête penchée sur mon sein.
14Jako k příteli, jako k bratru vlastnímu jsem chodíval; jakožto ten, kterýž po matce kvílí, smutek nesa, tak jsem se ponižoval.
14Comme pour un ami, pour un frère, je me traînais lentement; Comme pour le deuil d’une mère, je me courbais avec tristesse.
15Ale oni z mého zlého radovali se, a rotili se; shromažďovali se proti mně i ti nejnevážnější, o čemž jsem nevěděl; utrhali mi, a nemlčeli.
15Puis, quand je chancelle, ils se réjouissent et s’assemblent, Ils s’assemblent à mon insu pour m’outrager, Ils me déchirent sans relâche;
16S pokrytci, posměvači, fatkáři škřipěli na mne zuby svými.
16Avec les impies, les parasites moqueurs, Ils grincent des dents contre moi.
17Pane, dlouho-liž se dívati budeš? Vytrhni duši mou od zhouby jejich, od lvů jedinkou mou.
17Seigneur! Jusques à quand le verras-tu? Protège mon âme contre leurs embûches, Ma vie contre les lionceaux!
18I budu tě oslavovati v shromáždění velikém, ve množství lidu tebe chváliti budu.
18Je te louerai dans la grande assemblée, Je te célébrerai au milieu d’un peuple nombreux.
19Nechažť se nade mnou neradují ti, kteříž bezprávně ke mně se nepřátelsky mají; ti, kteříž mne nenávidí bez příčiny, ať nemhourají očima.
19Que ceux qui sont à tort mes ennemis ne se réjouissent pas à mon sujet, Que ceux qui me haïssent sans cause ne m’insultent pas du regard!
20Neboť nemluví ku pokoji, ale proti pokojným na zemi slova lstivá vymýšlejí.
20Car ils tiennent un langage qui n’est point celui de la paix, Ils méditent la tromperie contre les gens tranquilles du pays.
21Anobrž rozdírají proti mně ústa svá, a říkají: Hahá, hahá, jižť vidí oko naše.
21Ils ouvrent contre moi leur bouche, Ils disent: Ah! Ah! Nos yeux regardent!
22Vidíš ty to, Hospodine, neodmlčujž se, Pane, nevzdalujž se ode mne.
22Éternel, tu le vois! Ne reste pas en silence! Seigneur, ne t’éloigne pas de moi!
23Probudiž se a prociť k soudu mému, Bože můj a Pane můj, k obhájení pře mé.
23Réveille-toi, réveille-toi pour me faire justice! Mon Dieu et mon Seigneur, défends ma cause!
24Suď mne podlé spravedlnosti své, Hospodine Bože můj, ať se neradují nade mnou.
24Juge-moi selon ta justice, Éternel, mon Dieu! Et qu’ils ne se réjouissent pas à mon sujet!
25Ať neříkají v srdci svém: Měhoděk duši naší; ať neříkají: Sehltili jsme jej.
25Qu’ils ne disent pas dans leur cœur: Ah! Voilà ce que nous voulions! Qu’ils ne disent pas: Nous l’avons englouti!
26Ale ať se zahanbí a zapýří všickni radující se mému zlému, v stud a hanbu ať jsou oblečeni ti, kteříž se zpínají proti mně.
26Que tous ensemble ils soient honteux et confus, Ceux qui se réjouissent de mon malheur! Qu’ils revêtent l’ignominie et l’opprobre, Ceux qui s’élèvent contre moi!
27Ti pak, kteříž mi přejí mé spravedlnosti, ať plésají, a radují se, a ať říkají vždycky: Veleslaven budiž Hospodin, kterýž přeje pokoje služebníku svému.
27Qu’ils aient de l’allégresse et de la joie, Ceux qui prennent plaisir à mon innocence, Et que sans cesse ils disent: Exalté soit l’Éternel, Qui veut la paix de son serviteur!
28I můj jazyk ohlašovati bude spravedlnost tvou, a na každý den chválu tvou.
28Et ma langue célébrera ta justice, Elle dira tous les jours ta louange.
Tip: use the ← and → keys to turn chapters.