Žalmy 39
Kralice Bible (1613)Translation
Kralice Bible (1613)
Louis Segond 1910
1Přednímu zpěváku Jedutunovi, žalm Davidův.
1Au chef des chantres. A Jeduthun, Psaume de David.
2Řekl jsem: Ostříhati budu cest svých, abych nezhřešil jazykem svým; pojmu v uzdu ústa svá, dokudž bude bezbožník přede mnou.
2Je disais: Je veillerai sur mes voies, De peur de pécher par ma langue; Je mettrai un frein à ma bouche, Tant que le méchant sera devant moi.
3Mlčením byl jsem k němému podobný, umlčel jsem se i spravedlivého odporu, ale bolest má více zbouřena jest.
3Je suis resté muet, dans le silence; Je me suis tu, quoique malheureux; Et ma douleur n’était pas moins vive.
4Hořelo ve mně srdce mé, roznícen jest oheň v přemyšlování mém, tak že jsem mluvil jazykem svým, řka:
4Mon cœur brûlait au-dedans de moi, Un feu intérieur me consumait, Et la parole est venue sur ma langue.
5Dej mi znáti, Hospodine, konec života mého, a odměření dnů mých jaké jest, abych věděl, jak dlouho trvati mám.
5Éternel! Dis-moi quel est le terme de ma vie, Quelle est la mesure de mes jours; Que je sache combien je suis fragile.
6Aj, na dlaň odměřil jsi mi dnů, a věk můj jest jako nic před tebou, a jistě žeť není než pouhá marnost každý člověk, jakkoli pevně stojící. Sélah.
6Voici, tu as donné à mes jours la largeur de la main, Et ma vie est comme un rien devant toi. Oui, tout homme debout n’est qu’un souffle. — Pause.
7Jistě tak pomíjí člověk jako stín, nadarmo zajisté kvaltuje se; shromažďuje, a neví, kdo to pobéře.
7Oui, l’homme se promène comme une ombre, Il s’agite vainement; Il amasse, et il ne sait qui recueillera.
8Načež bych tedy nyní očekával, Pane? Očekávání mé jest na tebe.
8Maintenant, Seigneur, que puis-je espérer? En toi est mon espérance.
9A protož ode všech přestoupení mých vysvoboď mne, za posměch bláznu nevystavuj mne.
9Délivre-moi de toutes mes transgressions! Ne me rends pas l’opprobre de l’insensé!
10Oněměl jsem, a neotevřel úst svých, proto že jsi ty učinil to.
10Je reste muet, je n’ouvre pas la bouche, Car c’est toi qui agis.
11Odejmi ode mne metlu svou, nebo od švihání ruky tvé docela zhynul jsem.
11Détourne de moi tes coups! Je succombe sous les attaques de ta main.
12Ty, když žehráním pro nepravost tresceš člověka, hned jako mol k zetlení přivodíš zdárnost jeho; marnost zajisté jest všeliký člověk. Sélah.
12Tu châties l’homme en le punissant de son iniquité, Tu détruis comme la teigne ce qu’il a de plus cher. Oui, tout homme est un souffle. — Pause.
13Vyslyšiž modlitbu mou, Hospodine, a volání mé přijmi v uši své; neodmlčujž se kvílení mému, nebo jsem příchozí a podruh u tebe, jako i všickni otcové moji.
13Écoute ma prière, Éternel, et prête l’oreille à mes cris! Ne sois pas insensible à mes larmes! Car je suis un étranger chez toi, Un habitant, comme tous mes pères.
14Ponechej mne, ať se posilím, prvé než bych se odebral, a již zde více nebyl.
14Détourne de moi le regard, et laisse-moi respirer, Avant que je m’en aille et que ne sois plus!
Tip: use the ← and → keys to turn chapters.