Žalmy 39
Kralice Bible (1613)Translation
Kralice Bible (1613)
Daničić–Karadžić Bible (1868), Cyrillic
1Přednímu zpěváku Jedutunovi, žalm Davidův.
1Рекох: Чуваћу се на путевима својим да не згрешим језиком својим; зауздаваћу уста своја, док је безбожник преда мном.
2Řekl jsem: Ostříhati budu cest svých, abych nezhřešil jazykem svým; pojmu v uzdu ústa svá, dokudž bude bezbožník přede mnou.
2Бејах нем и глас не пустих; ћутах и о добру. Али се туга моја подиже,
3Mlčením byl jsem k němému podobný, umlčel jsem se i spravedlivého odporu, ale bolest má více zbouřena jest.
3Запали се срце моје у мени, у мислима мојим разгоре се огањ; проговорих језиком својим:
4Hořelo ve mně srdce mé, roznícen jest oheň v přemyšlování mém, tak že jsem mluvil jazykem svým, řka:
4Кажи ми, Господе, крај мој, и докле ће трајати дани моји? Да знам како сам ништа.
5Dej mi znáti, Hospodine, konec života mého, a odměření dnů mých jaké jest, abych věděl, jak dlouho trvati mám.
5Ево с педи дао си ми дане, и век је мој као ништа пред Тобом. Баш је ништа сваки човек жив.
6Aj, na dlaň odměřil jsi mi dnů, a věk můj jest jako nic před tebou, a jistě žeť není než pouhá marnost každý člověk, jakkoli pevně stojící. Sélah.
6Баш ходи човек као утвара; баш се узалуд кида, сабира, а не зна коме ће допасти.
7Jistě tak pomíjí člověk jako stín, nadarmo zajisté kvaltuje se; shromažďuje, a neví, kdo to pobéře.
7Па шта да чекам, Господе? Нада је моја у Теби.
8Načež bych tedy nyní očekával, Pane? Očekávání mé jest na tebe.
8Из свега безакоња мог избави ме, не дај ме безумноме на подсмех.
9A protož ode všech přestoupení mých vysvoboď mne, za posměch bláznu nevystavuj mne.
9Нем сам, нећу отворити уста својих; јер си ме Ти ударио.
10Oněměl jsem, a neotevřel úst svých, proto že jsi ty učinil to.
10Олакшај ми ударац свој, силна рука Твоја уби ме.
11Odejmi ode mne metlu svou, nebo od švihání ruky tvé docela zhynul jsem.
11Ако ћеш карати човека за преступе, расточиће се као од мољаца красота његова. Баш је ништа сваки човек.
12Ty, když žehráním pro nepravost tresceš člověka, hned jako mol k zetlení přivodíš zdárnost jeho; marnost zajisté jest všeliký člověk. Sélah.
12Слушај молитву моју, Господе, и чуј јаук мој. Гледајући сузе моје немој ћутати. Јер сам гост у Тебе и дошљак као и сви стари моји.
13Vyslyšiž modlitbu mou, Hospodine, a volání mé přijmi v uši své; neodmlčujž se kvílení mému, nebo jsem příchozí a podruh u tebe, jako i všickni otcové moji.
13Немој ме више гневно гледати, па ћу одахнути пре него отидем и више ме не буде.
14Ponechej mne, ať se posilím, prvé než bych se odebral, a již zde více nebyl.
no verse 14 in this text
Tip: use the ← and → keys to turn chapters.