Kazatel 1
Kralice Bible (1613)Translation
Kralice Bible (1613)
Daničić–Karadžić Bible (1868), Cyrillic
1Slova kazatele syna Davidova, krále v Jeruzalémě.
1Речи проповедника, сина Давидовог цара у Јерусалиму.
2Marnost nad marnostmi, řekl kazatel, marnost nad marnostmi, a všecko marnost.
2Таштина над таштинама, вели проповедник, таштина над таштинама, све је таштина.
3Jaký užitek má člověk ze všelijaké práce své, kterouž vede pod sluncem?
3Каква је корист човеку од свега труда његовог, којим се труди под сунцем?
4Věk pomíjí, a jiný věk nastává, ačkoli země na věky trvá.
4Нараштај један одлази и други долази, а земља стоји увек.
5Vychází slunce, i zapadá slunce, a k místu svému chvátá, kdež vychází.
5Сунце излази и залази, и опет хити на место своје одакле излази.
6Jde ku poledni, a obrací se na půlnoci, sem i tam se toče, chodí vítr, a okolky svými navracuje se vítr.
6Ветар иде на југ и обрће се, и у обртању свом враћа се.
7Všecky řeky jdou do moře, a však se moře nepřeplňuje; do místa, do něhož tekou řeky, navracují se, aby zase odtud vycházely.
7Све реке теку у море, и море се не препуња; одакле теку реке, онамо се враћају да опет теку.
8Všecky věci jsou plné zaneprázdnění, aniž může člověk vymluviti; nenasytí se oko hleděním, aniž se naplní ucho slyšením.
8Све је мучно, да човек не може исказати; око се не може нагледати, нити се ухо може наслушати.
9Což bylo, jest to, což býti má; a což se nyní děje, jest to, což se díti bude; aniž jest co nového pod sluncem.
9Шта је било то ће бити, шта се чинило то ће се чинити, и нема ништа ново под сунцем.
10Jest-liž jaká věc, o níž by říci mohl: Pohleď, toť jest cosi nového? Ano již to bylo před věky, kteříž byli před námi.
10Има ли шта за шта би ко рекао: Види, то је ново? Већ је било за векова који су били пре нас.
11Není paměti prvních věcí, aniž také potomních, kteréž budou, památka zůstane u těch, jenž potom nastanou.
11Не помиње се шта је пре било; ни оно што ће после бити неће се помињати у оних који ће после настати.
12Já kazatel byl jsem králem nad Izraelem v Jeruzalémě,
12Ја проповедник бејах цар над Израиљем у Јерусалиму.
13A přiložil jsem mysl svou k tomu, jak bych vyhledati a vystihnouti mohl rozumností svou všecko to, což se děje pod nebem. (Takové bídné zaměstknání dal Bůh synům lidským, aby se jím bědovali.)
13И управих срце своје да тражим и разберем мудрошћу све што бива под небом; тај мучни посао даде Бог синовима људским да се муче око њега.
14Viděl jsem všecky skutky, dějící se pod sluncem, a aj, všecko jest marnost a trápení ducha.
14Видех све што бива под сунцем, и гле, све је таштина и мука духу.
15Což křivého jest, nemůže se zpřímiti, a nedostatkové nemohou sečteni býti.
15Шта је криво не може се исправити, и недостаци не могу се избројати.
16Protož tak jsem myslil v srdci svém, řka: Aj, já zvelebil jsem a rozšířil moudrost nade všecky, kteříž byli přede mnou v Jeruzalémě, a srdce mé dosáhlo množství moudrosti a umění.
16Ја рекох у срцу свом говорећи: Ево, ја постах велик, и претекох мудрошћу све који бише пре мене у Јерусалиму, и срце моје виде много мудрости и знања.
17I přiložil jsem mysl svou, abych poznal moudrost a umění, nemoudrost i bláznovství, ale shledal jsem, že i to jest trápení ducha.
17И управих срце своје да познам мудрост и да познам безумље и лудост; па дознах да је и то мука духу.
18Nebo kde jest mnoho moudrosti, tu mnoho hněvu; a kdož rozmnožuje umění, rozmnožuje bolest.
18Јер где је много мудрости, много је бриге, и ко умножава знање умножава муку.
Tip: use the ← and → keys to turn chapters.