Kazatel 1
Kralice Bible (1613)Translation
Kralice Bible (1613)
King James Version with Apocrypha
1Slova kazatele syna Davidova, krále v Jeruzalémě.
1The words of the Preacher, the son of David, king in Jerusalem.
2Marnost nad marnostmi, řekl kazatel, marnost nad marnostmi, a všecko marnost.
2Vanity of vanities, saith the Preacher, vanity of vanities; all is vanity.
3Jaký užitek má člověk ze všelijaké práce své, kterouž vede pod sluncem?
3What profit hath a man of all his labour which he taketh under the sun?
4Věk pomíjí, a jiný věk nastává, ačkoli země na věky trvá.
4One generation passeth away, and another generation cometh: but the earth abideth for ever.
5Vychází slunce, i zapadá slunce, a k místu svému chvátá, kdež vychází.
5The sun also ariseth, and the sun goeth down, and hasteth to his place where he arose.
6Jde ku poledni, a obrací se na půlnoci, sem i tam se toče, chodí vítr, a okolky svými navracuje se vítr.
6The wind goeth toward the south, and turneth about unto the north; it whirleth about continually, and the wind returneth again according to his circuits.
7Všecky řeky jdou do moře, a však se moře nepřeplňuje; do místa, do něhož tekou řeky, navracují se, aby zase odtud vycházely.
7All the rivers run into the sea; yet the sea is not full; unto the place from whence the rivers come, thither they return again.
8Všecky věci jsou plné zaneprázdnění, aniž může člověk vymluviti; nenasytí se oko hleděním, aniž se naplní ucho slyšením.
8All things are full of labour; man cannot utter it: the eye is not satisfied with seeing, nor the ear filled with hearing.
9Což bylo, jest to, což býti má; a což se nyní děje, jest to, což se díti bude; aniž jest co nového pod sluncem.
9The thing that hath been, it is that which shall be; and that which is done is that which shall be done: and there is no new thing under the sun.
10Jest-liž jaká věc, o níž by říci mohl: Pohleď, toť jest cosi nového? Ano již to bylo před věky, kteříž byli před námi.
10Is there any thing whereof it may be said, See, this is new? it hath been already of old time, which was before us.
11Není paměti prvních věcí, aniž také potomních, kteréž budou, památka zůstane u těch, jenž potom nastanou.
11There is no remembrance of former things; neither shall there be any remembrance of things that are to come with those that shall come after.
12Já kazatel byl jsem králem nad Izraelem v Jeruzalémě,
12¶ I the Preacher was king over Israel in Jerusalem.
13A přiložil jsem mysl svou k tomu, jak bych vyhledati a vystihnouti mohl rozumností svou všecko to, což se děje pod nebem. (Takové bídné zaměstknání dal Bůh synům lidským, aby se jím bědovali.)
13And I gave my heart to seek and search out by wisdom concerning all things that are done under heaven: this sore travail hath God given to the sons of man to be exercised therewith.
14Viděl jsem všecky skutky, dějící se pod sluncem, a aj, všecko jest marnost a trápení ducha.
14I have seen all the works that are done under the sun; and, behold, all is vanity and vexation of spirit.
15Což křivého jest, nemůže se zpřímiti, a nedostatkové nemohou sečteni býti.
15That which is crooked cannot be made straight: and that which is wanting cannot be numbered.
16Protož tak jsem myslil v srdci svém, řka: Aj, já zvelebil jsem a rozšířil moudrost nade všecky, kteříž byli přede mnou v Jeruzalémě, a srdce mé dosáhlo množství moudrosti a umění.
16I communed with mine own heart, saying, Lo, I am come to great estate, and have gotten more wisdom than all they that have been before me in Jerusalem: yea, my heart had great experience of wisdom and knowledge.
17I přiložil jsem mysl svou, abych poznal moudrost a umění, nemoudrost i bláznovství, ale shledal jsem, že i to jest trápení ducha.
17And I gave my heart to know wisdom, and to know madness and folly: I perceived that this also is vexation of spirit.
18Nebo kde jest mnoho moudrosti, tu mnoho hněvu; a kdož rozmnožuje umění, rozmnožuje bolest.
18For in much wisdom is much grief: and he that increaseth knowledge increaseth sorrow.
Tip: use the ← and → keys to turn chapters.