Lukáš 1
Kralice Bible (1613)Translation
Kralice Bible (1613)
Daničić–Karadžić Bible (1868), Cyrillic
1Poněvadž mnozí usilovali sepsati pořádně vypravování těch věcí, kteréž jsou u nás jisté,
1Будући да многи почеше описивати догађаје који се испунише међу нама,
2Jakž jsou nám vydali ti, kteřížto od počátku sami viděli, a služebníci toho Slova byli,
2као што нам предаше који испрва сами видеше и слуге речи бише:
3Vidělo se i mně, kterýž jsem toho všeho pravé povědomosti došel, tobě z gruntu o tom pořádně vypsati, výborný Theofile,
3Намислих и ја, испитавши све од почетка, по реду писати теби, честити Теофиле,
4Abys zvěděl jistotu těch věcí, jimž jsi vyučován.
4да познаш темељ оних речи којима си се научио.
5Byl za dnů Herodesa krále Judského kněz nějaký, jménem Zachariáš, z třídy Abiášovy, a manželka jeho ze dcer Aronových, a jméno její Alžběta.
5У време Ирода цара јудејског беше неки свештеник од реда Авијиног, по имену Зарија, и жена његова од племена Ароновог, по имену Јелисавета.
6Byli pak oba spravedliví před obličejem Božím, chodíce ve všech přikázáních a spravedlnostech Páně bez úhony.
6А беху обоје праведни пред Богом, и живљаху у свему по заповестима и уредбама Господњим без мане.
7A neměli plodu, protože Alžběta byla neplodná, a oba se byli zstarali ve dnech svých.
7И не имаху деце; јер Јелисавета беше нероткиња, и беху обоје већ стари.
8I stalo se, když on úřad kněžský konal v pořádku třídy své před Bohem,
8И догоди се, кад он служаше по свом реду пред Богом,
9Že vedle obyčeje úřadu kněžského los naň přišel, aby položil zápal, vejda do chrámu Páně.
9да по обичају свештенства дође на њега да изиђе у цркву Господњу да кади.
10A všecko množství lidu bylo vně, modlíce se v hodinu zápalu.
10И све мноштво народа беше напољу и мољаше се Богу у време кађења.
11Tedy ukázal se jemu anděl Páně, stoje na pravé straně oltáře zápalu.
11А њему се показа анђео Господњи који стајаше с десне стране олтара кадионог.
12A uzřev jej Zachariáš, zstrašil se, a bázeň připadla na něj.
12И кад га виде Зарија уплаши се и страх нападе на њ.
13I řekl jemu anděl: Neboj se, Zachariáši, neboť jest uslyšána modlitba tvá, a Alžběta manželka tvá porodí tobě syna, a nazůveš jméno jeho Jan.
13А анђео рече му: Не бој се, Зарија; јер је услишена твоја молитва: и жена твоја Јелисавета родиће ти сина, и надени му име Јован.
14Z čehož budeš míti radost a veselé, a mnozí z jeho narození budou se radovati.
14И биће теби радост и весеље, и многи ће се обрадовати његовом рођењу.
15Bude zajisté veliký před obličejem Páně, a vína i nápoje opojného nebudeť píti, a Duchem svatým bude naplněn hned od života matky své.
15Јер ће бити велики пред Богом, и неће пити вино ни сикер; и напуниће се Духа Светог још у утроби матере своје;
16A mnohé z synů Izraelských obrátí ku Pánu Bohu jejich.
16и многе ће синове Израиљеве обратити ка Господу Богу њиховом;
17Neboť, on předejde před obličejem jeho v duchu a v moci Eliášově, aby obrátil srdce otců k synům, a nevěřící k opatrnosti spravedlivých, aby tak připravil Pánu lid hotový.
17и он ће напред доћи пред Њим у духу и сили Илијиној да обрати срца отаца к деци и невернике к мудрости праведника, и да приправи Господу народ готов.
18I řekl Zachariáš k andělu: Po čemž to poznám? Nebo já starý jsem, a manželka má zstarala se ve dnech svých.
18И рече Зарија анђелу: По чему ћу ја то познати? Јер сам стар и жена је моја временита.
19Odpověděv anděl, řekl jemu: Jáť jsem Gabriel, kterýž stojím před obličejem Božím, a poslán jsem, abych mluvil s tebou, a tyto věci veselé tobě zvěstoval.
19И одговарајући анђео рече му: Ја сам Гаврило што стојим пред Богом, и послан сам да говорим с тобом и да ти јавим ову радост.
20A aj, budeš němý, a nebudeš moci mluviti až do toho dne, v kterémž se tyto věci stanou, protože jsi neuvěřil řečem mým, kteréž se naplní časem svým.
20И ево, онемећеш и нећеш моћи говорити до оног дана док се то не збуде; јер ниси веровао мојим речима које ће се збити у своје време.
21Lid pak očekával Zachariáše, a divili se, že on tak prodléval v chrámě.
21И народ чекаше Зарију, и чуђаху се што се забави у цркви.
22Vyšed pak, nemohl mluviti k nim. I srozuměli, že vidění viděl v chrámě. Nebo on návěští jim dával, a zůstal němý.
22А изишавши не могаше да им говори; и разумеше да му се нешто утворило у цркви; и он намигиваше им; и оста нем.
23I stalo se, když se vyplnili dnové konání úřadu jeho, odšel do domu svého.
23И кад се навршише дани његове службе отиде кући својој.
24A po těch dnech počala Alžběta manželka jeho, a tajila se za pět měsíců, řkuci:
24А после ових дана, затрудне Јелисавета жена његова, и кријаше се пет месеци говорећи:
25Že tak mi učinil Pán ve dnech, v nichžto vzezřel, aby odjal mé pohanění mezi lidmi.
25Тако ми учини Господ у дане ове у које погледа на ме да ме избави од укора међу људима.
26V měsíci pak šestém poslán jest anděl Gabriel od Boha do města Galilejského, kterémuž jméno Nazarét,
26А у шести месец посла Бог анђела Гаврила у град галилејски по имену Назарет
27Ku panně zasnoubené muži, kterémuž jméno bylo Jozef, z domu Davidova, a jméno panny Maria.
27к девојци испрошеној за мужа, по имену Јосифа из дома Давидовог; и девојци беше име Марија.
28I všed k ní anděl, dí: Zdráva milosti došlá, Pán Bůh s tebou, požehnaná ty mezi ženami.
28И ушавши к њој анђео рече: Радуј се, благодатна! Господ је с тобом, благословена си ти међу женама.
29Ona pak uzřevši ho, zarmoutila se nad řečí jeho, a myslila, jaké by to bylo pozdravení.
29А она, видевши га, поплаши се од речи његове и помисли: Какав би ово био поздрав?
30I řekl jí anděl: Neboj se, Maria, nebo jsi nalezla milost u Boha.
30И рече јој анђео: Не бој се, Марија! Јер си нашла милост у Бога.
31A počneš v životě a porodíš syna, a nazůveš jméno jeho Ježíš.
31И ево затруднећеш, и родићеш Сина, и надени Му име Исус.
32Tenť bude veliký, a Syn Nejvyššího slouti bude, a dáť jemu Pán Bůh stolici Davida otce jeho.
32Он ће бити велики, и назваће се Син Највишега, и даће Му Господ Бог престо Давида оца Његовог;
33A kralovati bude v domě Jákobově na věky, a království jeho nebude konce.
33и цароваће у дому Јаковљевом вавек, и царству Његовом неће бити краја.
34I řekla Maria k andělu: Kterak se to stane, poněvadž já muže nepoznávám?
34А Марија рече анђелу: Како ће то бити кад ја не знам за мужа?
35A odpověděv anděl, řekl jí: Duch svatý sstoupí v tě, a moc Nejvyššího zastíní tobě; a protož, což se z tebe svatého narodí, slouti bude Syn Boží.
35И одговарајући анђео рече јој: Дух Свети доћи ће на тебе, и сила Највишег осениће те; зато и оно што ће се родити биће свето, и назваће се Син Божји.
36A aj, Alžběta, příbuzná tvá, i ona počala syna v starosti své, a tento jest jí šestý měsíc, kteráž sloula neplodná.
36И ево Јелисавета, твоја тетка, и она затрудне сином у старости својој, и ово је шести месец њој, коју зову нероткињом.
37Neboť nebude nemožné u Boha všeliké slovo.
37Јер у Бога све је могуће што каже.
38I řekla Maria: Aj, služebnice Páně, staniž mi se podle slova tvého. I odšel od ní anděl.
38А Марија рече: Ево слушкиње Господње; нека ми буде по речи твојој. И анђео отиде од ње.
39Tedy povstavši Maria v těch dnech, odešla na hory s chvátáním do města Judova.
39А Марија уставши оних дана, отиде брзо у горњу земљу, у град Јудин.
40I vešla do domu Zachariášova, a pozdravila Alžběty.
40И уђе у кућу Заријину, и поздрави се с Јелисаветом.
41I stalo se, jakž uslyšela pozdravení Marie Alžběta, zplésalo nemluvňátko v životě jejím, a naplněna jest Duchem svatým Alžběta.
41И кад Јелисавета чу честитање Маријино, заигра дете у утроби њеној, и Јелисавета се напуни Духа Светог,
42I zvolala hlasem velikým a řekla: Požehnaná ty mezi ženami, a požehnaný plod života tvého.
42и повика здраво и рече: Благословена си ти међу женама, и благословен је плод утробе твоје.
43A odkud mi to, aby přišla matka Pána mého ke mně?
43И откуд мени ово да дође мати Господа мог к мени?
44Nebo aj, jakž se stal hlas pozdravení tvého v uších mých, zplésalo radostně nemluvňátko v životě mém.
44Јер гле, кад дође глас честитања твог у уши моје, заигра дете радосно у утроби мојој.
45A blahoslavená, kteráž uvěřila, neboť dokonány budou ty věci, kteréž jsou povědíny jí ode Pána.
45И благо оној која верова, јер ће се извршити шта јој каза Господ.
46Tedy řekla Maria: Velebí duše má Hospodina,
46И рече Марија: Велича душа моја Господа;
47A veselí se duch můj v Bohu, Spasiteli mém,
47И обрадова се дух мој Богу Спасу мом,
48Že jest vzezřel na ponížení služebnice své; neb aj, od této chvíle blahoslaviti mne budou všickni národové.
48Што погледа на понижење слушкиње своје; јер гле, одсад ће ме звати блаженом сви нараштаји;
49Neboť mi učinil veliké věci ten, jenž mocný jest, a svaté jméno jeho,
49Што ми учини величину силни, и свето име Његово;
50A jehož milosrdenství od pokolení až do pokolení bojícím se jeho.
50И милост је Његова од колена на колено онима који Га се боје.
51Dokázal moci ramenem svým, rozptýlil pyšné myšlením srdce jejich.
51Показа силу руком својом; разасу поносите у мислима срца њихових.
52Sházel mocné s stolic, a povýšil ponížených.
52Збаци силне с престола, и подиже понижене.
53Lačné nakrmil dobrými věcmi, a bohaté pustil prázdné.
53Гладне напуни блага, и богате отпусти празне.
54Přijal Izraele, služebníka svého, pamětliv jsa na milosrdenství své
54Прими Израиља, слугу свог, да се опомене милости.
55(Jakož mluvil k otcům našim, k Abrahamovi a semeni jeho) na věky.
55Као што говори оцима нашим, Аврааму и семену његовом довека.
56I zůstala Maria s ní asi za tři měsíce, a potom navrátila se do domu svého.
56Марија пак седи с њом око три месеца, и врати се кући својој.
57Alžbětě pak naplnil se čas, aby porodila; i porodila syna.
57А Јелисавети дође време да роди, и роди сина.
58A uslyšeli sousedé a přátelé její, že Hospodin veliké učinil s ní milosrdenství své, i radovali se spolu s ní.
58И чуше њени суседи и родбина да је Господ показао велику милост своју на њој, и радоваху се с њом.
59Stalo se pak v den osmý, přišli obřezovati dítěte, a nazývali jej jménem otce jeho Zachariášem.
59И у осми дан дођоше да обрежу дете, и хтеше да му надену име оца његовог, Зарија.
60Ale odpověděvši matka jeho, řekla: Nikoli, ale slouti bude Jan.
60И одговарајући мати његова рече: Не, него да буде Јован.
61I řekli k ní: Však nižádného není v rodu tvém, kterýž by sloul jménem tím.
61И рекоше јој: Никога нема у родбини твојој да му је такво име.
62I dávali návěští otci jeho, jak by ho chtěl nazývati.
62И намигиваху оцу његовом како би он хтео да му надену име.
63A on požádav deštičky, napsal řka: Jan jest jméno jeho. I divili se všickni.
63И заискавши дашчицу, написа говорећи: Јован му је име. И зачудише се сви.
64A ihned otevřela se ústa jeho a jazyk jeho, i mluvil, velebě Boha.
64И одмах му се отворише уста и језик његов и говораше хвалећи Бога.
65Tedy přišla bázeň na všecky sousedy jejich, a po všech horách Judských rozhlásána jsou všecka ta slova.
65И уђе страх у све суседе њихове; и по свој горњој Јудеји разгласи се сав овај догађај.
66A všickni, kteříž o tom slyšeli, skládali to v srdci svém, řkouce: I kteraké dítě toto bude? A ruka Páně byla s ním.
66И сви који чуше метнуше у срце своје говорећи: Шта ће бити из овог детета? И рука Господња беше са њим.
67Zachariáš pak otec jeho naplněn jest Duchem svatým, a prorokoval řka:
67И Зарија отац његов напуни се Духа Светог, и пророкова говорећи:
68Požehnaný Pán Bůh Izraelský, že jest navštívil, a učinil vykoupení lidu svému,
68Благословен Господ Бог Јаковљев што походи и избави народ свој,
69A vyzdvihl nám roh spasení v domu Davida, služebníka svého,
69И подиже нам рог спасења у дому Давида слуге свог,
70Jakož mluvil skrze ústa proroků svých svatých, kteříž byli od věků,
70Као што говори устима светих пророка својих од века
71O vysvobození z nepřátel našich, a z ruky všech, kteříž nás nenáviděli,
71Да ће нас избавити од наших непријатеља и из руку свих који мрзе на нас;
72Aby učinil milosrdenství s otci našimi, a rozpomenul se na smlouvu svou svatou,
72Учинити милост оцима нашим, и опоменути се светог завета свог,
73Na přísahu, kterouž jest přisáhl Abrahamovi, otci našemu, že jistě nám to dá,
73Клетве којом се клео Аврааму оцу нашем да ће нам дати
74Abychom bez strachu, z ruky nepřátel našich jsouce vysvobozeni, sloužili jemu,
74Да се избавимо из руку непријатеља својих, и да му служимо без страха,
75V svatosti a v spravedlnosti před obličejem jeho, po všecky dny života našeho.
75И у светости и у правди пред Њим док смо год живи.
76Ty pak, dítě, prorokem Nejvyššího slouti budeš, nebo předejdeš před tváří Páně připravovati cesty jeho,
76И ти, дете, назваћеш се пророк Највишега; јер ћеш ићи напред пред лицем Господњим да Му приправиш пут;
77Aby bylo dáno umění spasitelné lidu jeho na odpuštění hříchů jejich,
77Да даш разум спасења народу његовом за опроштење греха њихових,
78Skrze srdečné milosrdenství Boha našeho, v němžto navštívil nás, vyšed z výsosti,
78По дубокој милости Бога нашег, по којој нас је походио исток с висине;
79Aby se ukázal sedícím v temnostech a v stínu smrti, k spravení noh našich na cestu pokoje.
79Да обасјаш оне који седе у тами и у сену смртном; да упутиш ноге наше на пут мира.
80Dítě pak rostlo a posilovalo se v duchu, a bylo na poušti až do dne zjevení svého lidu Izraelskému.
80А дете растијаше и јачаше духом, и беше у пустињи дотле док се не показа Израиљу.
Tip: use the ← and → keys to turn chapters.