Jakubův 1
Kralice Bible (1613)Translation
Kralice Bible (1613)
Daničić–Karadžić Bible (1868), Cyrillic
1Jakub, Boží a Pána Jezukrista služebník, dvanácteru pokolení rozptýlenému pozdravení vzkazuje.
1Од Јакова, Бога и Господа Исуса Христа слуге, свима дванаест колена расејаним по свету поздравље.
2Za největší radost mějte, bratří moji, kdyžkoli pokušeními obkličováni býváte rozličnými,
2Сваку радост имајте, браћо моја, кад падате у различне напасти,
3Vědouce, že zkušení víry vaší působí trpělivost.
3знајући да кушање ваше вере гради трпљење;
4Trpělivost pak ať má dokonalý skutek, abyste byli dokonalí a celí, v ničemž nemajíce nedostatku.
4а трпљење нека дело довршује, да будете савршени и цели без икакве мане.
5Jestliže pak komu z vás nedostává se moudrosti, žádejž jí od Boha, kterýž všechněm dává ochotně a neomlouvá; i budeť jemu dána.
5Ако ли коме од вас недостаје премудрости, нека иште у Бога који даје свакоме без разлике и не кори никога, и даће му се;
6Žádejž pak důvěrně, nic nepochybuje. Nebo kdož pochybuje, podoben jest vlnám mořským, kteréž vítr sem i tam žene, a jimi zmítá.
6али нека иште с вером, не сумњајући ништа; јер који се сумња он је као морски валови, које ветрови подижу и размећу.
7Nedomnívej se zajisté člověk ten, by co vzíti měl ode Pána,
7Јер такав човек нека не мисли да ће примити шта од Бога.
8Jakožto muž dvojí mysli a neustavičný ve všech cestách svých.
8Који двоуми непостојан је у свима путевима својим.
9Chlubiž se pak bratr ponížený v povýšení svém,
9А понижени брат нека се хвали висином својом;
10A bohatý v ponížení se; nebo jako květ byliny pomine.
10а богати својом понизношћу; јер ће проћи као цвет травни.
11Nebo jakož slunce vzešlé s horkostí usušilo bylinu, a květ její spadl, i ušlechtilost postavy jeho zhynula, takť i bohatý v svých cestách usvadne.
11Јер сунце огреја с врућином, и осуши траву, и цвет њен отпаде, и красота лица њена погибе; тако ће и богати у хођењу свом увенути.
12Ale blahoslavený muž, kterýž snáší pokušení, nebo když bude zkušen, vezme korunu života, kterouž zaslíbil Pán těm, jenž ho milují.
12Благо човеку који претрпи напаст; јер кад буде кушан примиће венац живота, који Бог обрече онима који га љубе.
13Žádný, když bývá pokoušín, neříkej, že by od Boha pokoušín byl; neboť Bůh nemůže pokoušín býti ve zlém, aniž on koho pokouší.
13Ниједан кад се куша да не говори: Бог ме куша; јер се Бог не може злом искушати, и Он не куша никога;
14Ale jeden každý pokoušín bývá, od svých vlastních žádostí jsa zachvacován a oklamáván.
14него сваког куша његова сласт, која га вуче и мами.
15Potom žádost když počne, porodí hřích, hřích pak vykonaný zplozuje smrt.
15Тада затрудневши сласт рађа грех; а грех учињен рађа смрт.
16Nebluďtež, bratří moji milí.
16Не варајте се, љубазна браћо моја!
17Všeliké dání dobré a každý dar dokonalý shůry jest sstupující od Otce světel, u něhožto není proměnění, ani jakého pro obrácení se někam jinam zastínění.
17Сваки добри дар и сваки поклон савршени одозго је, долази од Оца светлости, у ког нема промењивања ни мењања видела и мрака;
18On proto, že chtěl, zplodil nás slovem pravdy, k tomu, abychom byli prvotiny nějaké stvoření jeho.
18јер нас драговољно породи речју истине, да будемо новина од Његовог створења.
19A tak, bratří moji milí, budiž každý člověk rychlý k slyšení, ale zpozdilý k mluvení, zpozdilý k hněvu.
19Зато, љубазна браћо моја, нека буде сваки човек брз чути а спор говорити и спор срдити се.
20Nebo hněv muže spravedlnosti Boží nepůsobí.
20Јер срдња човечија не чини правде Божије.
21Protož odvrhouce všelikou nečistotu, a ohyzdnost zlosti, s tichostí přijímejte vsáté slovo, kteréž může spasiti duše vaše.
21Зато одбаците сваку нечистоту и сувишак злобе, и с кротошћу примите усађену реч која може спасти душе ваше.
22Buďtež pak činitelé slova, a ne posluchači toliko, oklamávajíce sami sebe.
22Будите, пак, творци речи, а не само слушачи, варајући сами себе.
23Nebo byl-li by kdo posluchač slova, a ne činitel, ten podoben jest muži spatřujícímu obličej přirozený svůj v zrcadle.
23Јер ако ко слуша реч а не твори, он је као човек који гледа лице тела свог у огледалу;
24Vzhlédl se zajisté, i odšel, a hned zapomenul, jaký by byl.
24јер се огледа па отиде, и одмах заборави какав беше.
25Ale kdož by se vzhlédl v dokonalý zákon svobody a zůstával by v něm, ten nejsa posluchač zapominatelný, ale činitel skutku, ten, pravím, blahoslavený bude v skutku svém.
25Али који провиди у савршени закон слободе и остане у њему, и не буде заборавни слушач, него творац дела, онај ће бити блажен у делу свом.
26Zdá-li se pak komu z vás, že jest nábožný, avšak v uzdu nepojímá jazyka svého, ale svodí srdce své, takového marné jest náboženství.
26Ако који од вас мисли да верује, и не зауздава језик свој, него вара срце своје, његова је вера узалуд.
27Náboženství čisté a neposkvrněné před Bohem a Otcem totoť jest: Navštěvovati sirotky a vdovy v souženích jejich a ostříhati sebe neposkvrněného od světa.
27Јер вера чиста и без мане пред Богом и Оцем јесте ова: обилазити сироте и удовице у њиховим невољама, и држати себе неопогањеног од света.
Tip: use the ← and → keys to turn chapters.