Jakubův 1
Kralice Bible (1613)Translation
Kralice Bible (1613)
Douay-Rheims Bible, American Edition (1899)
1Jakub, Boží a Pána Jezukrista služebník, dvanácteru pokolení rozptýlenému pozdravení vzkazuje.
1James the servant of God, and of our Lord Jesus Christ, to the twelve tribes which are scattered abroad, greeting.
2Za největší radost mějte, bratří moji, kdyžkoli pokušeními obkličováni býváte rozličnými,
2My brethren, count it all joy, when you shall fall into divers temptations;
3Vědouce, že zkušení víry vaší působí trpělivost.
3Knowing that the trying of your faith worketh patience.
4Trpělivost pak ať má dokonalý skutek, abyste byli dokonalí a celí, v ničemž nemajíce nedostatku.
4And patience hath a perfect work; that you may be perfect and entire, failing in nothing.
5Jestliže pak komu z vás nedostává se moudrosti, žádejž jí od Boha, kterýž všechněm dává ochotně a neomlouvá; i budeť jemu dána.
5But if any of you want wisdom, let him ask of God, who giveth to all men abundantly, and upbraideth not; and it shall be given him.
6Žádejž pak důvěrně, nic nepochybuje. Nebo kdož pochybuje, podoben jest vlnám mořským, kteréž vítr sem i tam žene, a jimi zmítá.
6But let him ask in faith, nothing wavering. For he that wavereth is like a wave of the sea, which is moved and carried about by the wind.
7Nedomnívej se zajisté člověk ten, by co vzíti měl ode Pána,
7Therefore let not that man think that he shall receive any thing of the Lord.
8Jakožto muž dvojí mysli a neustavičný ve všech cestách svých.
8A double minded man is inconstant in all his ways.
9Chlubiž se pak bratr ponížený v povýšení svém,
9But let the brother of low condition glory in his exaltation:
10A bohatý v ponížení se; nebo jako květ byliny pomine.
10And the rich, in his being low; because as the flower of the grass shall he pass away.
11Nebo jakož slunce vzešlé s horkostí usušilo bylinu, a květ její spadl, i ušlechtilost postavy jeho zhynula, takť i bohatý v svých cestách usvadne.
11For the sun rose with a burning heat, and parched the grass, and the flower thereof fell off, and the beauty of the shape thereof perished: so also shall the rich man fade away in his ways.
12Ale blahoslavený muž, kterýž snáší pokušení, nebo když bude zkušen, vezme korunu života, kterouž zaslíbil Pán těm, jenž ho milují.
12Blessed is the man that endureth temptation; for when he hath been proved, he shall receive a crown of life, which God hath promised to them that love him.
13Žádný, když bývá pokoušín, neříkej, že by od Boha pokoušín byl; neboť Bůh nemůže pokoušín býti ve zlém, aniž on koho pokouší.
13Let no man, when he is tempted, say that he is tempted by God. For God is not a tempter of evils, and he tempteth no man.
14Ale jeden každý pokoušín bývá, od svých vlastních žádostí jsa zachvacován a oklamáván.
14But every man is tempted by his own concupiscence, being drawn away and allured.
15Potom žádost když počne, porodí hřích, hřích pak vykonaný zplozuje smrt.
15Then when concupiscence hath conceived, it bringeth forth sin. But sin, when it is completed, begetteth death.
16Nebluďtež, bratří moji milí.
16Do not err, therefore, my dearest brethren.
17Všeliké dání dobré a každý dar dokonalý shůry jest sstupující od Otce světel, u něhožto není proměnění, ani jakého pro obrácení se někam jinam zastínění.
17Every best gift, and every perfect gift, is from above, coming down from the Father of lights, with whom there is no change, nor shadow of alteration.
18On proto, že chtěl, zplodil nás slovem pravdy, k tomu, abychom byli prvotiny nějaké stvoření jeho.
18For of his own will hath he begotten us by the word of truth, that we might be some beginning of his creatures.
19A tak, bratří moji milí, budiž každý člověk rychlý k slyšení, ale zpozdilý k mluvení, zpozdilý k hněvu.
19You know, my dearest brethren. And let every man be swift to hear, but slow to speak, and slow to anger.
20Nebo hněv muže spravedlnosti Boží nepůsobí.
20For the anger of man worketh not the justice of God.
21Protož odvrhouce všelikou nečistotu, a ohyzdnost zlosti, s tichostí přijímejte vsáté slovo, kteréž může spasiti duše vaše.
21Wherefore casting away all uncleanness, and abundance of naughtiness, with meekness receive the ingrafted word, which is able to save your souls.
22Buďtež pak činitelé slova, a ne posluchači toliko, oklamávajíce sami sebe.
22But be ye doers of the word, and not hearers only, deceiving your own selves.
23Nebo byl-li by kdo posluchač slova, a ne činitel, ten podoben jest muži spatřujícímu obličej přirozený svůj v zrcadle.
23For if a man be a hearer of the word, and not a doer, he shall be compared to a man beholding his own countenance in a glass.
24Vzhlédl se zajisté, i odšel, a hned zapomenul, jaký by byl.
24For he beheld himself, and went his way, and presently forgot what manner of man he was.
25Ale kdož by se vzhlédl v dokonalý zákon svobody a zůstával by v něm, ten nejsa posluchač zapominatelný, ale činitel skutku, ten, pravím, blahoslavený bude v skutku svém.
25But he that hath looked into the perfect law of liberty, and hath continued therein, not becoming a forgetful hearer, but a doer of the work; this man shall be blessed in his deed.
26Zdá-li se pak komu z vás, že jest nábožný, avšak v uzdu nepojímá jazyka svého, ale svodí srdce své, takového marné jest náboženství.
26And if any man think himself to be religious, not bridling his tongue, but deceiving his own heart, this man’s religion is vain.
27Náboženství čisté a neposkvrněné před Bohem a Otcem totoť jest: Navštěvovati sirotky a vdovy v souženích jejich a ostříhati sebe neposkvrněného od světa.
27Religion clean and undefiled before God and the Father, is this: to visit the fatherless and widows in their tribulation: and to keep one’s self unspotted from this world.
Tip: use the ← and → keys to turn chapters.