Lukáš 20
Kralice Bible (1613)Translation
Kralice Bible (1613)
Daničić–Karadžić Bible (1868), Cyrillic
1I stalo se v jeden den, když on učil lid v chrámě a kázal evangelium, že přišli k tomu přední kněží a zákoníci s staršími,
1И кад Он у један од оних дана учаше народ у цркви и проповедаше јеванђеље, дођоше главари свештенички и књижевници са старешинама,
2I řekli jemu: Pověz nám, jakou mocí tyto věci činíš, aneb kdo tobě tuto moc dal?
2и рекоше Му говорећи: Кажи нам каквом власти то чиниш? Или ко ти је дао власт ту?
3I odpověděv, řekl jim: Otížiť se i já vás o jedné věci a odpověztež mi:
3А Он одговарајући рече им: И ја ћу вас упитати једну реч, и кажите ми:
4Křest Janův s nebe-li byl, čili z lidí?
4Крштење Јованово или би с неба или од људи?
5Oni pak uvažovali to mezi sebou, řkouce: Jestliže bychom řekli: S nebe, díť nám: Pročež jste tedy neuvěřili jemu?
5А они помишљаху у себи говорећи: Ако кажемо с неба, рећи ће: Зашто му дакле не веровасте?
6Pakli díme: Z lidí, lid všecken ukamenuje nás; neb oni cele tak drží, že Jan jest prorok.
6Ако ли кажемо од људи, сав ће нас народ побити камењем; јер сви вероваху да Јован беше пророк.
7I odpověděli: Že nevědí, odkud jest byl.
7И одговорише: Не знамо откуда.
8I řekl jim Ježíš: Aniž já vám povím, jakou mocí toto činím.
8А Исус им рече: Ни ја вама нећу казати каквом власти ово чиним.
9I počal lidu praviti podobenství toto: Èlověk jeden štípil vinici, a pronajal ji vinařům, a sám odšed podál byl tam za mnohé časy.
9А народу поче казивати причу ову: Један човек посади виноград, и даде га виноградарима па отиде на подуго времена.
10A v čas slušný poslal k vinařům služebníka, aby z ovoce vinice dali jemu. Vinaři pak zmrskavše jej, pustili ho prázdného.
10И у време посла к виноградарима слугу да му даду од рода виноградског; али виноградари избише га, и послаше празног.
11A on poslal druhého služebníka. Oni pak i toho zmrskavše a zohavivše, pustili prázdného.
11И посла опет другог слугу; а они и оног избише и осрамотивши послаше празног.
12I poslal třetího. Ale oni i toho zranivše, vystrčili ven.
12И посла опет трећег; а они и оног ранише, и истераше.
13Tedy řekl Pán vinice: Co učiním? Pošli svého milého Syna. Snad když toho uzří, ostýchati se budou.
13Онда рече господар од винограда: Шта ћу чинити? Да пошаљем сина свог љубазног: еда се како застиде кад виде њега.
14Uzřevše pak vinaři, rozmlouvali mezi sebou, řkouce: Tentoť jest dědic; pojďte, zabijme jej, aby naše bylo dědictví.
14А виноградари видевши њега мишљаху у себи говорећи: Ово је наследник; ходите да га убијемо да наше буде достојање.
15A vystrčivše jej ven z vinice, zamordovali ho. Což tedy učiní jim Pán vinice?
15И изведоше га напоље из винограда и убише. Шта ће дакле учинити њима господар од винограда?
16Přijde a vyhladí vinaře ty, a dá vinici jiným. To uslyšavše, řekli: Odstup to.
16Доћи ће и погубиће ове виноградаре, и даће виноград другима. А они што слушаху рекоше: Не дао Бог!
17A on pohleděv na ně, řekl: Co jest pak to, což napsáno jest: Kámen, kterýmž pohrdli dělníci, ten učiněn jest v hlavu úhelní.
17А Он погледавши на њих рече: Шта значи дакле оно у писму: Камен који одбацише зидари онај поста глава од угла?
18Každý, kdož padne na ten kámen, rozrazí se; a na kohož by on upadl, potřeť jej.
18Сваки који падне на тај камен разбиће се; а на кога он падне сатрће га.
19I hledali přední kněží a zákoníci, jak by naň vztáhli ruce v tu hodinu, ale báli se lidu. Nebo porozuměli, že by na ně mluvil podobenství to.
19И гледаху главари свештенички и књижевници у онај час да дигну руке на Њ; али се побојаше народа, јер разумеше да њима ову причу каза.
20Tedy ukládajíce o něm, poslali špehéře, kteříž by se spravedlivými činili, aby ho polapili v řeči, a potom jej vydali vrchnosti a v moc hejtmanu.
20И пажаху на Њега, и послаше вребаче, који се грађаху као да су побожни: не би ли Га ухватили у речи да Га предаду поглаварима и власти судијиној.
21I otázali se ho oni, řkouce: Mistře víme, že právě mluvíš a učíš, a nepřijímáš osoby, ale v pravdě cestě Boží učíš.
21И упиташе Га говорећи: Учитељу! Знамо да право говориш и учиш, и не гледаш ко је ко, него заиста учиш путу Божијем:
22Sluší-li nám daň dávati císaři, čili nic?
22Треба ли нам ћесару давати харач, или не?
23Ale Ježíš rozuměje chytrosti jejich, dí jim: Co mne pokoušíte?
23А Он разумевши њихово лукавство рече им: Шта ме кушате?
24Ukažte mi peníz. Èí má obraz a nápis? I odpověděvše, řekli: Císařův.
24Покажите ми динар; чији је на њему образ и натпис? А они одговарајући рекоше: Ћесарев.
25On pak řekl jim: Dejtež tedy, co jest císařova, císaři, a což jest Božího, Bohu.
25А Он им рече: Подајте дакле шта је ћесарево ћесару, а шта је Божије Богу.
26I nemohli ho za slovo popadnouti před lidem, a divíce se odpovědi jeho, umlkli.
26И не могоше речи Његове покудити пред народом; и дивише се одговору Његовом, и умукоше.
27Přistoupivše pak někteří z saduceů, (kteříž odpírají býti vzkříšení,) otázali se ho,
27А приступише неки од садукеја који кажу да нема васкрсења, и питаху Га
28Řkouce: Mistře, Mojžíš napsal nám: Kdyby bratr něčí umřel, maje manželku, a umřel by bez dětí, aby ji pojal bratr jeho za manželku, a vzbudil símě bratru svému.
28говорећи: Учитељу! Мојсије нам написа: Ако коме умре брат који има жену, и умре без деце, да брат његов узме жену, и да подигне семе брату свом.
29I bylo sedm bratří, a první pojav ženu, umřel bez dětí.
29Беше седам браће, и први узе жену, и умре без деце;
30I pojal ji druhý, a umřel i ten bez dětí.
30и узе други жену, и он умре без деце;
31A třetí pojal ji, též i všech těch sedm, a nezůstavivše semene, zemřeli.
31и трећи је узе; а тако и сви седам; и не оставише деце, и помреше;
32Nejposléze po všech umřela i žena.
32а после свих умре и жена.
33Protož při vzkříšení kterého z nich bude manželka, poněvadž sedm jich mělo ji za manželku?
33О васкрсењу дакле кога ће од њих бити жена? Јер је она седморици била жена.
34A odpovídaje, řekl jim Ježíš: Synové tohoto světa žení se a vdávají.
34И одговарајући Исус рече им: Деца овог света жене се и удају;
35Ale ti, kteříž hodni jmíni budou dosáhnouti onoho věku a vzkříšení z mrtvých, ani se ženiti budou ani vdávati.
35а који се удостоје добити онај свет и васкрсење из мртвих нити ће се женити ни удавати;
36Nebo ani umírati více nebudou moci, andělům zajisté rovni budou. A jsou synové Boží, poněvadž jsou synové vzkříšení.
36јер више не могу умрети; јер су као анђели; и синови су Божији кад су синови васкрсења.
37A že mrtví vstanou z mrtvých, i Mojžíš ukázal při onom kři, když nazývá Pána Bohem Abrahamovým a Bohem Izákovým a Bohem Jákobovým.
37А да мртви устају, и Мојсије показа код купине где назива Господа Бога Авраамовог и Бога Исаковог и Бога Јаковљевог.
38Bůhť pak není mrtvých, ale živých, nebo všickni jsou jemu živi.
38А Бог није Бог мртвих него живих; јер су Њему сви живи.
39Tedy odpověděvše někteří z zákoníků, řekli: Mistře, dobře jsi pověděl.
39А неки од књижевника одговарајући рекоше: Учитељу! Добро си казао.
40I neodvážili se jeho na nic více tázati.
40И већ не смеху ништа да Га запитају. А Он им рече:
41On pak řekl jim: Kterak někteří praví Krista býti synem Davidovým?
41Како говоре да је Христос син Давидов?
42A sám David praví v knihách Žalmových: Řekl Pán Pánu mému: Seď na pravici mé,
42Кад сам Давид говори у псалтиру: Рече Господ Господу мом: седи мени с десне стране,
43Ažť i položím nepřátely tvé v podnož noh tvých.
43Док положим непријатеље твоје подножје ногама твојим.
44Poněvadž David jej Pánem nazývá, i kterakž syn jeho jest?
44Давид дакле Њега назива Господом; па како му је син?
45I řekl učedlníkům svým přede vším lidem:
45А кад сав народ слушаше, рече ученицима својим:
46Varujte se od zákoníků, kteříž rádi chodí v krásném rouše a milují pozdravování na trzích a přední stolice v školách a první místo na večeřích,
46Чувајте се од књижевника, који хоће да иду у дугачким хаљинама, и траже да им се клања по улицама, и првих места по зборницама, и зачеља на гозбама;
47Kteříž zžírají domy vdovské pod zámyslem dlouhé modlitby. Tiť vezmou těžší odsouzení.
47који једу куће удовичке, и лажно се моле Богу дуго. Они ће још већма бити осуђени.
Tip: use the ← and → keys to turn chapters.