Lukáš 20
Kralice Bible (1613)Translation
Kralice Bible (1613)
King James Version with Apocrypha
1I stalo se v jeden den, když on učil lid v chrámě a kázal evangelium, že přišli k tomu přední kněží a zákoníci s staršími,
1And it came to pass, that on one of those days, as he taught the people in the temple, and preached the gospel, the chief priests and the scribes came upon him with the elders,
2I řekli jemu: Pověz nám, jakou mocí tyto věci činíš, aneb kdo tobě tuto moc dal?
2And spake unto him, saying, Tell us, by what authority doest thou these things? or who is he that gave thee this authority?
3I odpověděv, řekl jim: Otížiť se i já vás o jedné věci a odpověztež mi:
3And he answered and said unto them, I will also ask you one thing; and answer me:
4Křest Janův s nebe-li byl, čili z lidí?
4The baptism of John, was it from heaven, or of men?
5Oni pak uvažovali to mezi sebou, řkouce: Jestliže bychom řekli: S nebe, díť nám: Pročež jste tedy neuvěřili jemu?
5And they reasoned with themselves, saying, If we shall say, From heaven; he will say, Why then believed ye him not?
6Pakli díme: Z lidí, lid všecken ukamenuje nás; neb oni cele tak drží, že Jan jest prorok.
6But and if we say, Of men; all the people will stone us: for they be persuaded that John was a prophet.
7I odpověděli: Že nevědí, odkud jest byl.
7And they answered, that they could not tell whence it was .
8I řekl jim Ježíš: Aniž já vám povím, jakou mocí toto činím.
8And Jesus said unto them, Neither tell I you by what authority I do these things.
9I počal lidu praviti podobenství toto: Èlověk jeden štípil vinici, a pronajal ji vinařům, a sám odšed podál byl tam za mnohé časy.
9Then began he to speak to the people this parable; A certain man planted a vineyard, and let it forth to husbandmen, and went into a far country for a long time.
10A v čas slušný poslal k vinařům služebníka, aby z ovoce vinice dali jemu. Vinaři pak zmrskavše jej, pustili ho prázdného.
10And at the season he sent a servant to the husbandmen, that they should give him of the fruit of the vineyard: but the husbandmen beat him, and sent him away empty.
11A on poslal druhého služebníka. Oni pak i toho zmrskavše a zohavivše, pustili prázdného.
11And again he sent another servant: and they beat him also, and entreated him shamefully, and sent him away empty.
12I poslal třetího. Ale oni i toho zranivše, vystrčili ven.
12And again he sent a third: and they wounded him also, and cast him out.
13Tedy řekl Pán vinice: Co učiním? Pošli svého milého Syna. Snad když toho uzří, ostýchati se budou.
13Then said the lord of the vineyard, What shall I do? I will send my beloved son: it may be they will reverence him when they see him.
14Uzřevše pak vinaři, rozmlouvali mezi sebou, řkouce: Tentoť jest dědic; pojďte, zabijme jej, aby naše bylo dědictví.
14But when the husbandmen saw him, they reasoned among themselves, saying, This is the heir: come, let us kill him, that the inheritance may be ours.
15A vystrčivše jej ven z vinice, zamordovali ho. Což tedy učiní jim Pán vinice?
15So they cast him out of the vineyard, and killed him . What therefore shall the lord of the vineyard do unto them?
16Přijde a vyhladí vinaře ty, a dá vinici jiným. To uslyšavše, řekli: Odstup to.
16He shall come and destroy these husbandmen, and shall give the vineyard to others. And when they heard it , they said, God forbid.
17A on pohleděv na ně, řekl: Co jest pak to, což napsáno jest: Kámen, kterýmž pohrdli dělníci, ten učiněn jest v hlavu úhelní.
17And he beheld them, and said, What is this then that is written, The stone which the builders rejected, the same is become the head of the corner?
18Každý, kdož padne na ten kámen, rozrazí se; a na kohož by on upadl, potřeť jej.
18Whosoever shall fall upon that stone shall be broken; but on whomsoever it shall fall, it will grind him to powder.
19I hledali přední kněží a zákoníci, jak by naň vztáhli ruce v tu hodinu, ale báli se lidu. Nebo porozuměli, že by na ně mluvil podobenství to.
19¶ And the chief priests and the scribes the same hour sought to lay hands on him; and they feared the people: for they perceived that he had spoken this parable against them.
20Tedy ukládajíce o něm, poslali špehéře, kteříž by se spravedlivými činili, aby ho polapili v řeči, a potom jej vydali vrchnosti a v moc hejtmanu.
20And they watched him , and sent forth spies, which should feign themselves just men, that they might take hold of his words, that so they might deliver him unto the power and authority of the governor.
21I otázali se ho oni, řkouce: Mistře víme, že právě mluvíš a učíš, a nepřijímáš osoby, ale v pravdě cestě Boží učíš.
21And they asked him, saying, Master, we know that thou sayest and teachest rightly, neither acceptest thou the person of any , but teachest the way of God truly:
22Sluší-li nám daň dávati císaři, čili nic?
22Is it lawful for us to give tribute unto Cæsar, or no?
23Ale Ježíš rozuměje chytrosti jejich, dí jim: Co mne pokoušíte?
23But he perceived their craftiness, and said unto them, Why tempt ye me?
24Ukažte mi peníz. Èí má obraz a nápis? I odpověděvše, řekli: Císařův.
24Shew me a penny. Whose image and superscription hath it? They answered and said, Cæsar’s.
25On pak řekl jim: Dejtež tedy, co jest císařova, císaři, a což jest Božího, Bohu.
25And he said unto them, Render therefore unto Cæsar the things which be Cæsar’s, and unto God the things which be God’s.
26I nemohli ho za slovo popadnouti před lidem, a divíce se odpovědi jeho, umlkli.
26And they could not take hold of his words before the people: and they marvelled at his answer, and held their peace.
27Přistoupivše pak někteří z saduceů, (kteříž odpírají býti vzkříšení,) otázali se ho,
27¶ Then came to him certain of the Sadducees, which deny that there is any resurrection; and they asked him,
28Řkouce: Mistře, Mojžíš napsal nám: Kdyby bratr něčí umřel, maje manželku, a umřel by bez dětí, aby ji pojal bratr jeho za manželku, a vzbudil símě bratru svému.
28Saying, Master, Moses wrote unto us, If any man’s brother die, having a wife, and he die without children, that his brother should take his wife, and raise up seed unto his brother.
29I bylo sedm bratří, a první pojav ženu, umřel bez dětí.
29There were therefore seven brethren: and the first took a wife, and died without children.
30I pojal ji druhý, a umřel i ten bez dětí.
30And the second took her to wife, and he died childless.
31A třetí pojal ji, též i všech těch sedm, a nezůstavivše semene, zemřeli.
31And the third took her; and in like manner the seven also: and they left no children, and died.
32Nejposléze po všech umřela i žena.
32Last of all the woman died also.
33Protož při vzkříšení kterého z nich bude manželka, poněvadž sedm jich mělo ji za manželku?
33Therefore in the resurrection whose wife of them is she? for seven had her to wife.
34A odpovídaje, řekl jim Ježíš: Synové tohoto světa žení se a vdávají.
34And Jesus answering said unto them, The children of this world marry, and are given in marriage:
35Ale ti, kteříž hodni jmíni budou dosáhnouti onoho věku a vzkříšení z mrtvých, ani se ženiti budou ani vdávati.
35But they which shall be accounted worthy to obtain that world, and the resurrection from the dead, neither marry, nor are given in marriage:
36Nebo ani umírati více nebudou moci, andělům zajisté rovni budou. A jsou synové Boží, poněvadž jsou synové vzkříšení.
36Neither can they die any more: for they are equal unto the angels; and are the children of God, being the children of the resurrection.
37A že mrtví vstanou z mrtvých, i Mojžíš ukázal při onom kři, když nazývá Pána Bohem Abrahamovým a Bohem Izákovým a Bohem Jákobovým.
37Now that the dead are raised, even Moses shewed at the bush, when he calleth the Lord the God of Abraham, and the God of Isaac, and the God of Jacob.
38Bůhť pak není mrtvých, ale živých, nebo všickni jsou jemu živi.
38For he is not a God of the dead, but of the living: for all live unto him.
39Tedy odpověděvše někteří z zákoníků, řekli: Mistře, dobře jsi pověděl.
39¶ Then certain of the scribes answering said, Master, thou hast well said.
40I neodvážili se jeho na nic více tázati.
40And after that they durst not ask him any question at all .
41On pak řekl jim: Kterak někteří praví Krista býti synem Davidovým?
41And he said unto them, How say they that Christ is David’s son?
42A sám David praví v knihách Žalmových: Řekl Pán Pánu mému: Seď na pravici mé,
42And David himself saith in the book of Psalms, The LORD said unto my Lord, Sit thou on my right hand,
43Ažť i položím nepřátely tvé v podnož noh tvých.
43Till I make thine enemies thy footstool.
44Poněvadž David jej Pánem nazývá, i kterakž syn jeho jest?
44David therefore calleth him Lord, how is he then his son?
45I řekl učedlníkům svým přede vším lidem:
45¶ Then in the audience of all the people he said unto his disciples,
46Varujte se od zákoníků, kteříž rádi chodí v krásném rouše a milují pozdravování na trzích a přední stolice v školách a první místo na večeřích,
46Beware of the scribes, which desire to walk in long robes, and love greetings in the markets, and the highest seats in the synagogues, and the chief rooms at feasts;
47Kteříž zžírají domy vdovské pod zámyslem dlouhé modlitby. Tiť vezmou těžší odsouzení.
47Which devour widows’ houses, and for a shew make long prayers: the same shall receive greater damnation.
Tip: use the ← and → keys to turn chapters.