Lukáš 18
Kralice Bible (1613)Translation
Kralice Bible (1613)
King James Version with Apocrypha
1Pověděl jim také i podobenství, kterak by potřebí bylo vždycky se modliti a neoblevovati,
1And he spake a parable unto them to this end , that men ought always to pray, and not to faint;
2Řka: Byl jeden soudce v městě jednom, kterýž se Boha nebál a člověka nestyděl.
2Saying, There was in a city a judge, which feared not God, neither regarded man:
3Byla pak vdova jedna v témž městě. I přišla k němu, řkuci: Pomsti mne nad protivníkem mým.
3And there was a widow in that city; and she came unto him, saying, Avenge me of mine adversary.
4A on nechtěl za dlouhý čas. Ale potom řekl sám v sobě: Ač se Boha nebojím, a člověka nestydím,
4And he would not for a while: but afterward he said within himself, Though I fear not God, nor regard man;
5Však že mi pokoje nedá tato vdova, pomstím jí, aby naposledy přijduci, neuhaněla mne.
5Yet because this widow troubleth me, I will avenge her, lest by her continual coming she weary me.
6I dí Pán: Slyšte, co praví soudce nepravý.
6And the Lord said, Hear what the unjust judge saith.
7A což by pak Bůh nepomstil volených svých, volajících k němu dnem i nocí, ačkoli i prodlévá jim?
7And shall not God avenge his own elect, which cry day and night unto him, though he bear long with them?
8Pravímť vám, žeť jich brzo pomstí. Ale když přijde Syn člověka, zdaliž nalezne víru na zemi?
8I tell you that he will avenge them speedily. Nevertheless when the Son of man cometh, shall he find faith on the earth?
9I řekl také k některým, kteříž v sebe doufali, že by spravedliví byli, jiných sobě za nic nevážíce, podobenství toto:
9And he spake this parable unto certain which trusted in themselves that they were righteous, and despised others:
10Dva muži vstupovali do chrámu, aby se modlili, jeden farizeus a druhý publikán.
10Two men went up into the temple to pray; the one a Pharisee, and the other a publican.
11Farizeus stoje soukromí, takto se modlil: Bože, děkuji tobě, že nejsem jako jiní lidé, dráči, nespravedliví, cizoložníci, aneb jako i tento publikán.
11The Pharisee stood and prayed thus with himself, God, I thank thee, that I am not as other men are , extortioners, unjust, adulterers, or even as this publican.
12Postím se dvakrát do téhodne, desátky dávám ze všech věcí, kterýmiž vládnu.
12I fast twice in the week, I give tithes of all that I possess.
13Publikán pak zdaleka stoje, nechtěl ani očí k nebi pozdvihnouti, ale bil se v prsy své, řka: Bože, buď milostiv mně hříšnému.
13And the publican, standing afar off, would not lift up so much as his eyes unto heaven, but smote upon his breast, saying, God be merciful to me a sinner.
14Pravímť vám: Odšel tento, ospravedlněn jsa, do domu svého, a ne onen. Nebo každý, kdož se povyšuje, bude ponížen; a kdož se ponižuje, bude povýšen.
14I tell you, this man went down to his house justified rather than the other: for every one that exalteth himself shall be abased; and he that humbleth himself shall be exalted.
15Přinášeli také k němu i nemluvňátka, aby se jich dotýkal. To viděvše učedlníci, přimlouvali jim.
15And they brought unto him also infants, that he would touch them: but when his disciples saw it , they rebuked them.
16Ale Ježíš svolav je, řekl: Nechte dítek, ať jdou ke mně, a nebraňte jim, nebo takovýchť jest království Boží.
16But Jesus called them unto him , and said, Suffer little children to come unto me, and forbid them not: for of such is the kingdom of God.
17Amen pravím vám: Kdož by koli nepřijal království Božího jako dítě, nevejdeť do něho.
17Verily I say unto you, Whosoever shall not receive the kingdom of God as a little child shall in no wise enter therein.
18I otázalo se ho jedno kníže, řka: Mistře dobrý, co čině, život věčný obdržím?
18And a certain ruler asked him, saying, Good Master, what shall I do to inherit eternal life?
19I řekl jemu Ježíš: Co mne nazýváš dobrým? Žádný není dobrý, než sám toliko Bůh.
19And Jesus said unto him, Why callest thou me good? none is good, save one, that is , God.
20Však umíš přikázání: Nezcizoložíš, nezabiješ, nepokradeš, nepromluvíš křivého svědectví, cti otce svého i matku svou.
20Thou knowest the commandments, Do not commit adultery, Do not kill, Do not steal, Do not bear false witness, Honour thy father and thy mother.
21On pak řekl: Toho všeho ostříhal jsem od své mladosti.
21And he said, All these have I kept from my youth up.
22Slyšav to Ježíš, řekl mu: Ještěť se jednoho nedostává. Všecko, což máš, prodej, a rozdej chudým, a budeš míti poklad v nebi, a pojď, následuj mne.
22Now when Jesus heard these things, he said unto him, Yet lackest thou one thing: sell all that thou hast, and distribute unto the poor, and thou shalt have treasure in heaven: and come, follow me.
23On pak uslyšav to, zarmoutil se; byl zajisté bohatý velmi.
23And when he heard this, he was very sorrowful: for he was very rich.
24A viděv jej Ježíš zarmouceného, řekl: Aj, jak nesnadně ti, kdož statky mají, do království Božího vejdou!
24And when Jesus saw that he was very sorrowful, he said, How hardly shall they that have riches enter into the kingdom of God!
25Snáze jest zajisté velbloudu skrze jehelnou dírku projíti, nežli bohatému vjíti do království Božího.
25For it is easier for a camel to go through a needle’s eye, than for a rich man to enter into the kingdom of God.
26Tedy řekli ti, kteříž to slyšeli: I kdož může spasen býti?
26And they that heard it said, Who then can be saved?
27A on dí jim: Což jest nemožného u lidí, možné jest u Boha.
27And he said, The things which are impossible with men are possible with God.
28I řekl Petr: Aj, my opustili jsme všecko, a šli jsme za tebou.
28Then Peter said, Lo, we have left all, and followed thee.
29On pak řekl jim: Amen pravím vám, že není žádného, kterýž by opustil dům, neb rodiče, neb bratří, neb manželku, nebo dítky, pro království Boží,
29And he said unto them, Verily I say unto you, There is no man that hath left house, or parents, or brethren, or wife, or children, for the kingdom of God’s sake,
30Aby nevzal v tomto času mnohem více, v budoucím pak věku míti bude život věčný.
30Who shall not receive manifold more in this present time, and in the world to come life everlasting.
31Tedy pojav Ježíš dvanácte, řekl jim: Aj, vstupujeme do Jeruzaléma, a naplníť se všecko to, což psáno jest skrze Proroky o Synu člověka.
31¶ Then he took unto him the twelve, and said unto them, Behold, we go up to Jerusalem, and all things that are written by the prophets concerning the Son of man shall be accomplished.
32Nebo vydán bude pohanům, a bude posmíván, a zlehčen i uplván.
32For he shall be delivered unto the Gentiles, and shall be mocked, and spitefully entreated, and spitted on:
33A ubičujíce, zamordují jej, ale on třetího dne z mrtvých vstane.
33And they shall scourge him , and put him to death: and the third day he shall rise again.
34Oni pak tomu nic nerozuměli, a bylo slovo to skryto před nimi, aniž věděli, co se pravilo.
34And they understood none of these things: and this saying was hid from them, neither knew they the things which were spoken.
35I stalo se, když se přibližoval k Jericho, slepý jeden seděl podle cesty, žebře.
35¶ And it came to pass, that as he was come nigh unto Jericho, a certain blind man sat by the way side begging:
36A slyšev zástup pomíjející, otázal se, co by to bylo?
36And hearing the multitude pass by, he asked what it meant.
37I oznámili jemu, že Ježíš Nazaretský tudy jde.
37And they told him, that Jesus of Nazareth passeth by.
38I zvolal, řka: Ježíši, synu Davidův, smiluj se nade mnou!
38And he cried, saying, Jesus, thou Son of David, have mercy on me.
39A ti, kteříž napřed šli, přimlouvali mu, aby mlčal. Ale on mnohem více volal: Synu Davidův, smiluj se nade mnou!
39And they which went before rebuked him, that he should hold his peace: but he cried so much the more, Thou Son of David, have mercy on me.
40Tedy zastaviv se Ježíš, rozkázal ho k sobě přivésti. A když se přibližoval, otázal se ho,
40And Jesus stood, and commanded him to be brought unto him: and when he was come near, he asked him,
41Řka: Co chceš, ať tobě učiním? On pak dí: Pane, ať vidím.
41Saying, What wilt thou that I shall do unto thee? And he said, Lord, that I may receive my sight.
42A Ježíš řekl jemu: Prohlédni. Víra tvá tě uzdravila.
42And Jesus said unto him, Receive thy sight: thy faith hath saved thee.
43A ihned prohlédl, a šel za ním, velebě Boha. A všecken lid viděv to, vzdal chválu Bohu.
43And immediately he received his sight, and followed him, glorifying God: and all the people, when they saw it , gave praise unto God.
Tip: use the ← and → keys to turn chapters.