Lukáš 18
Kralice Bible (1613)Translation
Kralice Bible (1613)
Diodati Bibbia 1885
1Pověděl jim také i podobenství, kterak by potřebí bylo vždycky se modliti a neoblevovati,
1OR propose loro ancora una parabola, per mostrare che convien del continuo orare, e non istancarsi,
2Řka: Byl jeden soudce v městě jednom, kterýž se Boha nebál a člověka nestyděl.
2dicendo: Vi era un giudice in una città, il quale non temeva Iddio, e non avea rispetto ad alcun uomo.
3Byla pak vdova jedna v témž městě. I přišla k němu, řkuci: Pomsti mne nad protivníkem mým.
3Or in quella stessa città vi era una vedova, la qual venne a lui, dicendo: Fammi ragione del mio avversario.
4A on nechtěl za dlouhý čas. Ale potom řekl sám v sobě: Ač se Boha nebojím, a člověka nestydím,
4Ed egli, per un tempo, non volle farlo; ma pur poi appresso disse fra sè medesimo: Quantunque io non tema Iddio, e non abbia rispetto ad alcun uomo,
5Však že mi pokoje nedá tato vdova, pomstím jí, aby naposledy přijduci, neuhaněla mne.
5nondimeno, perciocchè questa vedova mi dà molestia, io le farò ragione; che talora non venga tante volte che alla fine mi stanchi.
6I dí Pán: Slyšte, co praví soudce nepravý.
6E il Signore disse: Ascoltate ciò che dice il giudice iniquo.
7A což by pak Bůh nepomstil volených svých, volajících k němu dnem i nocí, ačkoli i prodlévá jim?
7E Iddio non vendicherà egli i suoi eletti, i quali giorno e notte gridano a lui; benchè sia lento ad adirarsi per loro?
8Pravímť vám, žeť jich brzo pomstí. Ale když přijde Syn člověka, zdaliž nalezne víru na zemi?
8Certo, io vi dico, che tosto li vendicherà. Ma, quando il Figliuol dell'uomo verrà, troverà egli pur la fede in terra?
9I řekl také k některým, kteříž v sebe doufali, že by spravedliví byli, jiných sobě za nic nevážíce, podobenství toto:
9DISSE ancora questa parabola a certi, che si confidavano in loro stessi d'esser giusti, e sprezzavano gli altri.
10Dva muži vstupovali do chrámu, aby se modlili, jeden farizeus a druhý publikán.
10Due uomini salirono al tempio, per orare; l'uno era Fariseo, e l'altro pubblicano.
11Farizeus stoje soukromí, takto se modlil: Bože, děkuji tobě, že nejsem jako jiní lidé, dráči, nespravedliví, cizoložníci, aneb jako i tento publikán.
11Il Fariseo, stando in piè, orava in disparte, in questa maniera: O Dio, io ti ringrazio che io non son come gli altri uomini: rapaci, ingiusti, adulteri; nè anche come quel pubblicano.
12Postím se dvakrát do téhodne, desátky dávám ze všech věcí, kterýmiž vládnu.
12Io digiuno due volte la settimana, io pago la decima di tutto ciò che posseggo.
13Publikán pak zdaleka stoje, nechtěl ani očí k nebi pozdvihnouti, ale bil se v prsy své, řka: Bože, buď milostiv mně hříšnému.
13Ma il pubblicano, stando da lungi, non ardiva neppure d'alzar gli occhi al cielo; anzi si batteva il petto, dicendo: O Dio, sii placato inverso me peccatore.
14Pravímť vám: Odšel tento, ospravedlněn jsa, do domu svého, a ne onen. Nebo každý, kdož se povyšuje, bude ponížen; a kdož se ponižuje, bude povýšen.
14Io vi dico, che costui ritornò in casa sua giustificato, più tosto che quell'altro; perciocchè chiunque s'innalza sarà abbassato, e chi si abbassa sarà innalzato.
15Přinášeli také k němu i nemluvňátka, aby se jich dotýkal. To viděvše učedlníci, přimlouvali jim.
15OR gli furono presentati ancora dei piccoli fanciulli, acciocchè li toccasse; e i discepoli, veduto ciò , sgridavano coloro che li presentavano .
16Ale Ježíš svolav je, řekl: Nechte dítek, ať jdou ke mně, a nebraňte jim, nebo takovýchť jest království Boží.
16Ma Gesù, chiamati a sè i fanciulli, disse: Lasciate i piccoli fanciulli venire a me, e non li divietate; perciocchè di tali è il regno di Dio.
17Amen pravím vám: Kdož by koli nepřijal království Božího jako dítě, nevejdeť do něho.
17Io vi dico in verità, che chi non avrà ricevuto il regno di Dio come piccol fanciullo, non entrerà in esso.
18I otázalo se ho jedno kníže, řka: Mistře dobrý, co čině, život věčný obdržím?
18ED un certo de' principali lo domandò, dicendo: Maestro buono, facendo che, erederò la vita eterna?
19I řekl jemu Ježíš: Co mne nazýváš dobrým? Žádný není dobrý, než sám toliko Bůh.
19E Gesù gli disse: Perchè mi chiami buono? niuno è buono, se non un solo, cioè Iddio.
20Však umíš přikázání: Nezcizoložíš, nezabiješ, nepokradeš, nepromluvíš křivého svědectví, cti otce svého i matku svou.
20Tu sai i comandamenti: Non commettere adulterio. Non uccidere. Non furare. Non dir falsa testimonianza. Onora tuo padre e tua madre.
21On pak řekl: Toho všeho ostříhal jsem od své mladosti.
21E colui disse: Tutte queste cose ho osservate fin dalla mia giovanezza.
22Slyšav to Ježíš, řekl mu: Ještěť se jednoho nedostává. Všecko, což máš, prodej, a rozdej chudým, a budeš míti poklad v nebi, a pojď, následuj mne.
22E Gesù, udito questo, gli disse: Una cosa ti manca ancora: vendi tutto ciò che tu hai, e distribuisci lo a' poveri, ed avrai un tesoro nel cielo; poi vieni, e seguitami.
23On pak uslyšav to, zarmoutil se; byl zajisté bohatý velmi.
23Ma egli, udite queste cose, ne fu grandemente attristato, perciocchè era molto ricco.
24A viděv jej Ježíš zarmouceného, řekl: Aj, jak nesnadně ti, kdož statky mají, do království Božího vejdou!
24E Gesù, veduto ch'egli si era attristato, disse: O quanto malagevolmente coloro che hanno delle ricchezze entreranno nel regno di Dio!
25Snáze jest zajisté velbloudu skrze jehelnou dírku projíti, nežli bohatému vjíti do království Božího.
25Perciocchè, egli è più agevole che un cammello entri per la cruna d'un ago, che non che un ricco entri nel regno di Dio.
26Tedy řekli ti, kteříž to slyšeli: I kdož může spasen býti?
26E coloro che l'udirono dissero: Chi adunque può esser salvato?
27A on dí jim: Což jest nemožného u lidí, možné jest u Boha.
27Ed egli disse: Le cose impossibili agli uomini son possibili a Dio.
28I řekl Petr: Aj, my opustili jsme všecko, a šli jsme za tebou.
28E Pietro disse: Ecco, noi abbiam lasciato ogni cosa, e ti abbiam seguitato.
29On pak řekl jim: Amen pravím vám, že není žádného, kterýž by opustil dům, neb rodiče, neb bratří, neb manželku, nebo dítky, pro království Boží,
29Ed egli disse loro: Io vi dico in verità, che non vi è alcuno, che abbia lasciato casa, o padre e madre, o fratelli, o moglie, o figliuoli, per lo regno di Dio;
30Aby nevzal v tomto času mnohem více, v budoucím pak věku míti bude život věčný.
30il qual non ne riceva molti cotanti in questo tempo, e nel secolo a venire la vita eterna.
31Tedy pojav Ježíš dvanácte, řekl jim: Aj, vstupujeme do Jeruzaléma, a naplníť se všecko to, což psáno jest skrze Proroky o Synu člověka.
31POI, presi seco i dodici, disse loro: Ecco, noi saliamo in Gerusalemme, e tutte le cose scritte da' profeti intorno al Figliuol dell'uomo saranno adempiute.
32Nebo vydán bude pohanům, a bude posmíván, a zlehčen i uplván.
32Perciocchè egli sarà dato in man de' Gentili, e sarà schernito, ed oltraggiato; e gli sarà sputato nel volto.
33A ubičujíce, zamordují jej, ale on třetího dne z mrtvých vstane.
33Ed essi, dopo averlo flagellato, l'uccideranno; ma egli risusciterà al terzo giorno.
34Oni pak tomu nic nerozuměli, a bylo slovo to skryto před nimi, aniž věděli, co se pravilo.
34Ed essi non compresero nulla di queste cose; anzi questo ragionamento era loro occulto, e non intendevano le cose ch'eran loro dette.
35I stalo se, když se přibližoval k Jericho, slepý jeden seděl podle cesty, žebře.
35ORA, come egli s'avvicinava a Gerico, un certo cieco sedeva presso della via, mendicando.
36A slyšev zástup pomíjející, otázal se, co by to bylo?
36E udita la moltitudine che passava, domandò che cosa ciò fosse.
37I oznámili jemu, že Ježíš Nazaretský tudy jde.
37E gli fu fatto assapere che Gesù il Nazareo passava.
38I zvolal, řka: Ježíši, synu Davidův, smiluj se nade mnou!
38Ed egli gridò, dicendo: Gesù, Figliuol di Davide, abbi pietà di me.
39A ti, kteříž napřed šli, přimlouvali mu, aby mlčal. Ale on mnohem více volal: Synu Davidův, smiluj se nade mnou!
39E coloro che andavano avanti lo sgridavano, acciocchè tacesse; ma egli vie più gridava: Figliuol di Davide, abbi pietà di me.
40Tedy zastaviv se Ježíš, rozkázal ho k sobě přivésti. A když se přibližoval, otázal se ho,
40E Gesù, fermatosi, comandò che gli fosse menato. E come fu presso di lui, lo domandò, dicendo:
41Řka: Co chceš, ať tobě učiním? On pak dí: Pane, ať vidím.
41Che vuoi che io ti faccia? Ed egli disse: Signore, che io ricoveri la vista.
42A Ježíš řekl jemu: Prohlédni. Víra tvá tě uzdravila.
42E Gesù gli disse: Ricovera la vista; la tua fede ti ha salvato.
43A ihned prohlédl, a šel za ním, velebě Boha. A všecken lid viděv to, vzdal chválu Bohu.
43Ed egli in quello stante ricoverò la vista, e lo seguitava, glorificando Iddio. E tutto il popolo, veduto ciò , diede lode a Dio.
Tip: use the ← and → keys to turn chapters.