Lukáš 18
Kralice Bible (1613)Translation
Kralice Bible (1613)
Douay-Rheims Bible, American Edition (1899)
1Pověděl jim také i podobenství, kterak by potřebí bylo vždycky se modliti a neoblevovati,
1And he spoke also a parable to them, that we ought always to pray, and not to faint,
2Řka: Byl jeden soudce v městě jednom, kterýž se Boha nebál a člověka nestyděl.
2Saying: There was a judge in a certain city, who feared not God, nor regarded man.
3Byla pak vdova jedna v témž městě. I přišla k němu, řkuci: Pomsti mne nad protivníkem mým.
3And there was a certain widow in that city, and she came to him, saying: Avenge me of my adversary.
4A on nechtěl za dlouhý čas. Ale potom řekl sám v sobě: Ač se Boha nebojím, a člověka nestydím,
4And he would not for a long time. But afterwards he said within himself: Although I fear not God, nor regard man,
5Však že mi pokoje nedá tato vdova, pomstím jí, aby naposledy přijduci, neuhaněla mne.
5Yet because this widow is troublesome to me, I will avenge her, lest continually coming she weary me.
6I dí Pán: Slyšte, co praví soudce nepravý.
6And the Lord said: Hear what the unjust judge saith.
7A což by pak Bůh nepomstil volených svých, volajících k němu dnem i nocí, ačkoli i prodlévá jim?
7And will not God revenge his elect who cry to him day and night: and will he have patience in their regard?
8Pravímť vám, žeť jich brzo pomstí. Ale když přijde Syn člověka, zdaliž nalezne víru na zemi?
8I say to you, that he will quickly revenge them. But yet the Son of man, when he cometh, shall he find, think you, faith on earth?
9I řekl také k některým, kteříž v sebe doufali, že by spravedliví byli, jiných sobě za nic nevážíce, podobenství toto:
9And to some who trusted in themselves as just, and despised others, he spoke also this parable:
10Dva muži vstupovali do chrámu, aby se modlili, jeden farizeus a druhý publikán.
10Two men went up into the temple to pray: the one a Pharisee, and the other a publican.
11Farizeus stoje soukromí, takto se modlil: Bože, děkuji tobě, že nejsem jako jiní lidé, dráči, nespravedliví, cizoložníci, aneb jako i tento publikán.
11The Pharisee standing, prayed thus with himself: O God, I give thee thanks that I am not as the rest of men, extortioners, unjust, adulterers, as also is this publican.
12Postím se dvakrát do téhodne, desátky dávám ze všech věcí, kterýmiž vládnu.
12I fast twice in a week: I give tithes of all that I possess.
13Publikán pak zdaleka stoje, nechtěl ani očí k nebi pozdvihnouti, ale bil se v prsy své, řka: Bože, buď milostiv mně hříšnému.
13And the publican, standing afar off, would not so much as lift up his eyes towards heaven; but struck his breast, saying: O god, be merciful to me a sinner.
14Pravímť vám: Odšel tento, ospravedlněn jsa, do domu svého, a ne onen. Nebo každý, kdož se povyšuje, bude ponížen; a kdož se ponižuje, bude povýšen.
14I say to you, this man went down into his house justified rather that the other: because every one that exalteth himself, shall be humbled: and he that humbleth himself, shall be exalted.
15Přinášeli také k němu i nemluvňátka, aby se jich dotýkal. To viděvše učedlníci, přimlouvali jim.
15And they brought unto him also infants, that he might touch them. Which when the disciples saw, they rebuked them.
16Ale Ježíš svolav je, řekl: Nechte dítek, ať jdou ke mně, a nebraňte jim, nebo takovýchť jest království Boží.
16But Jesus, calling them together, said: Suffer children to come to me, and forbid them not: for of such is the kingdom of God.
17Amen pravím vám: Kdož by koli nepřijal království Božího jako dítě, nevejdeť do něho.
17Amen, I say to you: Whosoever shall not receive the kingdom of God as a child, shall not enter into it.
18I otázalo se ho jedno kníže, řka: Mistře dobrý, co čině, život věčný obdržím?
18And a certain ruler asked him, saying: Good master, what shall I do to possess everlasting life?
19I řekl jemu Ježíš: Co mne nazýváš dobrým? Žádný není dobrý, než sám toliko Bůh.
19And Jesus said to him: Why dost thou call me good? None is good but God alone.
20Však umíš přikázání: Nezcizoložíš, nezabiješ, nepokradeš, nepromluvíš křivého svědectví, cti otce svého i matku svou.
20Thou knowest the commandments: Thou shalt not kill: Thou shalt not commit adultery: Thou shalt not steal: Thou shalt not bear false witness: Honour thy father and mother.
21On pak řekl: Toho všeho ostříhal jsem od své mladosti.
21Who said: All these things have I kept from my youth.
22Slyšav to Ježíš, řekl mu: Ještěť se jednoho nedostává. Všecko, což máš, prodej, a rozdej chudým, a budeš míti poklad v nebi, a pojď, následuj mne.
22Which when Jesus had heard, he said to him: Yet one thing is wanting to thee: sell all whatever thou hast, and give to the poor, and thou shalt have treasure in heaven: and come, follow me.
23On pak uslyšav to, zarmoutil se; byl zajisté bohatý velmi.
23He having heard these things, became sorrowful; for he was very rich.
24A viděv jej Ježíš zarmouceného, řekl: Aj, jak nesnadně ti, kdož statky mají, do království Božího vejdou!
24And Jesus seeing him become sorrowful, said: How hardly shall they that have riches enter into the kingdom of God.
25Snáze jest zajisté velbloudu skrze jehelnou dírku projíti, nežli bohatému vjíti do království Božího.
25For it is easier for a camel to pass through the eye of a needle, than for a rich man to enter into the kingdom of God.
26Tedy řekli ti, kteříž to slyšeli: I kdož může spasen býti?
26And they that heard it, said: Who then can be saved?
27A on dí jim: Což jest nemožného u lidí, možné jest u Boha.
27He said to them: The things that are impossible with men, are possible with God.
28I řekl Petr: Aj, my opustili jsme všecko, a šli jsme za tebou.
28Then Peter said: Behold, we have left all things, and have followed thee.
29On pak řekl jim: Amen pravím vám, že není žádného, kterýž by opustil dům, neb rodiče, neb bratří, neb manželku, nebo dítky, pro království Boží,
29Who said to them: Amen, I say to you, there is no man that hath left house, or parents, or brethren, or wife, or children, for the kingdom of God’s sake,
30Aby nevzal v tomto času mnohem více, v budoucím pak věku míti bude život věčný.
30Who shall not receive much more in this present time, and in the world to come life everlasting.
31Tedy pojav Ježíš dvanácte, řekl jim: Aj, vstupujeme do Jeruzaléma, a naplníť se všecko to, což psáno jest skrze Proroky o Synu člověka.
31Then Jesus took unto him the twelve, and said to them: Behold, we go up to Jerusalem, and all things shall be accomplished which were written by the prophets concerning the Son of man.
32Nebo vydán bude pohanům, a bude posmíván, a zlehčen i uplván.
32For he shall be delivered to the Gentiles, and shall be mocked, and scourged, and spit upon:
33A ubičujíce, zamordují jej, ale on třetího dne z mrtvých vstane.
33And after they have scourged him, they will put him to death; and the third day he shall rise again.
34Oni pak tomu nic nerozuměli, a bylo slovo to skryto před nimi, aniž věděli, co se pravilo.
34And they understood none of these things, and this word was hid from them, and they understood not the things that were said.
35I stalo se, když se přibližoval k Jericho, slepý jeden seděl podle cesty, žebře.
35Now it came to pass, when he drew nigh to Jericho, that a certain blind man sat by the way side, begging.
36A slyšev zástup pomíjející, otázal se, co by to bylo?
36And when he heard the multitude passing by, he asked what this meant.
37I oznámili jemu, že Ježíš Nazaretský tudy jde.
37And they told him, that Jesus of Nazareth was passing by.
38I zvolal, řka: Ježíši, synu Davidův, smiluj se nade mnou!
38And he cried out, saying: Jesus, son of David, have mercy on me.
39A ti, kteříž napřed šli, přimlouvali mu, aby mlčal. Ale on mnohem více volal: Synu Davidův, smiluj se nade mnou!
39And they that went before, rebuked him, that he should hold his peace: but he cried out much more: Son of David, have mercy on me.
40Tedy zastaviv se Ježíš, rozkázal ho k sobě přivésti. A když se přibližoval, otázal se ho,
40And Jesus standing, commanded him to be brought unto him. And when he was come near, he asked him,
41Řka: Co chceš, ať tobě učiním? On pak dí: Pane, ať vidím.
41Saying: What wilt thou that I do to thee? But he said: Lord, that I may see.
42A Ježíš řekl jemu: Prohlédni. Víra tvá tě uzdravila.
42And Jesus said to him: Receive thy sight: thy faith hath made thee whole.
43A ihned prohlédl, a šel za ním, velebě Boha. A všecken lid viděv to, vzdal chválu Bohu.
43And immediately he saw, and followed him, glorifying God. And all the people, when they saw it, gave praise to God.
Tip: use the ← and → keys to turn chapters.