Lukáš 14
Kralice Bible (1613)Translation
Kralice Bible (1613)
Douay-Rheims Bible, American Edition (1899)
1I stalo se, když všel Ježíš do domu jednoho knížete farizejského v sobotu, aby jedl chléb, že oni šetřili ho.
1And it came to pass, when Jesus went into the house of one of the chief of the Pharisees, on the sabbath day, to eat bread, that they watched him.
2A aj, člověk jeden vodnotelný byl před ním.
2And behold, there was a certain man before him that had the dropsy.
3I odpověděv Ježíš, dí zákoníkům a farizeům, řka: Sluší-li v sobotu uzdravovati?
3And Jesus answering, spoke to the lawyers and Pharisees, saying: Is it lawful to heal on the sabbath day?
4A oni mlčeli. Tedy on dosáh jeho, uzdravil a propustil.
4But they held their peace. But he taking him, healed him, and sent him away.
5A odpověděv k nim řekl: Èí z vás osel anebo vůl upadl by do studnice, a ne ihned by ho vytáhl v den sobotní?
5And answering them, he said: Which of you shall have an ass or an ox fall into a pit, and will not immediately draw him out, on the sabbath day?
6I nemohli jemu na to odpovědíti.
6And they could not answer him to these things.
7Pověděl také i ku pozvaným podobenství, (spatřiv to, kterak sobě přední místa vyvolovali,) řka k nim:
7And he spoke a parable also to them that were invited, marking how they chose the first seats at the table, saying to them:
8Kdybys byl od někoho pozván na svadbu, nesedej na předním místě, ať by snad vzácnější nežli ty nebyl pozván od něho.
8When thou art invited to a wedding, sit not down in the first place, lest perhaps one more honourable than thou be invited by him:
9A přijda ten, kterýž tebe i onoho pozval, řekl by tobě: Dej tomuto místo. A tehdy počal bys s hanbou na posledním místě seděti.
9And he that invited thee and him, come and say to thee, Give this man place: and then thou begin with shame to take the lowest place.
10Ale když bys byl pozván, jda, posaď se na posledním místě. A kdyby přišel ten, kterýž tebe pozval, aby řekl tobě: Příteli, posedni výše, tedy budeš míti chválu před spolustolícími.
10But when thou art invited, go, sit down in the lowest place; that when he who invited thee, cometh, he may say to thee: Friend, go up higher. Then shalt thou have glory before them that sit at table with thee.
11Nebo každý, kdož se povyšuje, bude ponížen; a kdož se ponižuje, bude povýšen.
11Because every one that exalteth himself, shall be humbled; and he that humbleth himself, shall be exalted.
12Pravil také i tomu, kterýž ho byl pozval: Když činíš oběd nebo večeři, nezov přátel svých, ani bratří svých, ani sousedů bohatých, ať by snad i oni zase nezvali tebe, a měl bys odplatu.
12And he said to him also that had invited him: When thou makest a dinner or a supper, call not thy friends, nor thy brethren, nor thy kinsmen, nor thy neighbours who are rich; lest perhaps they also invite thee again, and a recompense be made to thee.
13Ale když činíš hody, povolej chudých, chromých, kulhavých, slepých,
13But when thou makest a feast, call the poor, the maimed, the lame, and the blind;
14A blahoslavený budeš. Neboť nemají, odkud by odplatili tobě, ale budeť odplaceno při vzkříšení spravedlivých.
14And thou shalt be blessed, because they have not wherewith to make thee recompense: for recompense shall be made thee at the resurrection of the just.
15I uslyšav to jeden z přísedících, řekl jemu: Blahoslavený jest, kdož jí chléb v království Božím.
15When one of them that sat at table with him, had heard these things, he said to him: Blessed is he that shall eat bread in the kingdom of God.
16On pak řekl jemu: Èlověk jeden učinil večeři velikou, a pozval mnohých.
16But he said to him: A certain man made a great supper, and invited many.
17I poslal služebníka svého v hodinu večeře, aby řekl pozvaným: Pojďte, nebo již připraveno jest všecko.
17And he sent his servant at the hour of supper to say to them that were invited, that they should come, for now all things are ready.
18I počali se všickni spolu vymlouvati. První řekl jemu: Ves jsem koupil, a musím vyjíti a ohledati jí; prosím tebe, vymluv mne.
18And they began all at once to make excuse. The first said to him: I have bought a farm, and I must needs go out and see it: I pray thee, hold me excused.
19A druhý řekl: Patero spřežení volů koupil jsem, a jdu, abych jich zkusil; prosím tebe, vymluv mne.
19And another said: I have bought five yoke of oxen, and I go to try them: I pray thee, hold me excused.
20A jiný dí: Ženu jsem pojal, a protož nemohu přijíti.
20And another said: I have married a wife, and therefore I cannot come.
21I navrátiv se služebník, zvěstoval tyto věci pánu svému. Tedy rozhněvav se hospodář, řekl služebníku svému: Vyjdi rychle na rynky a na ulice města, a chudé, i chromé, i kulhavé, a slepé uveď sem.
21And the servant returning, told these things to his lord. Then the master of the house, being angry, said to his servant: Go out quickly into the streets and lanes of the city, and bring in hither the poor, and the feeble, and the blind, and the lame.
22I řekl služebník: Pane, stalo se, jakož jsi rozkázal, a ještěť místo jest.
22And the servant said: Lord, it is done as thou hast commanded, and yet there is room.
23Tedy řekl pán služebníku: Vyjdiž na cesty a mezi ploty, a přinuť vjíti, ať se naplní dům můj.
23And the Lord said to the servant: Go out into the highways and hedges, and compel them to come in, that my house may be filled.
24Nebo pravímť vám, že žádný z mužů těch, kteříž pozváni byli, neokusí večeře mé.
24But I say unto you, that none of those men that were invited, shall taste of my supper.
25Šli pak mnozí zástupové s ním. A on obrátiv se, řekl jim:
25And there went great multitudes with him. And turning, he said to them:
26Jde-li kdo ke mně, a nemá-li v nenávisti otce svého, i mateře, i ženy, i dětí, i bratří, i sestr, ano i té duše své, nemůž býti mým učedlníkem.
26If any man come to me, and hate not his father, and mother, and wife, and children, and brethren, and sisters, yea and his own life also, he cannot be my disciple.
27A kdožkoli nenese kříže svého, a jde za mnou, nemůž býti mým učedlníkem.
27And whosoever doth not carry his cross and come after me, cannot be my disciple.
28Nebo kdo z vás jest, chtěje stavěti věži, aby prve sedna, nepočetl nákladu, bude-li míti dosti k dokonání toho díla?
28For which of you having a mind to build a tower, doth not first sit down, and reckon the charges that are necessary, whether he have wherewithal to finish it:
29Aby snad, když by položil grunt, a nemohl dokonati, nepřišlo na to, že všickni to vidouce, počali by se jemu posmívati,
29Lest, after he hath laid the foundation, and is not able to finish it, all that see it begin to mock him,
30Řkouce: Tento člověk počal stavěti, a nemohl dokonati.
30Saying: This man began to build, and was not able to finish.
31Anebo který král bera se k boji proti jinému králi, zdaliž prve nesedne, aby se poradil, mohl-li by s desíti tisíci potkati se s tím, kterýž s dvadcíti tisíci táhne proti němu?
31Or what king, about to go to make war against another king, doth not first sit down, and think whether he be able, with ten thousand, to meet him that, with twenty thousand, cometh against him?
32Sic jinak, když ještě podál od něho jest, pošle posly k němu, žádaje toho, což by bylo ku pokoji.
32Or else, whilst the other is yet afar off, sending an embassy, he desireth conditions of peace.
33Tak zajisté každý z vás, kdož se neodřekne všech věcí, kterýmiž vládne, nemůž býti mým učedlníkem.
33So likewise every one of you that doth not renounce all that he possesseth, cannot be my disciple.
34Dobráť jest sůl. Pakli sůl bude zmařena, čím bude napravena?
34Salt is good. But if the salt shall lose its savour, wherewith shall it be seasoned?
35Ani do země, ani do hnoje se nehodí; ale vyvržena bude ven. Kdo má uši k slyšení, slyš.
35It is neither profitable for the land nor for the dunghill, but shall be cast out. He that hath ears to hear, let him hear.
Tip: use the ← and → keys to turn chapters.