Lukáš 13
Kralice Bible (1613)Translation
Kralice Bible (1613)
Douay-Rheims Bible, American Edition (1899)
1Byli pak tu přítomní času toho někteří, vypravujíce jemu o Galilejských, kterýchžto krev Pilát smísil s obětmi jejich.
1And there were present, at that very time, some that told him of the Galileans, whose blood Pilate had mingled with their sacrifices.
2I odpověděv Ježíš, řekl jim: Co mníte, že jsou ti Galilejští byli větší hříšníci nežli všickni jiní Galilejští, že takové věci trpěli?
2And he answering, said to them: Think you that these Galileans were sinners above all the men of Galilee, because they suffered such things?
3Nikoli, pravímť vám. Ale nebudete-li pokání činiti, všickni též zahynete.
3No, I say to you: but unless you shall do penance, you shall all likewise perish.
4Anebo oněch osmnácte, na kteréžto upadla věže v Siloe, a zbila je, zdali se domníváte, že by oni vinni byli nad všecky lidi přebývající v Jeruzalémě?
4Or those eighteen upon whom the tower fell in Siloe, and slew them: think you, that they also were debtors above all the men that dwelt in Jerusalem?
5Nikoli, pravím vám. Ale nebudete-li pokání činiti, všickni též zahynete.
5No, I say to you; but except you do penance, you shall all likewise perish.
6Pověděl pak toto podobenství: Èlověk jeden měl strom fíkový štípený na vinici své. I přišel, hledaje ovoce na něm, ale nenalezl.
6He spoke also this parable: A certain man had a fig tree planted in his vineyard, and he came seeking fruit on it, and found none.
7I řekl k vinaři: Aj, po tři léta již přicházím, hledaje ovoce na tom fíku, a nenalézám. Vytniž jej! Proč i tu zemi darmo kazí?
7And he said to the dresser of the vineyard: Behold, for these three years I come seeking fruit on this fig tree, and I find none. Cut it done therefore: why cumbereth it the ground?
8On pak odpověděv, řekl jemu: Pane, ponechejž ho i tohoto léta, ažť jej okopám a ohnojím,
8But he answering, said to him: Lord, let it alone this year also, until I dig about it, and dung it.
9Zdali by nesl ovoce. Pakliť neponese, potom vytneš jej.
9And if happily it bear fruit: but if not, then after that thou shalt cut it down.
10Učil pak v jedné škole jejich v den sváteční.
10And he was teaching in their synagogue on their sabbath.
11A aj, byla tu žena, kteráž měla ducha nemoci osmnácte let, a byla sklíčena, a nijakž se nemohla zprostiti.
11And behold there was a woman, who had a spirit of infirmity eighteen years: and she was bowed together, neither could she look upwards at all.
12A uzřev ji Ježíš, zavolal jí k sobě, a řekl jí: Ženo, zproštěna jsi od nemoci své.
12Whom when Jesus saw, he called her unto him, and said to her: Woman, thou art delivered from thy infirmity.
13I vložil na ni ruce, a ihned zdvihla se, a velebila Boha.
13And he laid his hands upon her, and immediately she was made straight, and glorified God.
14Tedy kníže školní odpověděv, hněvaje se proto, že v den sváteční uzdravoval Ježíš, řekl k zástupu: Šest dní jest, v nichž náleží dělati; protož v těch dnech přicházejíce, buďte uzdravováni, a ne v den sobotní.
14And the ruler of the synagogue (being angry that Jesus had healed on the sabbath) answering, said to the multitude: Six days there are wherein you ought to work. In them therefore come, and be healed; and not on the sabbath day.
15I odpověděv jemu Pán, řekl: Pokrytče, zdali jeden každý z vás v den sváteční neodvazuje vola svého nebo osla od jeslí, a nevodí napájeti?
15And the Lord answering him, said: Ye hypocrites, doth not every one of you, on the sabbath day, loose his ox or his ass from the manger, and lead them to water?
16Tato pak dcera Abrahamova, kterouž byl svázal satan již osmnácte let, což neměla býti rozvázána od svazku v den sváteční?
16And ought not this daughter of Abraham, whom Satan hath bound, lo, these eighteen years, be loosed from this bond on the sabbath day?
17A když on to pověděl, zastyděli se všickni protivníci jeho, ale všecken lid radoval se ze všech těch slavných skutků, kteříž se dáli od něho.
17And when he said these things, all his adversaries were ashamed: and all the people rejoiced for all the things that were gloriously done by him.
18I řekl Ježíš: Èemu podobno jest království Boží a k čemu je přirovnám?
18He said therefore: To what is the kingdom of God like, and whereunto shall I resemble it?
19Podobno jest zrnu horčičnému, kteréžto vzav člověk, uvrhl do zahrady své. I rostlo, a učiněno jest v strom veliký, a ptactvo nebeské hnízda sobě dělali na ratolestech jeho.
19It is like to a grain of mustard seed, which a man took and cast into his garden, and it grew and became a great tree, and the birds of the air lodged in the branches thereof.
20A opět řekl: K čemu připodobním království Boží?
20And again he said: Whereunto shall I esteem the kingdom of God to be like?
21Podobno jest kvasu, kterýžto vzavši žena, zadělala ve třech měřicích mouky, až zkysalo všecko.
21It is like to leaven, which a woman took and hid in three measures of meal, till the whole was leavened.
22I chodil po městech a městečkách uče, bera se do Jeruzaléma.
22And he went through the cities and towns teaching, and making his journey to Jerusalem.
23I řekl jemu jeden: Pane, tuším, že jest málo těch, kteříž spaseni býti mají? On pak řekl k nim:
23And a certain man said to him: Lord, are they few that are saved? But he said to them:
24Snažujte se vcházeti těsnou branou; neboť (pravím vám) mnozí hledati budou vjíti, a nebudou moci,
24Strive to enter by the narrow gate; for many, I say to you, shall seek to enter, and shall not be able.
25Totiž když vejde hospodář, a zavře dveře, a počnete vně státi a tlouci na dveře, řkouce: Pane, Pane, otevři nám, a on odpovídaje, díť vám: Neznám vás, odkud jste:
25But when the master of the house shall be gone in, and shall shut the door, you shall begin to stand without, and knock at the door, saying: Lord, open to us. And he answering, shall say to you: I know you not, whence you are.
26Tedy počnete říci: Jídali jsme a píjeli před tebou, a na ulicech našich jsi učil.
26Then you shall begin to say: We have eaten and drunk in thy presence, and thou hast taught in our streets.
27I dí: Pravím vám, žeť vás neznám, odkud jste. Odejdětež ode mne všickni činitelé nepravosti.
27And he shall say to you: I know you not, whence you are: depart from me, all ye workers of iniquity.
28Tamť bude pláč a škřipení zubů, když uzříte Abrahama a Izáka a Jákoba a všecky proroky v království Božím, sami pak sebe vyhnané ven.
28There shall be weeping and gnashing of teeth, when you shall see Abraham and Isaac and Jacob, and all the prophets, in the kingdom of God, and you yourselves thrust out.
29I přijdouť mnozí od východu, a od západu, a od půlnoci, i od poledne, a budou stoliti v království Božím.
29And there shall come from the east and the west, and the north and the south; and shall sit down in the kingdom of God.
30A aj, jsouť poslední, kteříž budou první, a jsou první, kteříž budou poslední.
30And behold, they are last that shall be first; and they are first that shall be last.
31A v ten den přistoupili někteří z farizeů, řkouce jemu: Vyjdi, a odejdi odsud, nebo Herodes chce tě zamordovati.
31The same day, there came some of the Pharisees, saying to him: Depart, and get thee hence, for Herod hath a mind to kill thee.
32I řekl jim: Jdouce, povězte lišce té: Aj, vymítám ďábly, a uzdravuji dnes a zítra, a třetího dne dokonám.
32And he said to them: Go and tell that fox, Behold, I cast out devils, and do cures today and tomorrow, and the third day I am consummated.
33Ale však musím dnes a zítra i pozejtří choditi; neboť jest nelze proroku zahynouti jinde kromě Jeruzaléma.
33Nevertheless I must walk today and tomorrow, and the day following, because it cannot be that a prophet perish, out of Jerusalem.
34Jeruzaléme, Jeruzaléme, ješto morduješ proroky a kamenuješ ty, kteříž k tobě bývají posláni, kolikrát jsem chtěl shromážditi syny tvé, jako slepice kuřátka svá pod křídla? A nechtěli jste.
34Jerusalem, Jerusalem, that killest the prophets, and stonest them that are sent to thee, how often would I have gathered thy children as the bird doth her brood under her wings, and thou wouldest not?
35Aj, opuštěn bude dům váš a zanechán vám pustý. Ale jistě pravím vám, že nikoli mne neuzříte, ažť přijde čas, když díte: Požehnaný, jenž se béře ve jménu Páně.
35Behold your house shall be left to you desolate. And I say to you, that you shall not see me till the time come, when you shall say: Blessed is he that cometh in the name of the Lord.
Tip: use the ← and → keys to turn chapters.