Lukáš 18
Kralice Bible (1613)Translation
Kralice Bible (1613)
Reina-Valera 1909
1Pověděl jim také i podobenství, kterak by potřebí bylo vždycky se modliti a neoblevovati,
1Y PROPÚSOLES también una parábola sobre que es necesario orar siempre, y no desmayar,
2Řka: Byl jeden soudce v městě jednom, kterýž se Boha nebál a člověka nestyděl.
2Diciendo: Había un juez en una ciudad, el cual ni temía á Dios, ni respetaba á hombre.
3Byla pak vdova jedna v témž městě. I přišla k němu, řkuci: Pomsti mne nad protivníkem mým.
3Había también en aquella ciudad una viuda, la cual venía á él diciendo: Hazme justicia de mi adversario.
4A on nechtěl za dlouhý čas. Ale potom řekl sám v sobě: Ač se Boha nebojím, a člověka nestydím,
4Pero él no quiso por algún tiempo; mas después de esto dijo dentro de sí: Aunque ni temo á Dios, ni tengo respeto á hombre,
5Však že mi pokoje nedá tato vdova, pomstím jí, aby naposledy přijduci, neuhaněla mne.
5Todavía, porque esta viuda me es molesta, le haré justicia, porque al fin no venga y me muela.
6I dí Pán: Slyšte, co praví soudce nepravý.
6Y dijo el Señor: Oid lo que dice el juez injusto.
7A což by pak Bůh nepomstil volených svých, volajících k němu dnem i nocí, ačkoli i prodlévá jim?
7¿Y Dios no hará justicia á sus escogidos, que claman á él día y noche, aunque sea longánime acerca de ellos?
8Pravímť vám, žeť jich brzo pomstí. Ale když přijde Syn člověka, zdaliž nalezne víru na zemi?
8Os digo que los defenderá presto. Empero cuando el Hijo del hombre viniere, ¿hallará fe en la tierra?
9I řekl také k některým, kteříž v sebe doufali, že by spravedliví byli, jiných sobě za nic nevážíce, podobenství toto:
9Y dijo también á unos que confiaban de sí como justos, y menospreciaban á los otros, esta parábola:
10Dva muži vstupovali do chrámu, aby se modlili, jeden farizeus a druhý publikán.
10Dos hombres subieron al templo á orar: el uno Fariseo, el otro publicano.
11Farizeus stoje soukromí, takto se modlil: Bože, děkuji tobě, že nejsem jako jiní lidé, dráči, nespravedliví, cizoložníci, aneb jako i tento publikán.
11El Fariseo, en pie, oraba consigo de esta manera: Dios, te doy gracias, que no soy como los otros hombres, ladrones, injustos, adúlteros, ni aun como este publicano;
12Postím se dvakrát do téhodne, desátky dávám ze všech věcí, kterýmiž vládnu.
12Ayuno dos veces á la semana, doy diezmos de todo lo que poseo.
13Publikán pak zdaleka stoje, nechtěl ani očí k nebi pozdvihnouti, ale bil se v prsy své, řka: Bože, buď milostiv mně hříšnému.
13Mas el publicano estando lejos no quería ni aun alzar los ojos al cielo, sino que hería su pecho, diciendo: Dios, sé propicio á mí pecador.
14Pravímť vám: Odšel tento, ospravedlněn jsa, do domu svého, a ne onen. Nebo každý, kdož se povyšuje, bude ponížen; a kdož se ponižuje, bude povýšen.
14Os digo que éste descendió á su casa justificado antes que el otro; porque cualquiera que se ensalza, será humillado; y el que se humilla, será ensalzado.
15Přinášeli také k němu i nemluvňátka, aby se jich dotýkal. To viděvše učedlníci, přimlouvali jim.
15Y traían á él los niños para que los tocase; lo cual viendo los discípulos les reñían.
16Ale Ježíš svolav je, řekl: Nechte dítek, ať jdou ke mně, a nebraňte jim, nebo takovýchť jest království Boží.
16Mas Jesús llamándolos, dijo: Dejad los niños venir á mí, y no los impidáis; porque de tales es el reino de Dios.
17Amen pravím vám: Kdož by koli nepřijal království Božího jako dítě, nevejdeť do něho.
17De cierto os digo, que cualquiera que no recibiere el reino de Dios como un niño, no entrará en él.
18I otázalo se ho jedno kníže, řka: Mistře dobrý, co čině, život věčný obdržím?
18Y preguntóle un príncipe, diciendo: Maestro bueno, ¿qué haré para poseer la vida eterna?
19I řekl jemu Ježíš: Co mne nazýváš dobrým? Žádný není dobrý, než sám toliko Bůh.
19Y Jesús le dijo: ¿Por qué me llamas bueno? ninguno hay bueno sino sólo Dios.
20Však umíš přikázání: Nezcizoložíš, nezabiješ, nepokradeš, nepromluvíš křivého svědectví, cti otce svého i matku svou.
20Los mandamientos sabes: No matarás: No adulterarás: No hurtarás: No dirás falso testimonio: Honra á tu padre y á tu madre.
21On pak řekl: Toho všeho ostříhal jsem od své mladosti.
21Y él dijo: Todas estas cosas he guardado desde mi juventud.
22Slyšav to Ježíš, řekl mu: Ještěť se jednoho nedostává. Všecko, což máš, prodej, a rozdej chudým, a budeš míti poklad v nebi, a pojď, následuj mne.
22Y Jesús, oído esto, le dijo: Aun te falta una cosa: vende todo lo que tienes, y da á los pobres, y tendrás tesoro en el cielo; y ven, sígueme.
23On pak uslyšav to, zarmoutil se; byl zajisté bohatý velmi.
23Entonces él, oídas estas cosas, se puso muy triste, porque era muy rico.
24A viděv jej Ježíš zarmouceného, řekl: Aj, jak nesnadně ti, kdož statky mají, do království Božího vejdou!
24Y viendo Jesús que se había entristecido mucho, dijo: ¡Cuán dificultosamente entrarán en el reino de Dios los que tienen riquezas!
25Snáze jest zajisté velbloudu skrze jehelnou dírku projíti, nežli bohatému vjíti do království Božího.
25Porque más fácil cosa es entrar un camello por el ojo de una aguja, que un rico entrar en el reino de Dios.
26Tedy řekli ti, kteříž to slyšeli: I kdož může spasen býti?
26Y los que lo oían, dijeron: ¿Y quién podrá ser salvo?
27A on dí jim: Což jest nemožného u lidí, možné jest u Boha.
27Y él les dijo: Lo que es imposible para con los hombres, posible es para Dios.
28I řekl Petr: Aj, my opustili jsme všecko, a šli jsme za tebou.
28Entonces Pedro dijo: He aquí, nosotros hemos dejado las posesiones nuestras, y te hemos seguido.
29On pak řekl jim: Amen pravím vám, že není žádného, kterýž by opustil dům, neb rodiče, neb bratří, neb manželku, nebo dítky, pro království Boží,
29Y él les dijo: De cierto os digo, que nadie hay que haya dejado casa, padres, ó hermanos, ó mujer, ó hijos, por el reino de Dios,
30Aby nevzal v tomto času mnohem více, v budoucím pak věku míti bude život věčný.
30Que no haya de recibir mucho más en este tiempo, y en el siglo venidero la vida eterna.
31Tedy pojav Ježíš dvanácte, řekl jim: Aj, vstupujeme do Jeruzaléma, a naplníť se všecko to, což psáno jest skrze Proroky o Synu člověka.
31Y Jesús, tomando á los doce, les dijo: He aquí subimos á Jerusalem, y serán cumplidas todas las cosas que fueron escritas por los profetas, del Hijo del hombre.
32Nebo vydán bude pohanům, a bude posmíván, a zlehčen i uplván.
32Porque será entregado á las gentes, y será escarnecido, é injuriado, y escupido.
33A ubičujíce, zamordují jej, ale on třetího dne z mrtvých vstane.
33Y después que le hubieren azotado, le matarán: mas al tercer día resucitará.
34Oni pak tomu nic nerozuměli, a bylo slovo to skryto před nimi, aniž věděli, co se pravilo.
34Pero ellos nada de estas cosas entendían, y esta palabra les era encubierta, y no entendían lo que se decía.
35I stalo se, když se přibližoval k Jericho, slepý jeden seděl podle cesty, žebře.
35Y aconteció que acercándose él á Jericó, un ciego estaba sentado junto al camino mendigando;
36A slyšev zástup pomíjející, otázal se, co by to bylo?
36El cual como oyó la gente que pasaba, preguntó qué era aquello.
37I oznámili jemu, že Ježíš Nazaretský tudy jde.
37Y dijéronle que pasaba Jesús Nazareno.
38I zvolal, řka: Ježíši, synu Davidův, smiluj se nade mnou!
38Entonces dió voces, diciendo: Jesús, Hijo de David, ten misericordia de mí.
39A ti, kteříž napřed šli, přimlouvali mu, aby mlčal. Ale on mnohem více volal: Synu Davidův, smiluj se nade mnou!
39Y los que iban delante, le reñían que callase; mas él clamaba mucho más: Hijo de David, ten misericordia de mí.
40Tedy zastaviv se Ježíš, rozkázal ho k sobě přivésti. A když se přibližoval, otázal se ho,
40Jesús entonces parándose, mandó traerle á sí: y como él llegó, le preguntó,
41Řka: Co chceš, ať tobě učiním? On pak dí: Pane, ať vidím.
41Diciendo: ¿Qué quieres que te haga? Y él dijo: Señor, que vea.
42A Ježíš řekl jemu: Prohlédni. Víra tvá tě uzdravila.
42Y Jesús le dijo: Ve, tu fe te ha hecho salvo.
43A ihned prohlédl, a šel za ním, velebě Boha. A všecken lid viděv to, vzdal chválu Bohu.
43Y luego vió, y le seguía, glorificando á Dios: y todo el pueblo como lo vió, dió á Dios alabanza.
Tip: use the ← and → keys to turn chapters.