Žalmy 78
Kralice Bible (1613)Translation
Kralice Bible (1613)
Daničić–Karadžić Bible (1868), Cyrillic
1Vyučující, Azafovi. Pozoruj, lide můj, zákona mého, nakloňte uší svých k slovům úst mých.
1Чуј, народе мој, наук мој, пригни ухо своје к речима уста мојих.
2Otevru v podobenství ústa svá, vypravovati budu přípovídky starobylé.
2Отварам за причу уста своја, казаћу старе приповетке.
3Co jsme slýchali i poznali, a co nám otcové naši vypravovali,
3Шта слушасмо и дознасмо, и што нам казиваше оци наши,
4Nezatajíme toho před syny jejich, kteříž budoucím potomkům svým vypravovati budou chvály Hospodinovy, ano i moc jeho a divné skutky jeho, kteréž činil.
4Нећемо затајити од деце њихове, нараштају позном јавићемо славу Господњу и силу Његову и чудеса која је учинио.
5Neboť jest vyzdvihl svědectví v Jákobovi, a zákon vydal v Izraeli, což přikázal otcům našim, aby v známost uvodili synům svým,
5Сведочанство подиже у Јакову, и у Израиљу постави закон, који даде оцима нашим да га предаду деци својој;
6Aby to poznal věk potomní, synové, kteříž se zroditi měli, a ti povstanouce, aby vypravovali dítkám svým,
6Да би знао потоњи нараштај, деца која ће се родити, па и они да би казивали својој деци.
7Aby pokládali v Bohu naději svou, a nezapomínali se na skutky Boha silného, ale ostříhali přikázaní jeho,
7Да полажу на Бога надање своје, и не заборављају дела Божијих, и заповести Његове да држе;
8Aby nebývali jako otcové jejich, pokolení zpurné a protivné, národ, kterýž nenapravil srdce svého, a nebyl věrný Bohu silnému duch jeho.
8И да не буду као оци њихови, род неваљао и упоран, род који не беше чврст срцем својим, нити веран Богу духом својим.
9Jako synové Efraim zbrojní, ač uměle z lučiště stříleli, však v čas boje zpět se obrátili,
9Синови Јефремови наоружани, који стрељају из лука, вратише се натраг, кад беше бој.
10Nebo neostříhali smlouvy Boží, a v zákoně jeho zpěčovali se choditi.
10Не сачуваше завет Божји, и по закону Његовом не хтеше ходити.
11Zapomenuli se na činy jeho, a na divné skutky jeho, kteréž jim ukázal.
11Заборавише дела Његова, и чудеса, која им је показао,
12Před otci jejich činil divy v zemi Egyptské, na poli Soan.
12Како пред очима њиховим учини чудеса у земљи мисирској, на пољу Соану;
13Rozdělil moře, a převedl je; učinil, aby stály vody jako hromada.
13Раздвоји море, и проведе их, од воде начини зид;
14Vedl je ve dne v oblace, a každé noci v jasném ohni.
14И води их дању облаком, и сву ноћ светлим огњем;
15Protrhl skály na poušti, a napájel je jako z propastí velikých.
15Раскида стене у пустињи, и поји их као из велике бездане;
16Vyvedl potoky z skály, a učinil, aby vody tekly jako řeky.
16Изводи потоке из камена, и води воду рекама.
17A však vždy přičíněli hříchů proti němu, a popouzeli Nejvyššího na poušti.
17Али они још једнако грешише Њему, и гневише Вишњег у пустињи.
18A pokoušeli Boha silného v srdci svém, žádajíce pokrmu podlé líbosti své.
18И кушаше Бога у срцу свом, иштући јела по вољи својој,
19A mluvili proti Bohu, řkouce: Zdaliž bude moci Bůh silný připraviti stůl na této poušti?
19И викаше на Бога, и рекоше: „Може ли Бог зготовити трпезу у пустињи?”
20Aj, udeřilť jest v skálu, a tekly vody, a řeky se rozvodnily. Zdali také bude moci dáti chleba? Zdali nastrojí masa lidu svému?
20Ево! Он удари у камен, и потече вода, и реке устадоше; може ли и хлеба дати? Хоће ли и меса поставити народу свом?
21A protož uslyšav Hospodin, rozhněval se, a oheň zažžen jest proti Jákobovi, a prchlivost vstoupila na Izraele,
21Господ чу и разљути се, и огањ се разгоре на Јакова, и гнев се подиже на Израиља.
22Proto že se nedověřili Bohu, a neměli naděje v spasení jeho,
22Јер не вероваше Богу и не уздаше се у помоћ Његову.
23Ačkoli rozkázal oblakům shůry, a průduchy nebeské otevřel,
23Тада заповеди облацима одозго, и отвори врата небеска,
24A dštil na ně mannou ku pokrmu, a obilé nebeské dával jim.
24И пусти, те им подажде мана за јело, и хлеб небески даде им.
25Chléb mocných jedl člověk, seslal jim pokrmů do sytosti.
25Хлеб анђеоски јеђаше човек; посла им јела до ситости.
26Obrátil vítr východní u povětří, a přivedl mocí svou vítr polední.
26Пусти небом устоку, и наведе силом својом југ;
27I dštil na ně masem jako prachem, a ptactvem pernatým jako pískem mořským.
27И као прахом засу их месом, и као песком морским птицама крилатим;
28Spustil je do prostřed vojska jejich, a všudy vůkol stanů jejich.
28Побаца их сред логора њиховог, око шатора њихових.
29I jedli, a nasyceni jsou hojně, a dal jim to, čehož žádali.
29И наједоше се и даде им шта су желели.
30Ještě nevyplnili žádosti své, ještě pokrm byl v ústech jejich,
30Али их још и не прође жеља, још беше јело у устима њиховим,
31A v tom prchlivost Boží připadla na ně, a zbil tučné jejich, a přední Izraelské porazil.
31Гнев се Божји подиже на њих и помори најјаче међу њима, и младиће у Израиљу поби.
32S tím se vším vždy ještě hřešili, a nevěřili předivným skutkům jeho.
32Преко свега тога још грешише, и не вероваше чудесима Његовим.
33A protož dopustil na ně, že marně skonali dny své, a léta svá s chvátáním.
33И пусти, те дани њихови пролазише узалуд, и године њихове у страху.
34Když je hubil, jestliže ho hledali, a zase k Bohu silnému hned na úsvitě se navraceli,
34Кад их убијаше, онда притецаху к Њему, и обраћаху се и искаху Бога;
35Rozpomínajíce se na to, že Bůh byl skála jejich, a Bůh silný nejvyšší vykupitel jejich:
35И помињаху да је Бог одбрана њихова, и Вишњи Избавитељ њихов.
36(Ačkoli mu s pochlebenstvím mluvili ústy svými, a jazykem svým lhali jemu.
36Ласкаху Му устима својим, и језиком својим лагаху Му.
37A srdce jejich nebylo upřímé před ním, aniž se věrně měli v smlouvě jeho),
37А срце њихово не беше Њему верно, и не беху тврди у завету Његовом.
38On jsa milosrdný, odpouštěl nepravosti jejich, a nezahladil jich; častokrát odvracel hněv svůj, a nevzbuzoval vší zůřivosti své.
38Али Он беше милостив, и покриваше грех, и не помори их, често заустављаше гнев свој, и не подизаше све јарости своје.
39Nebo pamatoval, že jsou tělo, vítr, kterýž odchází, a nenavracuje se zase.
39Опомињаше се да су тело, ветар, који пролази и не враћа се.
40Kolikrát jsou ho dráždili na poušti, a k bolesti přivodili na pustinách.
40Колико Га пута расрдише у пустињи, и увредише у земљи где се не живи!
41Týž i týž navracujíce se, pokoušeli Boha silného, a svatému Izraelskému cíle vyměřovali.
41Све наново кушаше Бога, и Свеца Израиљевог дражише.
42Nepamatovali na moc jeho, a na ten den, v kterémž je vysvobodil z ssoužení,
42Не сећаше се руке Његове и дана, у који их избави из невоље,
43Když činil v Egyptě znamení svá, a zázraky své na poli Soan,
43У који учини у Мисиру знаке своје и чудеса своја на пољу Соану;
44Když obrátil v krev řeky a potoky jejich, tak že jich píti nemohli.
44И проврже у крв реке њихове и потоке њихове, да не могоше пити.
45Dopustil na ně směsici žížal, aby je žraly, a žáby, aby je hubily.
45Посла на њих бубине да их кољу, и жабе да их море.
46A dal chroustům úrody jejich, a úsilí jejich kobylkám.
46Летину њихову даде црву, и муку њихову скакавцима.
47Stloukl krupami réví jejich, a stromy fíkové jejich ledem.
47Винограде њихове поби градом, и смокве њихове сланом.
48Vydal krupobití na hovada jejich, a na dobytek jejich uhlí řeřavé.
48Граду предаде стоку њихову, и стада њихова муњи.
49Poslal na ně prchlivost hněvu svého, rozpálení, zůřivost i ssoužení, dopustiv na ně anděly zlé.
49Посла на њих огњени гнев свој, јарост, срдњу и мржњу, чету злих анђела.
50Uprostrannil stezku prchlivosti své, neuchoval od smrti duše jejich, ano i na hovada jejich mor dopustil.
50Равни стазу гневу свом, не чува душе њихове од смрти, и живот њихов предаде помору.
51A pobil všecko prvorozené v Egyptě, prvotiny síly v staních Chamových.
51Поби све првенце у Мисиру, први пород по колибама Хамовим.
52Ale lid svůj vyvedl jako ovce, a vodil se s nimi jako s stádem po poušti.
52И поведе народ свој као овце, и води их као стадо преко пустиње.
53Vodil je v bezpečnosti, tak že nestrašili, nepřátely pak jejich přikrylo moře,
53Води их поуздано, и они се не бојаше, а непријатеље њихове затрпа море.
54Až je přivedl ku pomezí svatosti své, na horu tu, kteréž dobyla pravice jeho.
54И доведе их на место светиње своје, на ову гору, коју задоби десница Његова.
55Vyhnav před tváří jejich národy, způsobil to, aby jim na provazec dědictví jejich přišli, a aby přebývala v staních jejich pokolení Izraelská.
55Одагна испред лица њиховог народе; жребом раздели њихово достојање, и по шаторима њиховим насели колена Израиљева.
56Však vždy předce pokoušeli a dráždili Boha nejvyššího, a svědectví jeho neostříhali.
56Али они кушаше и срдише Бога Вишњег и уредбе Његове не сачуваше.
57Ale zpět odšedše, převráceně činili, jako i předkové jejich; uchýlili se jako mylné lučiště.
57Одусташе и одвргоше се, као и оци њихови, слагаше као рђав лук.
58Nebo popouzeli ho výsostmi svými, a rytinami svými k horlení přivedli jej.
58Увредише Га висинама својим, и идолима својим раздражише Га.
59Slyšel Bůh, a rozhněval se, a u velikou ošklivost vzal Izraele,
59Бог чу и разгневи се и расрди се на Израиља веома.
60Tak že opustiv příbytek v Sílo, stánek, kterýž postavil mezi lidmi,
60Остави насеље своје у Силому, шатор, у коме живљаше с људима.
61Vydal v zajetí sílu svou, a slávu svou v ruce nepřítele.
61И оправи у ропство славу своју и красоту своју у руке непријатељеве.
62Dal pod meč lid svůj, a na dědictví své se rozhněval.
62И предаде мачу народ свој, и на достојање своје запламте се.
63Mládence jeho sežral oheň, a panny jeho nebyly chváleny.
63Младиће његове једе огањ, и девојкама његовим не певаше сватовских песама;
64Kněží jejich od meče padli, a vdovy jejich neplakaly.
64Свештеници његови падаше од мача, и удовице његове не плакаше.
65Potom pak procítil Pán jako ze sna, jako silný rek, kterýž po víně sobě vykřikuje.
65Најпосле, као иза сна пробуди се Господ, прену се као јунак кад се напије вина.
66A ranil nepřátely své po zadu, a u věčné pohanění je vydal.
66И поби непријатеље своје с леђа, вечној срамоти предаде их.
67Ačkoli pak pohrdl stánkem Jozefovým, a pokolení Efraimova nevyvolil,
67И не хте шатор Јосифов, и колено Јефремово не изабра.
68Však vyvolil pokolení Judovo, horu Sion, kterouž zamiloval.
68Него изабра колено Јудино, гору Сион, која Му омиле.
69A vystavěl sobě, jako hrad vysoký, svatyni svou, jako zemi, kterouž utvrdil na věky.
69И сагради светињу своју као горње своје станове, и као земљу утврди је довека.
70A vyvolil Davida služebníka svého, vzav jej od chlévů stáda.
70И изабра Давида, слугу свог, и узе га од торова овчијих,
71Když chodil za ovcemi březími, zavedl jej, aby pásl Jákoba, lid jeho, a Izraele, dědictví jeho.
71И од дојилица доведе га да пасе народ Његов, Јакова, и наследство Његово, Израиља.
72Kterýž pásl je v upřímnosti srdce svého, a zvláštní opatrností rukou svých vodil je.
72И он их пасе чистим срцем, и води их мудрим рукама.
Tip: use the ← and → keys to turn chapters.