Žalmy 44
Kralice Bible (1613)Translation
Kralice Bible (1613)
Louis Segond 1910
1Přednímu zpěváku z synů Chóre, vyučující.
1Au chef des chantres. Des fils de Koré. Cantique.
2Bože, ušima svýma slýchali jsme, a otcové naši vypravovali nám o skutcích, kteréž jsi činíval za dnů jejich, za dnů starodávních.
2O Dieu! Nous avons entendu de nos oreilles, Nos pères nous ont raconté Les œuvres que tu as accomplies de leur temps, Aux jours d’autrefois.
3Tys sám rukou svou vyhnal pohany, a vštípil jsi je; potřel jsi lidi, a je jsi rozplodil.
3De ta main tu as chassé des nations pour les établir, Tu as frappé des peuples pour les étendre.
4Neboť jsou neopanovali země mečem svým, aniž jim rámě jejich spomohlo, ale pravice tvá a rámě tvé, a světlost oblíčeje tvého, proto že jsi je zamiloval.
4Car ce n’est point par leur épée qu’ils se sont emparés du pays, Ce n’est point leur bras qui les a sauvés; Mais c’est ta droite, c’est ton bras, c’est la lumière de ta face, Parce que tu les aimais.
5Ty jsi sám král můj, ó Bože, udílejž hojného spasení Jákobova.
5O Dieu! Tu es mon roi: Ordonne la délivrance de Jacob!
6V toběť jsme protivníky naše potírali, a ve jménu tvém pošlapávali jsme povstávající proti nám.
6Avec toi nous renversons nos ennemis, Avec ton nom nous écrasons nos adversaires.
7Neboť jsem v lučišti svém naděje neskládal, aniž mne kdy obránil meč můj.
7Car ce n’est pas en mon arc que je me confie, Ce n’est pas mon épée qui me sauvera;
8Ale ty jsi nás vysvobozoval od nepřátel našich, a kteříž nás nenávidí, ty jsi zahanboval.
8Mais c’est toi qui nous délivres de nos ennemis, Et qui confonds ceux qui nous haïssent.
9A protož chválíme tě Boha na každý den, a jméno tvé ustavičně oslavujeme. Sélah.
9Nous nous glorifions en Dieu chaque jour, Et nous célébrerons à jamais ton nom. — Pause.
10Ale nyní jsi nás zahnal i zahanbil, a nevycházíš s vojsky našimi.
10Cependant tu nous repousses, tu nous couvres de honte, Tu ne sors plus avec nos armées;
11Obrátil jsi nás nazpět, a ti, kteříž nás nenávidí, rozchvátali mezi sebou jmění naše.
11Tu nous fais reculer devant l’ennemi, Et ceux qui nous haïssent enlèvent nos dépouilles.
12Oddal jsi nás, jako ovce k snědení, i mezi pohany rozptýlil jsi nás.
12Tu nous livres comme des brebis à dévorer, Tu nous disperses parmi les nations.
13Prodal jsi lid svůj bez peněz, a nenadsadils mzdy jejich.
13Tu vends ton peuple pour rien, Tu ne l’estimes pas à une grande valeur.
14Vydal jsi nás k utrhání sousedům našim, ku posměchu a ku potupě těm, kteříž jsou vůkol nás.
14Tu fais de nous un objet d’opprobre pour nos voisins, De moquerie et de risée pour ceux qui nous entourent;
15Uvedl jsi nás v přísloví mezi národy, a mezi lidmi, aby nad námi hlavou zmítáno bylo.
15Tu fais de nous un objet de sarcasme parmi les nations, Et de hochements de tête parmi les peuples.
16Na každý den styděti se musím, a hanba tváři mé přikrývá mne,
16Ma honte est toujours devant moi, Et la confusion couvre mon visage,
17A to z příčiny řeči utrhajícího a hanějícího, z příčiny nepřítele a vymstívajícího se.
17A la voix de celui qui m’insulte et m’outrage, A la vue de l’ennemi et du vindicatif.
18Všecko to přišlo na nás, a však jsme se nezapomenuli na tě, aniž jsme zrušili smlouvy tvé.
18Tout cela nous arrive, sans que nous t’ayons oublié, Sans que nous ayons violé ton alliance:
19Neobrátilo se nazpět srdce naše, aniž se uchýlil krok náš od stezky tvé,
19Notre cœur ne s’est point détourné, Nos pas ne se sont point éloignés de ton sentier,
20Ačkoli jsi nás byl potřel na místě draků, a přikryl jsi nás stínem smrti.
20Pour que tu nous écrases dans la demeure des chacals, Et que tu nous couvres de l’ombre de la mort.
21Kdybychom se byli zapomenuli na jméno Boha svého, a pozdvihli rukou svých k bohu cizímu,
21Si nous avions oublié le nom de notre Dieu, Et étendu nos mains vers un dieu étranger,
22Zdaliž by toho Bůh byl nevyhledával? Nebo on zná skrytosti srdce.
22Dieu ne le saurait-il pas, Lui qui connaît les secrets du cœur?
23Anobrž pro tebe mordováni býváme každého dne, jmíni jsme jako ovce k zabití oddané.
23Mais c’est à cause de toi qu’on nous égorge tous les jours, Qu’on nous regarde comme des brebis destinées à la boucherie.
24Procitiž, proč spíš, ó Pane? Probudiž se, a nezaháněj nás na věky.
24Réveille-toi! Pourquoi dors-tu, Seigneur? Réveille-toi! Ne nous repousse pas à jamais!
25I pročež tvář svou skrýváš, a zapomínáš se na trápení a ssoužení naše?
25Pourquoi caches-tu ta face? Pourquoi oublies-tu notre misère et notre oppression?
26Nebotě se již sklonila až k prachu duše naše, přilnul k zemi život náš.
26Car notre âme est abattue dans la poussière, Notre corps est attaché à la terre.
27Povstaniž k našemu spomožení, a vykup nás pro své milosrdenství.
27Lève-toi, pour nous secourir! Délivre-nous à cause de ta bonté!
Tip: use the ← and → keys to turn chapters.