Žalmy 104
Kralice Bible (1613)Translation
Kralice Bible (1613)
Diodati Bibbia 1885
1Dobrořeč duše má Hospodinu. Hospodine Bože můj, velmi jsi veliký, velebnost a krásu jsi oblékl.
1BENEDICI, anima mia, il Signore; O Signore Iddio mio, tu sei sommamente grande; Tu sei vestito di gloria e di magnificenza.
2Přioděls se světlem jako rouchem, roztáhls nebesa jako kortýnu.
2Egli si ammanta di luce come di una vesta; Egli tende il cielo come una cortina.
3Kterýž sklenul na vodách paláce své, kterýž užívá hustých oblaků místo vozů, a vznáší se na peří větrovém.
3Egli fa i palchi delle sue sale nelle acque; Egli pone le nuvole per suo carro: Egli passeggia sopra le ale del vento.
4Kterýž činí posly své duchy, služebníky své oheň plápolající.
4Egli fa i venti suoi Angeli, E il fuoco divampante suoi ministri.
5Založil zemi na sloupích jejich, tak že se nepohne na věky věků.
5Egli ha fondata la terra sulle sue basi; Giammai in perpetuo non sarà smossa.
6Propastí jako rouchem byl jsi ji přioděl, i nad horami stály vody.
6Tu l'avevi già coperta dell'abisso, come d'una vesta; Le acque si erano fermate sopra i monti.
7K žehrání tvému rozběhly se, před hřmotem hromu tvého pospíšily,
7Esse fuggirono per lo tuo sgridare; Si affrettarono per la voce del tuo tuono;
8(Vystoupily hory, snížilo se údolí), na místo, kteréž jsi jim založil.
8Erano salite sopra i monti; ma discesero nelle valli, Al luogo che tu hai loro costituito.
9Meze jsi položil, aby jich nepřestupovaly, ani se navracovaly k přikrývání země.
9Tu hai loro posto un termine, il qual non trapasseranno; E non torneranno a coprir la terra.
10Kterýž vypouštíš potoky přes údolé, aby tekli mezi horami,
10Egli è quel che manda le fonti per le valli, Onde esse corrono fra i monti;
11A nápoj dávali všechněm živočichům polním. Tuť uhašují oslové divocí žízeň svou.
11Abbeverano tutte le bestie della campagna; Gli asini salvatichi spengono la lor sete con esse .
12Při nich hnízdí se ptactvo nebeské, a z prostřed ratolestí hlas svůj vydává.
12Presso a quelle si riparano gli uccelli del cielo; Fanno sentir di mezzo alle frondi le lor voci.
13Kterýž svlažuješ hory z výsostí svých, aby ovocem činů tvých sytila se země.
13Egli adacqua i monti dalle sue stanze sovrane; La terra è saziata del frutto delle sue opere.
14Dáváš, aby rostla tráva dobytku, a bylina ku potřebě člověku, abys tak vyvodil chléb z země,
14Egli fa germogliar l'erba per le bestie; E l'erbaggio per lo servigio dell'uomo, Facendo uscire della terra il pane.
15A víno, jenž obveseluje srdce člověka. Èiní, aby se stkvěla tvář od oleje, ano i pokrmem zdržuje život lidský.
15Egli rallegra il cuor dell'uomo col vino, Egli fa risplender la faccia coll'olio, E sostenta il cuor dell'uomo col pane.
16Nasyceno bývá i dříví Hospodinovo, cedrové Libánští, kteréž štípil.
16Gli alberi del Signore ne son saziati; I cedri del Libano ch'egli ha piantati;
17Na nichž se ptáci hnízdí, i čáp příbytek svůj má na jedlí.
17Dove gli uccelli si annidano; Gli abeti, che son la stanza della cicogna.
18Hory vysoké jsou kamsíků, skály útočiště králíků.
18Gli alti monti sono per li cavriuoli; Le rocce sono il ricetto de' conigli.
19Učinil měsíc k jistým časům, a slunce zná západ svůj.
19Egli ha fatta la luna per le stagioni; Il sole conosce il suo occaso.
20Uvodíš tmu, a bývá noc, v níž vybíhají všickni živočichové lesní:
20Tu mandi le tenebre, ed e' si fa notte, Nella quale tutte le fiere delle selve vanno attorno.
21Lvíčata řvoucí po loupeži, aby hledali od Boha silného pokrmu svého.
21I leoncelli rugghiano dietro alla preda, E per chiedere a Dio il lor pasto.
22Když slunce vychází, zase shromažďují se, a v doupatech svých se ukládají.
22Ma, tosto ch 'è levato il sole, si raccolgono, E giacciono ne' lor ricetti.
23Èlověk vychází ku práci své, a k dílu svému až do večera.
23Allora l'uomo esce alla sua opera, Ed al suo lavoro, infino alla sera.
24Jak mnozí a velicí jsou skutkové tvoji, Hospodine! Všeckys je moudře učinil, plná jest země bohatství tvého.
24Quanto grandi sono, o Signore, le tue opere! Tu le hai tutte fatte con sapienza; La terra è piena de' tuoi beni.
25V moři pak velikém a přeširokém, tamť jsou hmyzové nesčíslní, a živočichové malí i velicí.
25Ecco, il mar grande ed ampio: Quivi son rettili senza numero, Amimali piccoli e grandi.
26Tuť bárky přecházejí i velryb, kteréhož jsi stvořil, aby v něm hrál.
26Quivi nuotano le navi, E il Leviatan che tu hai formato per ischerzare in esso.
27Všecko to na tě očekává, abys jim dával pokrm časem svým.
27Tutti gli animali sperano in te, Che tu dii loro il lor cibo al suo tempo.
28Když jim dáváš, sbírají; když otvíráš ruku svou, nasyceni bývají dobrými věcmi.
28Se tu lo dài loro, lo ricolgono; Se tu apri la tua mano, son saziati di beni.
29Když skrýváš tvář svou, rmoutí se; když odjímáš ducha jejich, hynou, a v prach svůj se navracejí.
29Se tu nascondi la tua faccia, sono smarriti; Se tu ritiri il fiato loro, trapassano, E ritornano nella lor polvere.
30Vysíláš ducha svého, a zase stvořeni bývají, a obnovuješ tvář země.
30Se tu rimandi il tuo spirito son creati; E tu rinnuovi la faccia della terra.
31Budiž sláva Hospodinova na věky, rozveselujž se Hospodin v skutcích svých.
31Sia la gloria del Signore in eterno; Rallegrisi il Signore nelle sue opere;
32On když pohledí na zemi, anať se třese; když se dotkne hor, anť se kouří.
32Il quale se riguarda verso la terra, ella trema; Se tocca i monti, essi fumano.
33Zpívati budu Hospodinu, dokudž jsem živ; žalmy Bohu svému zpívati budu, pokudž mne stává.
33Io canterò al Signore, mentre viverò; Io salmeggerò all'Iddio mio, tanto che io durerò.
34Libé bude přemyšlování mé o něm, jáť rozveselím se v Hospodinu.
34Il mio ragionamento gli sarà piacevole, Io mi rallegrerò nel Signore.
35Ó by hříšníci vyhynuli z země, a bezbožných aby již nebylo. Dobrořeč duše má Hospodinu. Halelujah.
35Vengano meno i peccatori d'in su la terra, E gli empi non sieno più. Anima mia, benedici il Signore. Alleluia.
Tip: use the ← and → keys to turn chapters.