Žalmy 49
Kralice Bible (1613)Translation
Kralice Bible (1613)
Diodati Bibbia 1885
1Přednímu kantoru z synů Chóre, žalm.
1UDITE questo, popoli tutti; Porgete gli orecchi, voi tutti gli abitanti del mondo;
2Slyšte to všickni národové, pozorujte všickni obyvatelé zemští.
2E plebei, e nobili, E ricchi, e bisognosi tutti insieme.
3Tak z lidu obecného, jako z povýšených, tak bohatý, jako chudý.
3La mia bocca proferirà cose di gran sapienza; E il ragionamento del mio cuore sarà di cose di grande intendimento.
4Ústa má mluviti budou moudrost, a přemyšlování srdce mého rozumnost.
4Io inchinerò il mio orecchio alle sentenze; Io spiegherò sopra la cetera i miei detti notevoli.
5Nakloním k přísloví ucha svého, a při harfě vykládati budu přípovídku svou.
5Perchè temerò ne' gioni dell'avversità Quando l'iniquità che mi è alle calcagna m'intornierà?
6I proč se báti mám ve dnech zlých, aby nepravost těch, kteříž mi na paty šlapají, mne obklíčiti měla?
6Ve ne son molti che si confidano ne' lor beni, E si gloriano della grandezza delle lor ricchezze.
7Kteříž doufají v svá zboží, a množstvím bohatství svého se chlubí.
7Niuno però può riscuotere il suo fratello, Nè dare a Dio il prezzo del suo riscatto.
8Žádný bratra svého nijakž vykoupiti nemůže, ani Bohu za něj dáti mzdy vyplacení,
8E il riscatto della lor propria anima non può trovarsi, E il modo ne mancherà in perpetuo;
9(Neboť by velmi drahé musilo býti vyplacení duše jejich, protož nedovedeť toho na věky),
9Per fare che continuino a vivere in perpetuo, E che non veggano la fossa;
10Aby živ byl věčně, a neviděl porušení.
10Conciossiachè veggano che i savi muoiono, E che parimente i pazzi, e gli stolti periscono, E lasciano i lor beni ad altri.
11Nebo se vídá, že i moudří umírají, blázen a hovadný člověk zaroveň hynou, zboží svého i cizím zanechávajíce.
11Il loro intimo pensiero è che le lor case dimoreranno in eterno, E che le loro abitazioni dureranno per ogni età; Impongono i nomi loro a delle terre.
12Myšlení jejich jest, že domové jejich věční jsou, a příbytkové jejich od národu do pronárodu; pročež je po krajinách nazývají jmény svými.
12E pur l'uomo che è in onore non vi dimora sempre ; Anzi è renduto simile alle bestie che periscono.
13Ale člověk v slávě netrvá, jsa podobný hovadům, kteráž hynou.
13Questa lor via è loro una pazzia; E pure i lor discendenti si compiacciono a seguire i lor precetti. (Sela.)
14Taková snažnost jejich jest bláznovstvím při nich, však potomci jejich ústy svými to schvalují. Sélah.
14Saranno posti sotterra, come pecore; La morte li pasturerà; E gli uomini diritti signoreggeranno sopra loro in quella mattina; E il sepolcro consumerà la lor bella apparenza, Che sarà portata via dal suo abitacolo.
15Jako hovada v pekle skladeni budou, smrt je žráti bude, ale upřímí panovati budou nad nimi v jitře; způsob pak oněchno aby zvetšel, z příbytku svého octnou se v hrobě.
15Ma Iddio riscuoterà l'anima mia dal sepolcro;
16Ale Bůh vykoupí duši mou z moci pekla, když mne přijme. Sélah.
16Non temere, quando alcuno sarà arricchito, Quando la gloria della sua casa sarà accresciuta.
17Neboj se, když by někdo zbohatl, a když by se rozmnožila sláva domu jeho.
17Perciocchè, quando egli morrà non torrà seco nulla; La sua gloria non gli scenderà dietro.
18Při smrti zajisté ničeho nevezme, aniž sstoupí za ním sláva jeho.
18Benchè egli abbia benedetta l'anima sua in vita sua; E tali ti lodino, se tu ti dài piacere, e buon tempo;
19Ačťkoli duši své, pokudž jest živ, lahodí; k tomu chválí jej i jiní, když sobě čistě povoluje:
19Quella verrà là ove è la generazion de' suoi padri; Giammai in eterno non vedranno la luce.
20A však musí se odebrati za věkem otců svých, a na věky světla neuzří.
20L'uomo che è in istato onorevole, e non ha intelletto, È simile alle bestie che periscono.
21Summou: Èlověk jsa ve cti, neusrozumí-li sobě, bývá učiněn podobný hovadům, kteráž hynou.
no verse 21 in this text
Tip: use the ← and → keys to turn chapters.