Žalmy 104
Kralice Bible (1613)Translation
Kralice Bible (1613)
Lutherbibel 1912
1Dobrořeč duše má Hospodinu. Hospodine Bože můj, velmi jsi veliký, velebnost a krásu jsi oblékl.
1Lobe den HERRN, meine Seele! HERR, mein Gott, du bist sehr herrlich; du bist schön und prächtig geschmückt.
2Přioděls se světlem jako rouchem, roztáhls nebesa jako kortýnu.
2Licht ist dein Kleid, das du anhast; du breitest aus den Himmel wie einen Teppich;
3Kterýž sklenul na vodách paláce své, kterýž užívá hustých oblaků místo vozů, a vznáší se na peří větrovém.
3Du wölbest es oben mit Wasser; du fährst auf den Wolken wie auf einem Wagen und gehst auf den Fittichen des Windes;
4Kterýž činí posly své duchy, služebníky své oheň plápolající.
4der du machst Winde zu deinen Engeln und zu deinen Dienern Feuerflammen;
5Založil zemi na sloupích jejich, tak že se nepohne na věky věků.
5der du das Erdreich gegründet hast auf seinem Boden, daß es bleibt immer und ewiglich.
6Propastí jako rouchem byl jsi ji přioděl, i nad horami stály vody.
6Mit der Tiefe deckst du es wie mit einem Kleide, und Wasser standen über den Bergen.
7K žehrání tvému rozběhly se, před hřmotem hromu tvého pospíšily,
7Aber von deinem Schelten flohen sie, von deinem Donner fuhren sie dahin.
8(Vystoupily hory, snížilo se údolí), na místo, kteréž jsi jim založil.
8Die Berge gingen hoch hervor, und die Täler setzten sich herunter zum Ort, den du ihnen gegründet hast.
9Meze jsi položil, aby jich nepřestupovaly, ani se navracovaly k přikrývání země.
9Du hast eine Grenze gesetzt, darüber kommen sie nicht und dürfen nicht wiederum das Erdreich bedecken.
10Kterýž vypouštíš potoky přes údolé, aby tekli mezi horami,
10Du läßt Brunnen quellen in den Gründen, daß die Wasser zwischen den Bergen hinfließen,
11A nápoj dávali všechněm živočichům polním. Tuť uhašují oslové divocí žízeň svou.
11daß alle Tiere auf dem Felde trinken und das Wild seinen Durst lösche.
12Při nich hnízdí se ptactvo nebeské, a z prostřed ratolestí hlas svůj vydává.
12An denselben sitzen die Vögel des Himmels und singen unter den Zweigen.
13Kterýž svlažuješ hory z výsostí svých, aby ovocem činů tvých sytila se země.
13Du feuchtest die Berge von obenher; du machst das Land voll Früchte, die du schaffest;
14Dáváš, aby rostla tráva dobytku, a bylina ku potřebě člověku, abys tak vyvodil chléb z země,
14du lässest Gras wachsen für das Vieh und Saat zu Nutz den Menschen, daß du Brot aus der Erde bringest,
15A víno, jenž obveseluje srdce člověka. Èiní, aby se stkvěla tvář od oleje, ano i pokrmem zdržuje život lidský.
15und daß der Wein erfreue des Menschen Herz, daß seine Gestalt schön werde vom Öl und das Brot des Menschen Herz stärke;
16Nasyceno bývá i dříví Hospodinovo, cedrové Libánští, kteréž štípil.
16daß die Bäume des HERRN voll Saft stehen, die Zedern Libanons, die er gepflanzt hat.
17Na nichž se ptáci hnízdí, i čáp příbytek svůj má na jedlí.
17Daselbst nisten die Vögel, und die Reiher wohnen auf den Tannen.
18Hory vysoké jsou kamsíků, skály útočiště králíků.
18Die hohen Berge sind der Gemsen Zuflucht, und die Steinklüfte der Kaninchen.
19Učinil měsíc k jistým časům, a slunce zná západ svůj.
19Du hast den Mond gemacht, das Jahr darnach zu teilen; die Sonne weiß ihren Niedergang.
20Uvodíš tmu, a bývá noc, v níž vybíhají všickni živočichové lesní:
20Du machst Finsternis, daß es Nacht wird; da regen sich alle wilden Tiere,
21Lvíčata řvoucí po loupeži, aby hledali od Boha silného pokrmu svého.
21die jungen Löwen, die da brüllen nach dem Raub und ihre Speise suchen von Gott.
22Když slunce vychází, zase shromažďují se, a v doupatech svých se ukládají.
22Wenn aber die Sonne aufgeht, heben sie sich davon und legen sich in ihre Höhlen.
23Èlověk vychází ku práci své, a k dílu svému až do večera.
23So geht dann der Mensch aus an seine Arbeit und an sein Ackerwerk bis an den Abend.
24Jak mnozí a velicí jsou skutkové tvoji, Hospodine! Všeckys je moudře učinil, plná jest země bohatství tvého.
24HERR, wie sind deine Werke so groß und viel! Du hast sie alle weislich geordnet, und die Erde ist voll deiner Güter.
25V moři pak velikém a přeširokém, tamť jsou hmyzové nesčíslní, a živočichové malí i velicí.
25Das Meer, das so groß und weit ist, da wimmelt's ohne Zahl, große und kleine Tiere.
26Tuť bárky přecházejí i velryb, kteréhož jsi stvořil, aby v něm hrál.
26Daselbst gehen die Schiffe; da sind Walfische, die du gemacht hast, daß sie darin spielen.
27Všecko to na tě očekává, abys jim dával pokrm časem svým.
27Es wartet alles auf dich, daß du ihnen Speise gebest zu seiner Zeit.
28Když jim dáváš, sbírají; když otvíráš ruku svou, nasyceni bývají dobrými věcmi.
28Wenn du ihnen gibst, so sammeln sie; wenn du deine Hand auftust, so werden sie mit Gut gesättigt.
29Když skrýváš tvář svou, rmoutí se; když odjímáš ducha jejich, hynou, a v prach svůj se navracejí.
29Verbirgst du dein Angesicht, so erschrecken sie; du nimmst weg ihren Odem, so vergehen sie und werden wieder zu Staub.
30Vysíláš ducha svého, a zase stvořeni bývají, a obnovuješ tvář země.
30Du lässest aus deinen Odem, so werden sie geschaffen, und du erneuest die Gestalt der Erde.
31Budiž sláva Hospodinova na věky, rozveselujž se Hospodin v skutcích svých.
31Die Ehre des HERRN ist ewig; der HERR hat Wohlgefallen an seinen Werken.
32On když pohledí na zemi, anať se třese; když se dotkne hor, anť se kouří.
32Er schaut die Erde an, so bebt sie; er rührt die Berge an, so rauchen sie.
33Zpívati budu Hospodinu, dokudž jsem živ; žalmy Bohu svému zpívati budu, pokudž mne stává.
33Ich will dem HERRN singen mein Leben lang und meinen Gott loben, solange ich bin.
34Libé bude přemyšlování mé o něm, jáť rozveselím se v Hospodinu.
34Meine Rede müsse ihm wohl gefallen. Ich freue mich des HERRN.
35Ó by hříšníci vyhynuli z země, a bezbožných aby již nebylo. Dobrořeč duše má Hospodinu. Halelujah.
35Der Sünder müsse ein Ende werden auf Erden, und die Gottlosen nicht mehr sein. Lobe den HERRN, meine Seele! Halleluja!
Tip: use the ← and → keys to turn chapters.