Žalmy 48
Kralice Bible (1613)Translation
Kralice Bible (1613)
Lutherbibel 1912
1Píseň žalmu synů Chóre.
1Ein Psalmlied der Kinder Korah. Groß ist der HERR und hochberühmt in der Stadt unsers Gottes, auf seinem heiligen Berge.
2Veliký jest Hospodin, a převelmi chvalitebný v městě Boha našeho, na hoře svatosti své.
2Schön ragt empor der Berg Zion, des sich das ganze Land tröstet; an der Seite gegen Mitternacht liegt die Stadt des großen Königs.
3Ozdoba krajiny, útěcha vší země jestiť hora Sion, k straně půlnoční, město krále velikého.
3Gott ist in ihren Palästen bekannt, daß er der Schutz sei.
4Bůh na palácích jeho, a znají ho býti vysokým hradem.
4Denn siehe, Könige waren versammelt und sind miteinander vorübergezogen.
5Nebo aj, králové když se shromáždili a spolu táhli,
5Sie haben sich verwundert, da sie solches sahen; sie haben sich entsetzt und sind davon gestürzt.
6Sami to uzřevše, velmi se divili, a předěšeni byvše, náhle utíkali.
6Zittern ist sie daselbst angekommen, Angst wie eine Gebärerin.
7Tuť jest je strach popadl, a bolest jako ženu rodící.
7Du zerbrichst die Schiffe im Meer durch den Ostwind.
8Větrem východním rozrážíš lodí Tarské.
8Wie wir gehört haben, so sehen wir's an der Stadt des HERRN Zebaoth, an der Stadt unsers Gottes; Gott erhält sie ewiglich. (Sela.)
9Jakž jsme slýchali, tak jsme spatřili, v městě Hospodina zástupů, v městě Boha našeho. Bůh upevní je až na věky.
9Gott, wir gedenken deiner Güte in deinem Tempel.
10Rozjímáme, ó Bože, milosrdenství tvé u prostřed chrámu tvého.
10Gott, wie dein Name, so ist auch dein Ruhm bis an der Welt Enden; deine Rechte ist voll Gerechtigkeit.
11Jakož jméno tvé, Bože, tak i chvála tvá až do končin země; pravice tvá zajisté plná jest spravedlnosti.
11Es freue sich der Berg Zion, und die Töchter Juda's seien fröhlich um deiner Gerichte willen.
12Raduj se, horo Sione, plésejte, dcery Judské, z příčiny soudů Božích.
12Machet euch um Zion und umfanget sie, zählet ihre Türme;
13Obejděte Sion, a obstupte jej, sečtěte věže jeho.
13achtet mit Fleiß auf ihre Mauern, durchwandelt ihre Paläste, auf daß ihr davon verkündiget den Nachkommen,
14Přiložte mysl svou k ohradě, popatřte na paláce jeho, abyste uměli vypravovati věku potomnímu,
14daß dieser Gott sei unser Gott immer und ewiglich. Er führt uns wie die Jugend.
15Že tento Bůh jest Bůh náš na věčné věky, a že on vůdce náš bude až do smrti.
no verse 15 in this text
Tip: use the ← and → keys to turn chapters.