Žalmy 109
Kralice Bible (1613)Translation
Kralice Bible (1613)
Lutherbibel 1912
1Přednímu zpěváku, žalm Davidův. Ó Bože chvály mé, nečiň se neslyše.
1Ein Psalm Davids, vorzusingen. Gott, mein Ruhm, schweige nicht!
2Nebo ústa nešlechetného a ústa lstivá proti mně se otevřela, mluvili proti mně jazykem lživým.
2Denn sie haben ihr gottloses und falsches Maul gegen mich aufgetan und reden wider mich mit falscher Zunge;
3A slovy jizlivými osočili mne, válčí proti mně beze vší příčiny.
3und sie reden giftig wider mich allenthalben und streiten wider mich ohne Ursache.
4Protivili mi se za mé milování, ješto jsem se za ně modlíval.
4Dafür, daß ich sie liebe, sind sie wider mich; ich aber bete.
5Odplacují se mi zlým za dobré, a nenávistí za milování mé.
5Sie beweisen mir Böses um Gutes und Haß um Liebe.
6Postav nad ním bezbožníka, a protivník ať mu stojí po pravici.
6Setze Gottlose über ihn; und der Satan müsse stehen zu seiner Rechten.
7Když před soudem stane, ať zůstane za nešlechetného, a prosba jeho budiž jemu k hříchu.
7Wenn er gerichtet wird, müsse er verdammt ausgehen, und sein Gebet müsse Sünde sein.
8Budiž dnů jeho málo, a úřad jeho vezmi jiný.
8Seiner Tage müssen wenige werden, und sein Amt müsse ein anderer empfangen.
9Buďtež děti jeho sirotci, a žena jeho vdovou.
9Seine Kinder müssen Waisen werden und sein Weib eine Witwe.
10Buďtež běhouni a tuláci synové jeho, žebřete, vyhnáni jsouce z poustek svých.
10Seine Kinder müssen in der Irre gehen und betteln und suchen, als die verdorben sind.
11Přitáhni k sobě lichevník všecko, cožkoli má, a úsilé jeho rozchvátejte cizí.
11Es müsse der Wucherer aussaugen alles, was er hat; und Fremde müssen seine Güter rauben.
12Nebudiž, kdo by mu chtěl milosrdenství prokázati, aniž buď, kdo by se smiloval nad sirotky jeho.
12Und niemand müsse ihm Gutes tun, und niemand erbarme sich seiner Waisen.
13Potomci jeho z kořen vyťati buďte, v druhém kolenu vyhlazeno buď jméno jejich.
13Seine Nachkommen müssen ausgerottet werden; ihr Name werde im andern Glied vertilgt.
14Přijdiž na pamět nepravost předků jeho před Hospodinem, a hřích matky jeho nebuď shlazen.
14Seiner Väter Missetat müsse gedacht werden vor dem HERRN, und seiner Mutter Sünde müsse nicht ausgetilgt werden.
15Buďtež před Hospodinem ustavičně, až by vyhladil z země památku jejich,
15Der HERR müsse sie nimmer aus den Augen lassen, und ihr Gedächtnis müsse ausgerottet werden auf Erden,
16Proto že nepamatoval, aby činil milosrdenství, ale protivenství činil člověku chudému a nuznému a sevřenému bolestí srdce, aby jej zamordoval.
16darum daß er so gar keine Barmherzigkeit hatte, sondern verfolgte den Elenden und Armen und Betrübten, daß er ihn tötete.
17Poněvadž miloval zlořečení, nechať přijde na něj; neměl líbosti v požehnání, nechať se vzdálí od něho.
17Und er wollte den Fluch haben, der wird ihm auch kommen; er wollte den Segen nicht, so wird er auch ferne von ihm bleiben.
18A tak budiž oblečen v zlořečenství jako v svůj oděv, a ať vejde do vnitřností jeho jako voda, a jako olej do kostí jeho.
18Er zog an den Fluch wie sein Hemd; der ist in sein Inwendiges gegangen wie Wasser, und wie Öl in seine Gebeine;
19Budiž jemu to jako plášť k přiodívání, a jako pás k ustavičnému opasování.
19So werde er ihm wie ein Kleid, das er anhabe, und wie ein Gürtel, mit dem er allewege sich gürte.
20Taková mzda přijdiž mým protivníkům od Hospodina, a mluvícím zlé věci proti duši mé.
20So geschehe denen vom HERRN, die mir zuwider sind und reden Böses wider meine Seele.
21Ty pak, Hospodine Pane, nalož se mnou laskavě pro jméno své, nebo dobré jest milosrdenství tvé; vytrhni mne.
21Aber du, HERR Herr, sei du mit mir um deines Namens willen; denn deine Gnade ist mein Trost: errette mich!
22Jsemť zajisté chudý a nuzný, a srdce mé raněno jest u vnitřnostech mých.
22Denn ich bin arm und elend; mein Herz ist zerschlagen in mir.
23Jako stín, když se nachyluje, ucházeti musím; honí se za mnou jako za kobylkou.
23Ich fahre dahin wie ein Schatten, der vertrieben wird, und werde verjagt wie die Heuschrecken.
24Kolena má klesají postem, a tělo mé vyschlo z tučnosti.
24Meine Kniee sind schwach von Fasten, und mein Fleisch ist mager und hat kein Fett.
25Nadto jsem jim za posměch; když mne uhlédají, potřásají hlavami svými.
25Und ich muß ihr Spott sein; wenn sie mich sehen, schütteln sie ihren Kopf.
26Spomoz mi, ó Hospodine Bože můj, zachovej mne podlé milosrdenství svého,
26Stehe mir bei, HERR, mein Gott! hilf mir nach deiner Gnade,
27Tak aby poznati mohli, že jest to ruka tvá, a že jsi ty, Hospodine, učinil to.
27daß sie innewerden, daß dies sei deine Hand, daß du, HERR, solches tust.
28Nechť oni jakkoli zlořečí, ty dobrořeč; kteříž povstali, nechť se zastydí, aby se veselil služebník tvůj.
28Fluchen sie, so segne du. Setzen sie sich wider mich, so sollen sie zu Schanden werden; aber dein Knecht müsse sich freuen.
29Buďtež oblečeni protivníci moji v zahanbení, a nechť se odějí jako pláštěm hanbou svou.
29Meine Widersacher müssen mit Schmach angezogen werden und mit ihrer Schande bekleidet werden wie ein Rock.
30Slaviti budu Hospodina velice ústy svými, a u prostřed mnohých chváliti jej budu,
30Ich will dem HERRN sehr danken mit meinem Munde und ihn rühmen unter vielen.
31Proto že stojí po pravici nuznému, aby ho zachoval od těch, kteříž odsuzují život jeho.
31Denn er steht dem Armen zur Rechten, daß er ihm helfe von denen, die sein Leben verurteilen.
Tip: use the ← and → keys to turn chapters.