Žalmy 38
Kralice Bible (1613)Translation
Kralice Bible (1613)
Lutherbibel 1912
1Žalm Davidův k připomínání.
1Ein Psalm Davids, zum Gedächtnis. HERR, strafe mich nicht in deinem Zorn und züchtige mich nicht in deinem Grimm.
2Hospodine, v prchlivosti své netresci mne, ani v hněvě svém kárej mne.
2Denn deine Pfeile stecken in mir, und deine Hand drückt mich.
3Nebo střely tvé uvázly ve mně, a ruka tvá na mne těžce dolehla.
3Es ist nichts Gesundes an meinem Leibe vor deinem Drohen und ist kein Friede in meinen Gebeinen vor meiner Sünde.
4Nic není celého v těle mém pro tvou hněvivost, nemají pokoje kosti mé pro hřích můj.
4Denn meine Sünden gehen über mein Haupt; wie eine schwere Last sind sie mir zu schwer geworden.
5Nebo nepravosti mé vzešly nad hlavu mou, jako břímě těžké nemožné jsou mi k unesení.
5Meine Wunden stinken und eitern vor meiner Torheit.
6Zahnojily se, a kyší rány mé pro bláznovství mé.
6Ich gehe krumm und sehr gebückt; den ganzen Tag gehe ich traurig.
7Pohrbený a sklíčený jsem náramně, každého dne v smutku chodím.
7Denn meine Lenden verdorren ganz, und ist nichts Gesundes an meinem Leibe.
8Nebo ledví má plná jsou mrzkosti, a nic není celého v těle mém.
8Es ist mir gar anders denn zuvor, und ich bin sehr zerstoßen. Ich heule vor Unruhe meines Herzens.
9Zemdlen jsem a potřín převelice, řvu pro úzkost srdce svého.
9Herr, vor dir ist alle meine Begierde, und mein Seufzen ist dir nicht verborgen.
10Pane, před tebou jest všecka žádost má, a vzdychání mé není před tebou skryto.
10Mein Herz bebt, meine Kraft hat mich verlassen, und das Licht meiner Augen ist nicht bei mir.
11Srdce mé zmítá se, opustila mne síla má, i to světlo očí mých není se mnou.
11Meine Lieben und Freunde treten zurück und scheuen meine Plage, und meine Nächsten stehen ferne.
12Ti, kteříž mne milovali, a tovaryši moji, štítí se ran mých, a příbuzní moji zdaleka stojí.
12Und die mir nach dem Leben trachten, stellen mir nach; und die mir übelwollen, reden, wie sie Schaden tun wollen, und gehen mit eitel Listen um.
13Ti pak, kteříž stojí o bezživotí mé, osídla lécejí, a kteříž mého zlého hledají, mluví převráceně, a přes celý den lest a chytrost smýšlejí.
13Ich aber muß sein wie ein Tauber und nicht hören, und wie ein Stummer, der seinen Mund nicht auftut,
14Ale já jako hluchý neslyším, a jako němý, kterýž neotvírá úst svých;
14und muß sein wie einer, der nicht hört und der keine Widerrede in seinem Munde hat.
15Tak jsem, jako člověk, kterýž neslyší, a v jehož ústech není žádného odporu.
15Aber ich harre, HERR, auf dich; du, Herr, mein Gott, wirst erhören.
16Nebo na tě, Hospodine, očekávám, ty za mne odpovíš, Pane Bože můj.
16Denn ich denke: Daß sie sich ja nicht über mich freuen! Wenn mein Fuß wankte, würden sie sich hoch rühmen wider mich.
17Nebo jsem řekl: Ať se neradují ze mne, poklesla-li by se noha má, ať se pyšně nepozdvihují nade mnou,
17Denn ich bin zu Leiden gemacht, und mein Schmerz ist immer vor mir.
18Poněvadž k snášení bíd hotov jsem, anobrž bolest má vždycky jest přede mnou.
18Denn ich zeige meine Missetat an und sorge wegen meiner Sünde.
19A že nepravosti své vyznávám, a pro hřích svůj tesklím.
19Aber meine Feinde leben und sind mächtig; die mich unbillig hassen, derer ist viel.
20Pročež nepřátelé moji veseli jsouce, silí se, a rozmnožují se ti, kteříž mne bez příčiny nenávidí.
20Und die mir Arges tun um Gutes, setzen sich wider mich, darum daß ich an dem Guten halte.
21A zlým za dobré mi se odplacujíce, činí mi protivenství, proto že dobrého následuji.
21Verlaß mich nicht, HERR! Mein Gott, sei nicht ferne von mir!
22Neopouštějž mne, Hospodine Bože můj, nevzdalujž se ode mne.
22Eile, mir beizustehen, Herr, meine Hilfe.
23Přispěj k spomožení mému, Pane spasení mého.
no verse 23 in this text
Tip: use the ← and → keys to turn chapters.