Žalmy 22
Kralice Bible (1613)Translation
Kralice Bible (1613)
Lutherbibel 1912
1Přednímu zpěváku k času jitřnímu, žalm Davidův.
1Ein Psalm Davids, vorzusingen; von der Hinde, die früh gejagt wird. Mein Gott, mein Gott, warum hast du mich verlassen? ich heule; aber meine Hilfe ist ferne.
2Bože můj, Bože můj, pročež jsi mne opustil? Vzdálils se od spasení mého a od slov naříkání mého.
2Mein Gott, des Tages rufe ich, so antwortest du nicht; und des Nachts schweige ich auch nicht.
3Bože můj, přes celý den volám, a neslyšíš, i v noci, a nemohu se utajiti.
3Aber du bist heilig, der du wohnst unter dem Lobe Israels.
4Ty zajisté jsi svatý, zůstávající vždycky k veliké chvále Izraelovi.
4Unsre Väter hofften auf dich; und da sie hofften, halfst du ihnen aus.
5V toběť doufali otcové naši, doufali, a vysvobozovals je.
5Zu dir schrieen sie und wurden errettet; sie hofften auf dich und wurden nicht zu Schanden.
6K tobě volávali, a spomáhals jim; v tobě doufali, a nebývali zahanbeni.
6Ich aber bin ein Wurm und kein Mensch, ein Spott der Leute und Verachtung des Volks.
7Já pak červ jsem, a ne člověk, útržka lidská a povrhel vůbec.
7Alle, die mich sehen, spotten mein, sperren das Maul auf und schütteln den Kopf:
8Všickni, kteříž mne vidí, posmívají se mi, ošklebují se, a hlavami potřásají, říkajíce:
8“Er klage es dem HERRN; der helfe ihm aus und errette ihn, hat er Lust zu ihm.”
9Spustiltě se na Hospodina, nechť ho vysvobodí; nechať jej vytrhne, poněvadž se mu v něm zalíbilo.
9Denn du hast mich aus meiner Mutter Leib gezogen; du warst meine Zuversicht, da ich noch an meiner Mutter Brüsten war.
10Ješto ty jsi, kterýž jsi mne vyvedl z života, ustaviv mne v doufání při prsích matky mé.
10Auf dich bin ich geworfen von Mutterleib an; du bist mein Gott von meiner Mutter Schoß an.
11Na tebeť jsem uvržen od narození svého, od života matky mé Bůh můj ty jsi.
11Sei nicht ferne von mir, denn Angst ist nahe; denn es ist hier kein Helfer.
12Nevzdalujž se ode mne, nebo ssoužení blízké jest, a nemám spomocníka.
12Große Farren haben mich umgeben, gewaltige Stiere haben mich umringt.
13Obkličujíť mne býkové mnozí, silní volové z Bázan obstupují mne.
13Ihren Rachen sperren sie auf gegen mich wie ein brüllender und reißender Löwe.
14Otvírají na mne ústa svá, jako lev rozsapávající a řvoucí.
14Ich bin ausgeschüttet wie Wasser, alle meine Gebeine haben sich zertrennt; mein Herz ist in meinem Leibe wie zerschmolzen Wachs.
15Jako voda rozplynul jsem se, a rozstoupily se všecky kosti mé, a srdce mé jako vosk rozpustilo se u prostřed vnitřností mých.
15Meine Kräfte sind vertrocknet wie eine Scherbe, und meine Zunge klebt an meinem Gaumen, und du legst mich in des Todes Staub.
16Vyprahla jako střepina síla má, a jazyk můj přilnul k dásním mým, anobrž v prachu smrti položils mne.
16Denn die Hunde haben mich umgeben, und der Bösen Rotte hat mich umringt; sie haben meine Hände und Füße durchgraben.
17Nebo psi obskočili mne, rota zlostníků oblehla mne, zprobijeli ruce mé i nohy mé.
17Ich kann alle meine Gebeine zählen; aber sie schauen und sehen ihre Lust an mir.
18Mohl bych sčísti všecky kosti své, oni pak hledí na mne, a dívají se mi.
18Sie teilen meine Kleider unter sich und werfen das Los um mein Gewand.
19Dělí mezi sebou roucha má, a o můj oděv mecí los.
19Aber du, HERR, sei nicht ferne; meine Stärke, eile, mir zu helfen!
20Ale ty, Hospodine, nevzdalujž se, sílo má, přispěj k spomožení mému.
20Errette meine Seele vom Schwert, meine einsame von den Hunden!
21Vychvať od meče duši mou, a z moci psů jedinkou mou.
21Hilf mir aus dem Rachen des Löwen und errette mich von den Einhörnern!
22Zachovej mne od úst lva, a od rohů jednorožcových vyprosť mne.
22Ich will deinen Namen predigen meinen Brüdern; ich will dich in der Gemeinde rühmen.
23I budu vypravovati bratřím svým o jménu tvém, u prostřed shromáždění chváliti tě budu, řka:
23Rühmet den HERRN, die ihr ihn fürchtet; es ehre ihn aller Same Jakobs, und vor ihm scheue sich aller Same Israels.
24Kteříž se bojíte Hospodina, chvalte jej, všecko símě Jákobovo ctěte jej, a boj se ho všecka rodino Izraelova.
24Denn er hat nicht verachtet noch verschmäht das Elend des Armen und sein Antlitz vor ihm nicht verborgen; und da er zu ihm schrie, hörte er's.
25Nebo nepohrdá, ani se odvrací od trápení ztrápeného, aniž skrývá tváři své od něho, nýbrž když k němu volá, vyslýchá jej.
25Dich will ich preisen in der großen Gemeinde; ich will mein Gelübde bezahlen vor denen, die ihn fürchten.
26O tobě chvála má v shromáždění velikém, sliby své plniti budu před těmi, kteříž se bojí tebe.
26Die Elenden sollen essen, daß sie satt werden; und die nach dem HERRN fragen, werden ihn preisen; euer Herz soll ewiglich leben.
27Jísti budou tiší a nasyceni budou, chváliti budou Hospodina ti, kteříž ho hledají, živo bude srdce vaše na věky.
27Es werden gedenken und sich zum HERRN bekehren aller Welt Enden und vor ihm anbeten alle Geschlechter der Heiden.
28Rozpomenou a obrátí se k Hospodinu všecky končiny země, a skláněti se budou před ním všecky čeledi národů.
28Denn des HERRN ist das Reich, und er herrscht unter den Heiden.
29Nebo Hospodinovo jest království, a onť panuje nad národy.
29Alle Fetten auf Erden werden essen und anbeten; vor ihm werden die Kniee beugen alle, die im Staub liegen, und die, so kümmerlich leben.
30Jísti budou a skláněti se před ním všickni tuční země, jemu se klaněti budou všickni sstupující do prachu, a kteříž duše své nemohou při životu zachovati.
30Er wird einen Samen haben, der ihm dient; vom Herrn wird man verkündigen zu Kindeskind.
31Símě jejich sloužiti mu bude, a přičteno bude ku Pánu v každém věku.
31Sie werden kommen und seine Gerechtigkeit predigen dem Volk, das geboren wird, daß er's getan hat.
32Přijdouť, a lidu, kterýž z nich vyjde, vypravovati budou spravedlnost jeho; nebo ji skutkem vykonal.
no verse 32 in this text
Tip: use the ← and → keys to turn chapters.