Žalmy 50
Kralice Bible (1613)Translation
Kralice Bible (1613)
Lutherbibel 1912
1Žalm Azafovi. Bůh silný, Bůh Hospodin mluvil, a přivolal zemi od východu slunce i od západu jeho.
1Ein Psalm Asaphs. Gott, der HERR, der Mächtige, redet und ruft der Welt vom Aufgang der Sonne bis zu ihrem Niedergang.
2Z Siona v dokonalé kráse Bůh zastkvěl se.
2Aus Zion bricht an der schöne Glanz Gottes.
3Béřeť se Bůh náš, a nebude mlčeti; oheň před ním vše zžírati bude, a vůkol něho vichřice náramná.
3Unser Gott kommt und schweigt nicht. Fressend Feuer geht vor ihm her und um ihn her ist ein großes Wetter.
4Zavolal nebes s hůry i země, aby soudil lid svůj, řka:
4Er ruft Himmel und Erde, daß er sein Volk richte:
5Shromažďte mi svaté mé, kteříž smlouvu se mnou učinili při obětech.
5“Versammelt mir meine Heiligen, die den Bund mit mir gemacht haben beim Opfer.”
6I budou vypravovati nebesa spravedlnost jeho; nebo sám Bůh soudce jest. Sélah.
6Und die Himmel werden seine Gerechtigkeit verkündigen; denn Gott ist Richter. (Sela.)
7Slyš, lide můj, a buduť mluviti, Izraeli, a buduť tebou osvědčovati. Já zajisté Bůh, Bůh tvůj jsem.
7“Höre, mein Volk, laß mich reden; Israel, laß mich unter dir zeugen: Ich, Gott, bin dein Gott.
8Nechci tě obviňovati z příčiny obětí tvých, ani zápalů tvých, že by vždycky přede mnou nebyli.
8Deines Opfers halber strafe ich dich nicht, sind doch deine Brandopfer immer vor mir.
9Nevezmuť z domu tvého volka, ani z chlévů tvých kozlů.
9Ich will nicht von deinem Hause Farren nehmen noch Böcke aus deinen Ställen.
10Nebo má jest všecka zvěř lesní, i hovada na tisíci horách.
10Denn alle Tiere im Walde sind mein und das Vieh auf den Bergen, da sie bei tausend gehen.
11Já znám všecko ptactvo po horách, a zvěř polní před sebou mám.
11Ich kenne alle Vögel auf den Bergen, und allerlei Tier auf dem Feld ist vor mir.
12Zlačním-li, nic tobě o to nedím; nebo můj jest okršlek zemský i plnost jeho.
12Wo mich hungerte, wollte ich dir nicht davon sagen; denn der Erdboden ist mein und alles, was darinnen ist.
13Zdaliž jídám maso z volů, a pijím krev kozlovou?
13Meinst du, daß ich Ochsenfleisch essen wolle oder Bocksblut trinken?
14Obětuj Bohu obět chvály, a plň Nejvyššímu své sliby;
14Opfere Gott Dank und bezahle dem Höchsten deine Gelübde
15A vzývej mne v den ssoužení, vytrhnu tě, a ty mne budeš slaviti.
15und rufe mich an in der Not, so will ich dich erretten, so sollst du mich preisen.”
16Sic jinak bezbožníku praví Bůh: Což tobě do toho, že ty vypravuješ ustanovení má, a béřeš smlouvu mou v ústa svá,
16Aber zum Gottlosen spricht Gott: “Was verkündigst du meine Rechte und nimmst meinen Bund in deinen Mund,
17Poněvadž jsi vzal v nenávist kázeň, a zavrhl jsi za sebe slova má.
17so du doch Zucht hassest und wirfst meine Worte hinter dich?
18Vidíš-li zloděje, hned s ním běžíš, a s cizoložníky díl svůj máš.
18Wenn du einen Dieb siehst, so läufst du mit ihm und hast Gemeinschaft mit den Ehebrechern.
19Ústa svá pouštíš ke zlému, a jazyk tvůj skládá lest.
19Deinen Mund lässest du Böses reden, und deine Zunge treibt Falschheit.
20Usazuješ se, a mluvíš proti bratru svému, a na syna matky své lehkost uvodíš.
20Du sitzest und redest wider deinen Bruder; deiner Mutter Sohn verleumdest du.
21To jsi činil, a já mlčel jsem. Měl-liž jsi ty se domnívati, že já tobě podobný budu? Nýbrž trestati tě budu, a představímť to před oči tvé.
21Das tust du, und ich schweige; da meinst du, ich werde sein gleichwie du. Aber ich will dich strafen und will dir's unter Augen stellen.
22Srozumějtež tomu již aspoň vy, kteříž se zapomínáte na Boha, abych snad nepochytil, a nebyl by, kdo by vytrhl.
22Merket doch das, die ihr Gottes vergesset, daß ich nicht einmal hinraffe und sei kein Retter da.
23Kdož obětuje obět chvály, tenť mne uctí, a tomu, kdož napravuje cestu svou, ukáži spasení Boží.
23Wer Dank opfert, der preiset mich; und da ist der Weg, daß ich ihm zeige das Heil Gottes.”
Tip: use the ← and → keys to turn chapters.