Žalmy 132
Kralice Bible (1613)Translation
Kralice Bible (1613)
Lutherbibel 1912
1Píseň stupňů. Pamětliv buď, Hospodine, na Davida i na všecka trápení jeho,
1Ein Lied im höhern Chor. Gedenke, HERR, an David und all sein Leiden,
2Jak se přísahou zavázal Hospodinu, a slib učinil Nejmocnějšímu Jákobovu, řka:
2der dem HERRN schwur und gelobte dem Mächtigen Jakobs:
3Jistě že nevejdu do stánku domu svého, a nevstoupím na postel ložce svého,
3“Ich will nicht in die Hütte meines Hauses gehen noch mich aufs Lager meines Bettes legen,
4Aniž dám očím svým usnouti, ani víčkám svým zdřímati,
4ich will meine Augen nicht schlafen lassen noch meine Augenlider schlummern,
5Dokudž nenajdu místa Hospodinu, k příbytkům Nejmocnějšímu Jákobovu.
5bis ich eine Stätte finde für den HERRN, zur Wohnung des Mächtigen Jakobs.”
6Aj, uslyšavše o ní, že byla v kraji Efratském, našli jsme ji na polích Jaharských.
6Siehe, wir hörten von ihr in Ephratha; wir haben sie gefunden auf dem Felde des Waldes.
7Vejdemeť již do příbytků jeho, a skláněti se budeme u podnoží noh jeho.
7Wir wollen in seine Wohnung gehen und anbeten vor seinem Fußschemel.
8Povstaniž, Hospodine, a vejdi do odpočinutí svého, ty i truhla velikomocnosti tvé.
8HERR, mache dich auf zu deiner Ruhe, du und die Lade deiner Macht!
9Kněží tvoji ať se zobláčejí v spravedlnost, a svatí tvoji ať vesele prozpěvují.
9Deine Priester laß sich kleiden mit Gerechtigkeit und deine Heiligen sich freuen.
10Pro Davida služebníka svého neodvracejž tváři pomazaného svého.
10Wende nicht weg das Antlitz deines Gesalbten um deines Knechtes David willen.
11Učinilť jest Hospodin pravdomluvnou přísahu Davidovi, aniž se od ní uchýlí, řka: Z plodu života tvého posadím na trůn tvůj.
11Der HERR hat David einen wahren Eid geschworen, davon wird er sich nicht wenden: “Ich will dir auf deinen Stuhl setzen die Frucht deines Leibes.
12Budou-li ostříhati synové tvoji smlouvy mé a svědectví mých, kterýmž je vyučovati budu, také i synové jejich až na věky seděti budou na stolici tvé.
12Werden deine Kinder meinen Bund halten und mein Zeugnis, das ich sie lehren werde, so sollen auch ihre Kinder auf deinem Stuhl sitzen ewiglich.”
13Neboť jest vyvolil Hospodin Sion, oblíbil jej sobě za svůj příbytek, řka:
13Denn der HERR hat Zion erwählt und hat Lust, daselbst zu wohnen.
14Toť bude obydlí mé až na věky, tuť přebývati budu, nebo jsem sobě to oblíbil.
14“Dies ist meine Ruhe ewiglich, hier will ich wohnen; denn es gefällt mir wohl.
15Potravu jeho hojným požehnáním rozmnožím, chudé jeho chlebem nasytím,
15Ich will ihre Speise segnen und ihren Armen Brot genug geben.
16A kněží jeho v spasení zobláčím, a svatí jeho vesele prozpěvovati budou.
16Ihre Priester will ich mit Heil kleiden, und ihre Heiligen sollen fröhlich sein.
17Tuť způsobím, aby zkvetl roh Davidův; připravím svíci pomazanému svému.
17Daselbst soll aufgehen das Horn Davids; ich habe meinen Gesalbten eine Leuchte zugerichtet.
18Nepřátely jeho v hanbu zobláčím, nad ním pak kvésti bude koruna jeho.
18Seine Feinde will ich mit Schanden kleiden; aber über ihm soll blühen seine Krone.”
Tip: use the ← and → keys to turn chapters.