Псалми 38
Daničić–Karadžić Bible (1868), CyrillicTranslation
Daničić–Karadžić Bible (1868), Cyrillic
Kralice Bible (1613)
1Господе! Немој ме карати у гневу свом, нити ме наказити у јарости својој.
1Žalm Davidův k připomínání.
2Јер стреле Твоје устрелише ме, и рука ме Твоја тишти.
2Hospodine, v prchlivosti své netresci mne, ani v hněvě svém kárej mne.
3Нема здравог места на телу мом од гнева Твог; нема мира у костима мојим од греха мог.
3Nebo střely tvé uvázly ve mně, a ruka tvá na mne těžce dolehla.
4Јер безакоња моја изађоше врх главе моје, као тешко бреме отежаше ми.
4Nic není celého v těle mém pro tvou hněvivost, nemají pokoje kosti mé pro hřích můj.
5Усмрдеше се и загнојише се ране моје од безумља мог.
5Nebo nepravosti mé vzešly nad hlavu mou, jako břímě těžké nemožné jsou mi k unesení.
6Згрчио сам се и погурио веома, сав дан идем сетан;
6Zahnojily se, a kyší rány mé pro bláznovství mé.
7Јер сам изнутра пун огња, и нема здравог места на телу мом.
7Pohrbený a sklíčený jsem náramně, každého dne v smutku chodím.
8Изнемогох и веома ослабих, ричем од трзања срца свог.
8Nebo ledví má plná jsou mrzkosti, a nic není celého v těle mém.
9Господе! Пред Тобом су све жеље моје, и уздисање моје није од Тебе сакривено.
9Zemdlen jsem a potřín převelice, řvu pro úzkost srdce svého.
10Срце моје јако куца, остави ме снага моја, и вид очију мојих, ни њега ми нема.
10Pane, před tebou jest všecka žádost má, a vzdychání mé není před tebou skryto.
11Другови моји и пријатељи моји видећи ране моје одступише, далеко стоје ближњи моји.
11Srdce mé zmítá se, opustila mne síla má, i to světlo očí mých není se mnou.
12Који траже душу моју намештају замку, и који су ми злу ради, говоре о погибли и по сав дан мисле о превари.
12Ti, kteříž mne milovali, a tovaryši moji, štítí se ran mých, a příbuzní moji zdaleka stojí.
13А ја као глув не чујем и као нем који не отвара уста своја.
13Ti pak, kteříž stojí o bezživotí mé, osídla lécejí, a kteříž mého zlého hledají, mluví převráceně, a přes celý den lest a chytrost smýšlejí.
14Ја сам као човек који не чује или нема у устима својим правдања.
14Ale já jako hluchý neslyším, a jako němý, kterýž neotvírá úst svých;
15Јер Тебе, Господе, чекам, Ти одговарај за мене, Господе, Боже мој!
15Tak jsem, jako člověk, kterýž neslyší, a v jehož ústech není žádného odporu.
16Јер рекох: Да ми се не свете, и да се не размећу нада мном, кад се спотакне нога моја.
16Nebo na tě, Hospodine, očekávám, ty za mne odpovíš, Pane Bože můj.
17Јер сам готов пасти, и туга је моја свагда са мном.
17Nebo jsem řekl: Ať se neradují ze mne, poklesla-li by se noha má, ať se pyšně nepozdvihují nade mnou,
18Признајем кривицу своју, и тужим ради греха свог.
18Poněvadž k snášení bíd hotov jsem, anobrž bolest má vždycky jest přede mnou.
19Непријатељи моји живе, јаки су, и сила их има што ме ненавиде на правди.
19A že nepravosti své vyznávám, a pro hřích svůj tesklím.
20Који ми враћају зло за добро, непријатељи су ми зато што сам пристао за добрим.
20Pročež nepřátelé moji veseli jsouce, silí se, a rozmnožují se ti, kteříž mne bez příčiny nenávidí.
21Немој ме оставити, Господе, Боже мој! Немој се удаљити од мене.
21A zlým za dobré mi se odplacujíce, činí mi protivenství, proto že dobrého následuji.
22Похитај у помоћ мени, Господе, Спаситељу мој!
22Neopouštějž mne, Hospodine Bože můj, nevzdalujž se ode mne.
no verse 23 in this text
23Přispěj k spomožení mému, Pane spasení mého.
Tip: use the ← and → keys to turn chapters.