Псалми 139
Daničić–Karadžić Bible (1868), CyrillicTranslation
Daničić–Karadžić Bible (1868), Cyrillic
Kralice Bible (1613)
1Господе! Ти ме кушаш и знаш.
1Přednímu zpěváku, žalm Davidův. Hospodine, ty jsi mne zkusil a seznal.
2Ти знаш кад седам и кад устанем; Ти знаш помисли моје издалека;
2Ty znáš sednutí mé i povstání mé, rozumíš myšlení mému zdaleka.
3Кад ходим и кад се одмарам, Ти си око мене, и све путеве моје видиш.
3Chození mé i ležení mé ty obsahuješ, a všech mých cest svědom jsi.
4Још нема речи на језику мом, а Ти, Господе, гле, већ све знаш.
4Než ještě mám na jazyku slovo, aj, Hospodine, ty to všecko víš.
5Састраг и спред Ти си ме заклонио, и ставио на ме руку своју.
5Z zadu i z předu obklíčils mne, a vzložils na mne ruku svou.
6Чудно је за ме знање Твоје, високо, не могу да га докучим.
6Divnější jest umění tvé nad můj vtip; vysoké jest, nemohu k němu.
7Куда бих отишао од духа Твог, и од лица Твог куда бих побегао?
7Kamž bych zašel od ducha tvého? Aneb kam bych před tváří tvou utekl?
8Да изађем на небо, Ти си онде. Да сиђем у пакао, онде си.
8Jestliže bych vstoupil na nebe, tam jsi ty; pakli bych sobě ustlal v hrobě, aj, přítomen jsi.
9Да се дигнем на крилима од зоре, и преселим се на крај мора:
9Vzal-li bych křídla záře jitřní, abych bydlil při nejdalším moři:
10И онде ће ме рука Твоја водити, и држати ме десница Твоја.
10I tamť by mne ruka tvá provedla, a pravice tvá by mne popadla.
11Да кажем: Да ако ме мрак сакрије; али је и ноћ као видело око мене.
11Dím-li pak: Aspoň tmy, jako v soumrak, přikryjí mne, ale i noc jest světlem vůkol mne.
12Ни мрак неће замрачити од Тебе, и ноћ је светла као дан: мрак је као видело.
12Aniž ty tmy před tebou ukryti mohou, anobrž noc jako den tobě svítí, rovně tma jako světlo.
13Јер си Ти створио шта је у мени, саставио си ме у утроби матере моје.
13Ty zajisté v moci máš ledví má, přioděl jsi mne v životě matky mé.
14Хвалим Те, што сам дивно саздан. Дивна су дела Твоја, и душа моја то зна добро.
14Oslavuji tě, proto že se hrozným a divným skutkům tvým divím, a duše má zná je výborně.
15Ниједна се кост моја није сакрила од Тебе, ако и јесам саздан тајно, откан у дубини земаљској.
15Neníť ukryta žádná kost má před tebou, jakž jsem učiněn v skrytě, a řemeslně složen, v nejhlubších místech země.
16Заметак мој видеше очи Твоје, у књизи је Твојој све то записано, и дани забележени, кад их још није било ниједног.
16Trupel můj viděly oči tvé, v knihu tvou všickni oudové jeho zapsáni jsou, i dnové, v nichž formováni byli, když ještě žádného z nich nebylo.
17Како су ми недокучиве помисли Твоје, Боже! Како им је велик број!
17Protož u mne ó jak drahá jsou myšlení tvá, Bože silný, a jak jest jich nesčíslná summa!
18Да их бројим, више их је него песка. Кад се пробудим, још сам с Тобом.
18Chtěl-li bych je sčísti, více jest jich než písku; procítím-li, a já jsem vždy s tebou.
19Да хоћеш, Боже, убити безбожника! Крвопије, идите од мене.
19Zabil-li bys, ó Bože, bezbožníka, tehdážť by muži vražedlní odstoupili ode mne,
20Они говоре ружно на Тебе; узимају име Твоје узалуд непријатељи Твоји.
20Kteříž mluví proti tobě nešlechetně; marně vyvyšují nepřátely tvé.
21Зар да не мрзим на оне, који на Те мрзе, Господе, и да се не гадим на оне који устају на Тебе?
21Zdaliž těch, kteříž tě v nenávisti mají, ó Hospodine, v nenávisti nemám? A ti, kteříž proti tobě povstávají, zdaž mne nemrzejí?
22Пуном мрзошћу мрзим на њих; непријатељи су ми.
22Úhlavní nenávistí jich nenávidím, a mám je za nepřátely.
23Окушај ме, Боже, и познај срце моје, испитај ме, и познај помисли моје.
23Vyzpytuj mne, Bože silný, a poznej srdce mé; zkus mne, a poznej myšlení má.
24И види јесам ли на злом путу, и води ме на пут вечни.
24A popatř, chodím-liť já cestou odpornou tobě, a veď mne cestou věčnou.
Tip: use the ← and → keys to turn chapters.