Псалми 69
Daničić–Karadžić Bible (1868), CyrillicTranslation
Daničić–Karadžić Bible (1868), Cyrillic
Kralice Bible (1613)
1Помози ми, Боже, јер дође вода до душе.
1Přednímu z kantorů na šošannim, žalm Davidův.
2Пропадам у дубоком глибу, где нема дна; тонем води у дубине, и вали ме затрпавају.
2Vysvoboď mne, ó Bože, neboť jsou dosáhly vody až k duši mé.
3Изнемогох вичући, промуче ми грло, побелеше ми очи погледајући Бога.
3Pohřížen jsem v hlubokém bahně, v němž dna není; všel jsem do hlubokosti vod, jejichž proud zachvátil mne.
4Оних који мрзе на ме низашта има више него косе на глави мојој; осилише који хоће да ме погубе, лажљиви непријатељи моји. Шта нисам отимао, ваља да вратим.
4Ustal jsem, volaje, vyschlo hrdlo mé, zemdlely oči mé od ohlídání se na tě Boha svého.
5Боже! Ти знаш је ли у мени безумље, и кривице моје нису сакривене од Тебе.
5Více jest těch, kteříž mne nenávidí bez příčiny, než vlasů hlavy mé; zmocnili se ti, kteříž mne vyhladiti usilují, a jsou nepřátelé moji bez mého provinění; to, čehož jsem nevydřel, nahražovati jsem musil.
6Немој да се постиде у мени који се уздају у Тебе, Господе, Господе над војскама! Немој да се посраме у мени који траже Тебе, Боже Израиљев!
6Bože, ty znáš sám nemoudrost mou, a výstupkové moji nejsou skryti před tebou.
7Јер Тебе ради подносим руг, и срамота попаде лице моје.
7Nechť nebývají zahanbeni příčinou mou ti, kteříž na tě očekávají, Pane, Hospodine zástupů; nechť nepřicházejí skrze mne k hanbě ti, kteříž tě hledají, ó Bože Izraelský.
8Туђин постадох браћи својој, и незнан синовима матере своје.
8Neboť pro tebe snáším pohanění, a stud přikryl tvář mou.
9Јер ревност за кућу Твоју једе ме и ружења оних који Тебе руже падају на ме.
9Cizí učiněn jsem bratřím svým, a cizozemec synům matky své,
10Плачем, постим се душом својом, и то ми се прима за зло;
10Proto že horlivost domu tvého snědla mne, a hanění hanějících tě na mne připadla.
11Место хаљине облачим врећу, и бивам им прича.
11Když jsem plakal, postem trápiv duši svou, bylo mi to ku potupě obráceno.
12О мени се разговарају седећи на вратима, пијући вино певају ме.
12Když jsem bral na se pytel místo roucha, tehdy jsem jim byl za přísloví.
13А ја се молим Теби, Господе; време је да се смилујеш, Боже; по великој милости својој услиши ме, јер је истинито спасење Твоје.
13Pomlouvali mne, sedíce v bráně, a písničkou byl jsem těm, kteříž pili víno.
14Извади ме из глиба, да не пропаднем; да се избавим од ненавидника и из дубоке воде;
14Já pak modlitbu svou k tobě odsílám, Hospodine, časť jest dobré líbeznosti tvé. Ó Bože, vedlé množství milosrdenství svého vyslyš mne, pro pravdu svou spasitelnou.
15Да ме не узме вода на матицу, да ме не прождре пучина, и да не склопи јама нада мном ждрела свог.
15Vytrhni mne z bláta, abych nebyl pohřížen; nechť jsem vytržen od těch, kteříž mne nenávidí, jako z hlubokostí vod,
16Услиши ме, Господе, јер је благост Твоја милосрдна, по великој доброти својој погледај ме.
16Aby mne nezachvátili proudové vod, a nesehltila hlubina, ani se nade mnou zavřela prohlubně.
17Немој одвратити лице своје од слуге свог; јер ме је туга; похитај, услиши ме.
17Vyslyšiž mne, Hospodine, neboť jest dobré milosrdenství tvé; vedlé množství slitování svých vzhlédniž na mne.
18Приближи се души мојој, избави је; насупрот непријатељима мојим избави ме.
18A neskrývej tváři své od služebníka svého, neboť mám úzkost; rychle vyslyš mne.
19Ти знаш под каквим сам ругом, стидом и срамотом; пред Тобом су сви непријатељи моји.
19Přibliž se k duši mé, a vyprosť ji; pro nepřátely mé vykup mne.
20Срамота сатре срце моје, изнемогох; чекам хоће ли се коме сажалити, али нема никога; хоће ли ме ко потешити, али не налазим.
20Ty znáš pohanění mé, a zahanbení mé, i potupu mou, před tebouť jsou všickni nepřátelé moji.
21Дају ми жуч да једем, и у жеђи мојој поје ме оцтом.
21Pohanění potřelo srdce mé, pročež jsem byl v žalosti. Očekával jsem, zdali by mne kdo politoval, ale žádného nebylo, zdali by kdo potěšiti chtěli, ale nedočkal jsem.
22Трпеза њихова нека им буде мрежа и замка, то нека им буде плата.
22Nýbrž místo pokrmu poskytli mi žluči, a v žízni mé napájeli mne octem.
23Нека им потамне очи њихове, да не виде, и њихове бедре раслаби засвагда.
23Budiž jim stůl jejich před nimi za osídlo, a pokojný způsob jejich místo síti.
24Излиј на њих јарост своју, и пламен гнева Твог нека их обузме!
24Ať se zatmí oči jejich, aby viděti nemohli, a bedra jejich k stálému přiveď zemdlení.
25Стан њихов нека опусти, и у њиховим шаторима нека не буде никога да живи.
25Vylí na ně rozhněvání své, a prchlivost hněvu tvého ať je zachvátí.
26Јер кога си Ти поразио, они гоне, и умножавају јаде онима које си Ти ранио.
26Budiž příbytek jejich pustý, v staních jejich kdo by obýval, ať není žádného.
27Мећи на њих кривицу за кривицом, да не дођу до правде Твоје.
27Nebo se tomu, jehož jsi ty zbil, protiví, a o bolesti zraněných tvých rozmlouvají.
28Нека се избришу из књиге живих, и с праведницима нек не буду записани.
28Přilož nepravost k nepravosti jejich, a ať nepřicházejí k spravedlnosti tvé.
29А ја сам ништ и болан; помоћ Твоја, Боже, нек ме заклони.
29Nechť jsou vymazáni z knihy živých, a s spravedlivými ať nejsou zapsáni.
30Славићу име Божије у песми, величаћу Га у хвали.
30Já pak ztrápený jsem, a bolestí sevřený, ale spasení tvé, ó Bože, na místě bezpečném postaví mne.
31То је Богу милије од вола, од телета с роговима и с папцима.
31I buduť chváliti jméno Boží s prozpěvováním, a velebiti je s děkováním.
32Видеће ништи и радоваће се. Који тражите Бога, оживеће срце ваше.
32A bude to příjemnější Hospodinu nežli vůl, neb volek rohatý s rozdělenými kopyty.
33Јер Бог чује убоге, и сужања својих не оглуша се.
33To když uhlédají tiší, radovati se budou, hledajíce Boha, a ožive srdce jejich.
34Нека Га хвале небеса и земља, мора и све што се у њима миче!
34Neboť vyslýchá chudé Hospodin, a vězni svými nezhrzí.
35Јер ће Бог спасти Сион, сазидаће градове Јудине; и људи ће се онде населити и наследиће га.
35Chvaltež ho nebesa a země, moře i všeliký hmyz jejich.
36И наслеђе ће се слуга Његових утврдити у њему и који љубе име Његово наставаће на њему.
36Bůhť zajisté zachová Sion, a vzdělá města Judská, i budou tu bydliti, a zemi tu dědičně obdrží.
no verse 37 in this text
37Tolikéž i símě služebníků jeho dědičně jí vládnouti budou, a milující jméno jeho v ní přebývati.
Tip: use the ← and → keys to turn chapters.