Псалми 44
Daničić–Karadžić Bible (1868), CyrillicTranslation
Daničić–Karadžić Bible (1868), Cyrillic
Kralice Bible (1613)
1Боже, својим ушима слушасмо, оци нам наши приповедаше дело које си учинио у њихово време, у старо време.
1Přednímu zpěváku z synů Chóre, vyučující.
2Руком својом изгнао си народе, а њих посадио; искоренио си племена, а њих намножио.
2Bože, ušima svýma slýchali jsme, a otcové naši vypravovali nám o skutcích, kteréž jsi činíval za dnů jejich, za dnů starodávních.
3Јер не задобише земље својим мачем, нити им мишица њихова поможе, него Твоја десница и Твоја мишица, и светлост лица Твог, јер Ти беху омилели.
3Tys sám rukou svou vyhnal pohany, a vštípil jsi je; potřel jsi lidi, a je jsi rozplodil.
4Боже, царе мој, Ти си онај исти, пошљи помоћ Јакову!
4Neboť jsou neopanovali země mečem svým, aniž jim rámě jejich spomohlo, ale pravice tvá a rámě tvé, a světlost oblíčeje tvého, proto že jsi je zamiloval.
5С Тобом ћемо избости непријатеље своје, и с именом Твојим изгазићемо оне који устају на нас.
5Ty jsi sám král můj, ó Bože, udílejž hojného spasení Jákobova.
6Јер се не уздам у лук свој, нити ће ми мач мој помоћи.
6V toběť jsme protivníky naše potírali, a ve jménu tvém pošlapávali jsme povstávající proti nám.
7Него ћеш нас Ти избавити од непријатеља наших, и ненавиднике наше посрамићеш.
7Neboť jsem v lučišti svém naděje neskládal, aniž mne kdy obránil meč můj.
8Богом ћемо се хвалити сваки дан, и име Твоје славићемо довека.
8Ale ty jsi nás vysvobozoval od nepřátel našich, a kteříž nás nenávidí, ty jsi zahanboval.
9Али сад си нас повргао и посрамио, и не идеш с војском нашом.
9A protož chválíme tě Boha na každý den, a jméno tvé ustavičně oslavujeme. Sélah.
10Обраћаш нас те бежимо испред непријатеља, и непријатељи нас наши харају.
10Ale nyní jsi nás zahnal i zahanbil, a nevycházíš s vojsky našimi.
11Дао си нас као овце да нас једу, и по народима расејао си нас.
11Obrátil jsi nás nazpět, a ti, kteříž nás nenávidí, rozchvátali mezi sebou jmění naše.
12У бесцење си продао народ свој, и ниси му подигао цене.
12Oddal jsi nás, jako ovce k snědení, i mezi pohany rozptýlil jsi nás.
13Дао си нас на подсмех суседима нашим, да нам се ругају и срамоте нас који живе око нас.
13Prodal jsi lid svůj bez peněz, a nenadsadils mzdy jejich.
14Начинио си од нас причу у народа, гледајући нас машу главом туђинци.
14Vydal jsi nás k utrhání sousedům našim, ku posměchu a ku potupě těm, kteříž jsou vůkol nás.
15Сваки је дан срамота моја преда мном, и стид је попао лице моје.
15Uvedl jsi nás v přísloví mezi národy, a mezi lidmi, aby nad námi hlavou zmítáno bylo.
16Од речи подсмевачевих и ругачевих, и од погледа непријатељевих и осветљивчевих.
16Na každý den styděti se musím, a hanba tváři mé přikrývá mne,
17Све ово снађе нас; али не заборависмо Тебе, нити преступисмо завет Твој.
17A to z příčiny řeči utrhajícího a hanějícího, z příčiny nepřítele a vymstívajícího se.
18Не одступи натраг срце наше, и стопе наше не зађоше с пута Твог.
18Všecko to přišlo na nás, a však jsme se nezapomenuli na tě, aniž jsme zrušili smlouvy tvé.
19Кад си нас био у земљи змајевској, и покривао нас сеном смртним,
19Neobrátilo se nazpět srdce naše, aniž se uchýlil krok náš od stezky tvé,
20Онда да бејасмо заборавили име Бога свог и подигли руке своје к Богу туђем,
20Ačkoli jsi nás byl potřel na místě draků, a přikryl jsi nás stínem smrti.
21Не би ли Бог изнашао то? Јер Он зна тајне у срцу.
21Kdybychom se byli zapomenuli na jméno Boha svého, a pozdvihli rukou svých k bohu cizímu,
22А убијају нас за Тебе сваки дан; с нама поступају као с овцама кланицама.
22Zdaliž by toho Bůh byl nevyhledával? Nebo on zná skrytosti srdce.
23Устани, што спаваш, Господе! Пробуди се, немој одбацити засвагда.
23Anobrž pro tebe mordováni býváme každého dne, jmíni jsme jako ovce k zabití oddané.
24Зашто кријеш лице своје? Заборављаш невољу и муку нашу?
24Procitiž, proč spíš, ó Pane? Probudiž se, a nezaháněj nás na věky.
25Душа наша паде у прах, тело је наше бачено на земљу.
25I pročež tvář svou skrýváš, a zapomínáš se na trápení a ssoužení naše?
26Устани, помоћи наша, и избави нас ради милости своје.
26Nebotě se již sklonila až k prachu duše naše, přilnul k zemi život náš.
no verse 27 in this text
27Povstaniž k našemu spomožení, a vykup nás pro své milosrdenství.
Tip: use the ← and → keys to turn chapters.