Psalmen 44
Petrus Canisius Bible, 1939 (De Heilige Schrift)
Kralice Bible (1613)
1Voor muziekbegeleiding. Van de zonen van Kore; een leerdicht. O God, wij hebben het met eigen oren gehoord, Onze vaderen hebben het ons verteld, Wat Gij gedaan hebt in hun dagen, Met eigen hand in vroeger tijd.
1Přednímu zpěváku z synů Chóre, vyučující.
2Naties hebt Gij uitgeroeid om hèn te planten, Volkeren geveld, om hèn te doen groeien.
2Bože, ušima svýma slýchali jsme, a otcové naši vypravovali nám o skutcích, kteréž jsi činíval za dnů jejich, za dnů starodávních.
3Neen, niet met hun zwaard namen zij bezit van het Land, Niet hun arm bracht hun zege: Maar het was uw rechterhand en uw arm En het licht van uw aanschijn, omdat Gij ze lief hadt.
3Tys sám rukou svou vyhnal pohany, a vštípil jsi je; potřel jsi lidi, a je jsi rozplodil.
4Gij waart het, mijn Koning en God, Die Jakob de zege verleende;
4Neboť jsou neopanovali země mečem svým, aniž jim rámě jejich spomohlo, ale pravice tvá a rámě tvé, a světlost oblíčeje tvého, proto že jsi je zamiloval.
5Met úw hulp sloegen wij onze vijanden neer, Door úw Naam trapten wij onze haters tegen de grond;
5Ty jsi sám král můj, ó Bože, udílejž hojného spasení Jákobova.
6Neen, ik heb niet vertrouwd op mijn boog, En mijn zwaard kon de zege niet schenken.
6V toběť jsme protivníky naše potírali, a ve jménu tvém pošlapávali jsme povstávající proti nám.
7Maar Gij hebt ons van onze verdrukkers verlost, En onze haters te schande gemaakt;
7Neboť jsem v lučišti svém naděje neskládal, aniž mne kdy obránil meč můj.
8In God mochten we steeds blijven roemen, En uw Naam in eeuwigheid prijzen!
8Ale ty jsi nás vysvobozoval od nepřátel našich, a kteříž nás nenávidí, ty jsi zahanboval.
9Maar nú hebt Gij ons verstoten, ons te schande gemaakt, En trekt niet meer met onze heirscharen op;
9A protož chválíme tě Boha na každý den, a jméno tvé ustavičně oslavujeme. Sélah.
10Gij laat ons vluchten voor onze verdrukkers, En onze haters roven ons leeg!
10Ale nyní jsi nás zahnal i zahanbil, a nevycházíš s vojsky našimi.
11Gij levert ons als slachtvee uit, En verstrooit ons onder de naties;
11Obrátil jsi nás nazpět, a ti, kteříž nás nenávidí, rozchvátali mezi sebou jmění naše.
12Verkoopt uw volk voor een spotprijs, En geeft het bijna voor niet!
12Oddal jsi nás, jako ovce k snědení, i mezi pohany rozptýlil jsi nás.
13Gij maakt ons tot smaad onzer buren, Tot spot en hoon voor die ons omringen;
13Prodal jsi lid svůj bez peněz, a nenadsadils mzdy jejich.
14Gij laat de heidenen over ons schimpen, De volkeren meewarig het hoofd over ons schudden.
14Vydal jsi nás k utrhání sousedům našim, ku posměchu a ku potupě těm, kteříž jsou vůkol nás.
15Mijn schande staat mij altijd voor ogen, En de schaamte bedekt mijn gelaat,
15Uvedl jsi nás v přísloví mezi národy, a mezi lidmi, aby nad námi hlavou zmítáno bylo.
16Om de praatjes van schimper en spotter, Om de blik van vijand en hater.
16Na každý den styděti se musím, a hanba tváři mé přikrývá mne,
17En dit alles trof ons, ofschoon wij U niet hebben vergeten, En uw Verbond niet hebben verbroken.
17A to z příčiny řeči utrhajícího a hanějícího, z příčiny nepřítele a vymstívajícího se.
18Ons hart is niet afvallig geworden, Onze schreden dwaalden niet af van uw pad;
18Všecko to přišlo na nás, a však jsme se nezapomenuli na tě, aniž jsme zrušili smlouvy tvé.
19Toch hebt Gij ons naar het oord der jakhalzen verwezen, En ons met de schaduw des doods overdekt.
19Neobrátilo se nazpět srdce naše, aniž se uchýlil krok náš od stezky tvé,
20Of, hadden wij de Naam van onzen God soms vergeten, Onze handen naar vreemde goden geheven:
20Ačkoli jsi nás byl potřel na místě draků, a přikryl jsi nás stínem smrti.
21Zou God het misschien niet hebben geweten, Hij, die de hartsgeheimen doorgrondt?
21Kdybychom se byli zapomenuli na jméno Boha svého, a pozdvihli rukou svých k bohu cizímu,
22Neen, om Uwentwil blijft men ons wurgen, En worden wij als slachtvee behandeld!
22Zdaliž by toho Bůh byl nevyhledával? Nebo on zná skrytosti srdce.
23Sta op dan; waarom zoudt Gij slapen, o Heer! Ontwaak; blijf ons niet altijd verstoten!
23Anobrž pro tebe mordováni býváme každého dne, jmíni jsme jako ovce k zabití oddané.
24Waarom zoudt Gij uw aanschijn verbergen, Onze nood en ellende vergeten?
24Procitiž, proč spíš, ó Pane? Probudiž se, a nezaháněj nás na věky.
25Want onze ziel ligt gebukt in het stof, En ons lichaam kleeft vast aan de grond.
25I pročež tvář svou skrýváš, a zapomínáš se na trápení a ssoužení naše?
26Sta op, ons te hulp! Red ons om wille van uw genade!
26Nebotě se již sklonila až k prachu duše naše, přilnul k zemi život náš.
no verse 27 in this text
27Povstaniž k našemu spomožení, a vykup nás pro své milosrdenství.
Tip: use the ← and → keys to turn chapters.