Psalmen 50
Petrus Canisius Bible, 1939 (De Heilige Schrift)
Kralice Bible (1613)
1Een psalm van Asaf. De God der goden, Jahweh, spreekt en roept tot de aarde Van de opgang tot de ondergang der zon!
1Žalm Azafovi. Bůh silný, Bůh Hospodin mluvil, a přivolal zemi od východu slunce i od západu jeho.
2Van Sion, de kroon der schoonheid, straalt God zijn heerlijkheid uit:
2Z Siona v dokonalé kráse Bůh zastkvěl se.
3Hij komt, onze God, en zwijgt niet meer! Verterend vuur gaat voor Hem uit, De stormwind woedt om Hem heen!
3Béřeť se Bůh náš, a nebude mlčeti; oheň před ním vše zžírati bude, a vůkol něho vichřice náramná.
4Hij nodigt de hemelen uit, daarboven, En de aarde, om zijn volk te richten:
4Zavolal nebes s hůry i země, aby soudil lid svůj, řka:
5“Brengt Mij mijn getrouwen bijeen, Die door offers het Verbond met Mij sloten!”
5Shromažďte mi svaté mé, kteříž smlouvu se mnou učinili při obětech.
6En de hemelen verkondigen zijn gerechtigheid; Want God begint het gericht.
6I budou vypravovati nebesa spravedlnost jeho; nebo sám Bůh soudce jest. Sélah.
7Hoor, mijn volk, en laat Mij spreken; Het u betuigen, Israël: Ik Jahweh, uw God:
7Slyš, lide můj, a buduť mluviti, Izraeli, a buduť tebou osvědčovati. Já zajisté Bůh, Bůh tvůj jsem.
8Niet om uw offers spreek Ik u vrij, Of om uw brandoffers, Mij zonder ophouden gebracht.
8Nechci tě obviňovati z příčiny obětí tvých, ani zápalů tvých, že by vždycky přede mnou nebyli.
9Neen, Ik heb den stier uit uw stallen niet nodig, En geen bokken uit uw kooien.
9Nevezmuť z domu tvého volka, ani z chlévů tvých kozlů.
10Want Mij behoren alle dieren in het woud, Het vee en het wild op de bergen;
10Nebo má jest všecka zvěř lesní, i hovada na tisíci horách.
11Ik ken alle vogels in de lucht, Van Mij is wat zich beweegt op het veld.
11Já znám všecko ptactvo po horách, a zvěř polní před sebou mám.
12Had Ik honger, Ik behoefde het ú niet te zeggen, Want Mij behoort de aarde met wat ze bevat.
12Zlačním-li, nic tobě o to nedím; nebo můj jest okršlek zemský i plnost jeho.
13Of zou Ik soms stierenvlees eten, En bokkenbloed drinken?
13Zdaliž jídám maso z volů, a pijím krev kozlovou?
14Neen, breng als uw offer een loflied aan God, Onderhoud uw geloften, den Allerhoogste gebracht,
14Obětuj Bohu obět chvály, a plň Nejvyššímu své sliby;
15En roep Mij aan in tijden van nood: Dan zal Ik u redden, en gij zult Mij eren.
15A vzývej mne v den ssoužení, vytrhnu tě, a ty mne budeš slaviti.
16Hoe waagt gij het, over mijn geboden te spreken, En uw mond vol te hebben van mijn Verbond,
16Sic jinak bezbožníku praví Bůh: Což tobě do toho, že ty vypravuješ ustanovení má, a béřeš smlouvu mou v ústa svá,
17Terwijl gij toch de tucht veracht, En mijn woord in de wind slaat?
17Poněvadž jsi vzal v nenávist kázeň, a zavrhl jsi za sebe slova má.
18Ziet gij een dief, gij loopt terstond met hem mee, En met echtbrekers gaat gij vriendschappelijk om.
18Vidíš-li zloděje, hned s ním běžíš, a s cizoložníky díl svůj máš.
19Uw mond vloeit over van boosheid, En uw tong weeft bedrog;
19Ústa svá pouštíš ke zlému, a jazyk tvůj skládá lest.
20Gij spreekt schande over uw broeder, En werpt smaad op den zoon van uw moeder.
20Usazuješ se, a mluvíš proti bratru svému, a na syna matky své lehkost uvodíš.
21Dit hebt gij gedaan; en omdat Ik bleef zwijgen, Dacht gij nog: Ik ben niet beter dan gij. Daarom waarschuw Ik u, En breng het u onder het oog.
21To jsi činil, a já mlčel jsem. Měl-liž jsi ty se domnívati, že já tobě podobný budu? Nýbrž trestati tě budu, a představímť to před oči tvé.
22Godvergetenen, neemt het ter harte; Anders verscheur Ik u, en er is niemand, die u zal redden!
22Srozumějtež tomu již aspoň vy, kteříž se zapomínáte na Boha, abych snad nepochytil, a nebyl by, kdo by vytrhl.
23Wie een loflied offert, eert Mij waarachtig, En wie deugdzaam leeft, hem toon Ik Gods heil!
23Kdož obětuje obět chvály, tenť mne uctí, a tomu, kdož napravuje cestu svou, ukáži spasení Boží.
Tip: use the ← and → keys to turn chapters.