Psalmen 144
Petrus Canisius Bible, 1939 (De Heilige Schrift)
Kralice Bible (1613)
1Van David. Geprezen zij Jahweh, Mijn Rots; Die mijn handen leert strijden, En mijn vingers leert kampen.
1Davidův. Požehnaný Hospodin skála má, kterýž učí ruce mé boji, a prsty mé bitvě.
2Mijn sterkte en burcht, Mijn schuilplaats en toevlucht, Mijn schild, waarop ik vertrouw: Die de volkeren aan mij onderwerpt.
2Milosrdenství mé a hrad můj, útočiště mé, vysvoboditel můj, a štít můj, protož v něhoť já doufám; onť mi podmaňuje lidi.
3Jahweh, wat is de mens, dat Gij acht op hem slaat; Een mensenkind, dat Gij om hem U bekommert?
3Hospodine, co jest člověk, že se znáš k němu, a syn člověka, že ho sobě tak vážíš?
4De mens lijkt enkel een zucht, Zijn dagen een vluchtige schaduw.
4Èlověk marnosti podobný jest, dnové jeho jako stín pomíjející.
5Jahweh, buig uw hemel omlaag, en daal neer, Raak de bergen aan, en ze roken;
5Hospodine, nakloň svých nebes a sstup, dotkni se hor, a kouřiti se budou.
6Slinger uw bliksems, en strooi ze in het rond, Schiet uw pijlen, en jaag ze uiteen.
6Sešli hromobití a rozptyl je, vypusť střely své a poraz je.
7Reik mij uw hand uit den hoge, En verlos mij uit de macht der barbaren,
7Vztáhni ruku svou s výsosti, vysvoboď mne, a vytrhni mne z vod mnohých, z ruky cizozemců.
8Wier mond alleen maar leugentaal spreekt, En wier rechter een hand van bedrog is.
8Jejichž ústa mluví marnost, a pravice jejich jest pravice lživá.
9Dan zal ik een nieuw lied voor U zingen, o God, Op de tiensnarige harp voor U spelen:
9Bože, píseň novou zpívati budu tobě na loutně, a na desíti strunách žalmy tobě prozpěvovati,
10Voor U, die aan koningen de zege verleent, Die redding brengt aan David, uw dienaar.
10Dávajícímu vítězství králům, a vysvobozujícímu Davida, služebníka svého od meče vražedlného.
11Ja, Hij hééft mij gered van het moordende zwaard, Mij verlost uit de macht der barbaren, Wier mond alleen maar leugentaal spreekt, En wier rechter een hand van bedrog is.
11Vysvoboď mne, a vytrhni mne z ruky cizozemců, jejichž ústa mluví marnost, a pravice jejich pravice lživá.
12Nu zijn onze zonen als planten, Zorgvuldig gekweekt in hun jeugd; Onze dochters als zuilen, Voor de bouw van paleizen gehouwen.
12Aby synové naši byli jako štípkové zdárně rostoucí v mladosti své, a dcery naše jako úhelní kamenové, tesaní ku podobenství chrámu.
13Onze schuren gevuld, Boordevol van allerlei vrucht; Onze schapen bij duizenden werpend,
13Špižírny naše plné ať vydávají všelijaké potravy; dobytek náš ať rodí na tisíce, a na deset tisíců v stájích našich.
14De runderen in onze weiden bij tienduizenden drachtig. Geen bres en geen stormloop, Op onze pleinen geen kermen:
14Volové naši ať jsou vytylí; ať není vpádu ani zajetí, ani naříkání na ulicích našich.
15Gelukkig het volk, wat zo’n lot is beschoren; Gelukkig het volk, waarvan Jahweh de God is!
15Blahoslavený lid, jemuž se tak děje, blahoslavený ten lid, jehož Hospodin Bohem jest.
Tip: use the ← and → keys to turn chapters.