Psalmen 77
Petrus Canisius Bible, 1939 (De Heilige Schrift)
Kralice Bible (1613)
1Voor muziekbegeleiding; voor Jedoetoen. Een psalm van Asaf. Luide roep ik tot Jahweh; Luide tot God, opdat Hij mij hore!
1Přednímu kantoru z potomků Jedutunových, s Azafem, žalm.
2Overdag zoek ik in mijn benauwdheid den Heer, ‘s Nachts strekken mijn handen zich uit, onvermoeid.
2Hlas můj k Bohu, když volám, hlas můj k Bohu, aby ucha naklonil ke mně.
3Mijn ziel weigert troost: denk ik aan God, ik moet kreunen; Peins ik na, mijn geest is verslagen.
3V den ssoužení svého Pána hledal jsem, v noci ruce své rozprostíral jsem bez přestání, a nedala se potěšiti duše má.
4Ik kan mijn ogen niet sluiten, En van onrust niet spreken.
4Na Boha zpomínal jsem a kormoutil se, přemyšloval jsem, a úzkostmi svírán byl duch můj. Sélah.
5Ik denk aan de oude dagen terug, En herinner me weer de vroegere jaren;
5Zdržoval jsi oči mé, aby bděly; potřín jsem byl, aniž jsem mluviti mohl.
6Ik lig er ‘s nachts over te peinzen, Te klagen, en in mijn gedachten te tobben.
6I přicházeli mi na pamět dnové předešlí, a léta dávní.
7Zou de Heer dan voor altijd verstoten, En nooit genadig meer zijn;
7Rozpomínal jsem se v noci na zpěvy své, v srdci svém přemyšloval jsem, a zpytoval to duch můj, pravě:
8Zou zijn liefde voorgoed zijn verdwenen, Zijn belofte verbroken, die Hij deed van geslacht tot geslacht;
8Zdali na věky zažene Bůh? Nikdy-liž již více lásky neukáže?
9Zou God zijn vergeten, Zich te ontfermen, Of in zijn toorn zijn hart hebben gesloten?
9Zdali do konce přestane milosrdenství jeho? A konec vezme slovo od pokolení až do pokolení?
10Maar ik sprak: Neen, dìt werp ik ver van mij af, Dat de hand van den Allerhoogste veranderd zou zijn!
10Zdali se zapomněl smilovávati Bůh silný? Zdaž zadržel v hněvě milosrdenství svá? Sélah.
11Ik dacht dus aan uw daden, o Jahweh, Dacht terug aan uw vroegere wonderen;
11I řekl jsem: Toť jest má smrt. Ale učiníť proměnu pravice Nejvyššího.
12Peinsde over al uw werken, Overwoog, wat door U is verricht.
12Rozpomínati se budu na skutky Hospodinovy, a připomínati sobě divné činy tvé, od starodávna.
13Ja, uw weg was heilig, o God; Welke God was ontzaglijk als Jahweh!
13A přemyšlovati o všelikém díle tvém, a o skutcích tvých mluviti.
14Gij waart de God, die wonderen wrochtte, En uw macht aan de heidenen toonde!
14Bože, svatá jest cesta tvá. Kdo jest silný, veliký, jako Bůh?
15Gij hebt door uw arm uw volk verlost, De zonen van Jakob en Josef!
15Ty jsi ten Bůh silný, jenž činíš divné věci; uvedl jsi v známost mezi národy sílu svou.
16De wateren zagen U, o God, De wateren zagen U en beefden, Zelfs de zeeën begonnen te rillen;
16Vysvobodil jsi ramenem lid svůj, syny Jákobovy a Jozefovy. Sélah.
17De wolken goten stromen neer, Het zwerk daverde en dreunde, Langs alle kant vlogen uw schichten rond.
17Vidělyť jsou tě vody, Bože, viděly tě vody, a zstrašily se; pohnuly se také i hlubiny.
18Uw donder kraakte en rolde, Uw bliksems verlichtten de wereld, De aarde rilde en beefde!
18Vydali povodně oblakové, vydala hřmot nebesa, ano i kameníčko tvé skákalo.
19Uw weg liep midden door de zee, Uw pad door onstuimige wateren; Toch bleven uw sporen onzichtbaar!
19Vznělo hřímání tvé po obloze, blýskání osvěcovalo okršlek zemský, pohybovala se a třásla země.
20Zo hebt Gij uw volk als schapen geleid, Door de hand van Moses en Aäron!
20Skrze moře byla cesta tvá, a stezky tvé skrze vody veliké, a však šlepějí tvých nebylo znáti.
no verse 21 in this text
21Vedl jsi jako stádo lid svůj skrze Mojžíše a Arona.
Tip: use the ← and → keys to turn chapters.