Psaumes 77
Louis Segond 1910Translation
Louis Segond 1910
Kralice Bible (1613)
1Au chef des chantres. D’après Jeduthun. Psaume d’Asaph.
1Přednímu kantoru z potomků Jedutunových, s Azafem, žalm.
2Ma voix s’élève à Dieu, et je crie; Ma voix s’élève à Dieu, et il m’écoutera.
2Hlas můj k Bohu, když volám, hlas můj k Bohu, aby ucha naklonil ke mně.
3Au jour de ma détresse, je cherche le Seigneur; La nuit, mes mains sont étendues sans se lasser; Mon âme refuse toute consolation.
3V den ssoužení svého Pána hledal jsem, v noci ruce své rozprostíral jsem bez přestání, a nedala se potěšiti duše má.
4Je me souviens de Dieu, et je gémis; Je médite, et mon esprit est abattu. — Pause.
4Na Boha zpomínal jsem a kormoutil se, přemyšloval jsem, a úzkostmi svírán byl duch můj. Sélah.
5Tu tiens mes paupières en éveil; Et, dans mon trouble, je ne puis parler.
5Zdržoval jsi oči mé, aby bděly; potřín jsem byl, aniž jsem mluviti mohl.
6Je pense aux jours anciens, Aux années d’autrefois.
6I přicházeli mi na pamět dnové předešlí, a léta dávní.
7Je pense à mes cantiques pendant la nuit, Je fais des réflexions au-dedans de mon cœur, Et mon esprit médite.
7Rozpomínal jsem se v noci na zpěvy své, v srdci svém přemyšloval jsem, a zpytoval to duch můj, pravě:
8Le Seigneur rejettera-t-il pour toujours? Ne sera-t-il plus favorable?
8Zdali na věky zažene Bůh? Nikdy-liž již více lásky neukáže?
9Sa bonté est-elle à jamais épuisée? Sa parole est-elle anéantie pour l’éternité?
9Zdali do konce přestane milosrdenství jeho? A konec vezme slovo od pokolení až do pokolení?
10Dieu a-t-il oublié d’avoir compassion? A-t-il, dans sa colère, retiré sa miséricorde? — Pause.
10Zdali se zapomněl smilovávati Bůh silný? Zdaž zadržel v hněvě milosrdenství svá? Sélah.
11Je dis: Ce qui fait ma souffrance, C’est que la droite du Très-Haut n’est plus la même…
11I řekl jsem: Toť jest má smrt. Ale učiníť proměnu pravice Nejvyššího.
12Je rappellerai les œuvres de l’Éternel, Car je me souviens de tes merveilles d’autrefois;
12Rozpomínati se budu na skutky Hospodinovy, a připomínati sobě divné činy tvé, od starodávna.
13Je parlerai de toutes tes œuvres, Je raconterai tes hauts faits.
13A přemyšlovati o všelikém díle tvém, a o skutcích tvých mluviti.
14O Dieu! Tes voies sont saintes; Quel dieu est grand comme Dieu?
14Bože, svatá jest cesta tvá. Kdo jest silný, veliký, jako Bůh?
15Tu es le Dieu qui fait des prodiges; Tu as manifesté parmi les peuples ta puissance.
15Ty jsi ten Bůh silný, jenž činíš divné věci; uvedl jsi v známost mezi národy sílu svou.
16Par ton bras tu as délivré ton peuple, Les fils de Jacob et de Joseph. — Pause.
16Vysvobodil jsi ramenem lid svůj, syny Jákobovy a Jozefovy. Sélah.
17Les eaux t’ont vu, ô Dieu! Les eaux t’ont vu, elles ont tremblé; Les abîmes se sont émus.
17Vidělyť jsou tě vody, Bože, viděly tě vody, a zstrašily se; pohnuly se také i hlubiny.
18Les nuages versèrent de l’eau par torrents, Le tonnerre retentit dans les nues, Et tes flèches volèrent de toutes parts.
18Vydali povodně oblakové, vydala hřmot nebesa, ano i kameníčko tvé skákalo.
19Ton tonnerre éclata dans le tourbillon, Les éclairs illuminèrent le monde; La terre s’émut et trembla.
19Vznělo hřímání tvé po obloze, blýskání osvěcovalo okršlek zemský, pohybovala se a třásla země.
20Tu te frayas un chemin par la mer, Un sentier par les grandes eaux, Et tes traces ne furent plus reconnues.
20Skrze moře byla cesta tvá, a stezky tvé skrze vody veliké, a však šlepějí tvých nebylo znáti.
21Tu as conduit ton peuple comme un troupeau, Par la main de Moïse et d’Aaron.
21Vedl jsi jako stádo lid svůj skrze Mojžíše a Arona.
Tip: use the ← and → keys to turn chapters.