Psaumes 102
Louis Segond 1910Translation
Louis Segond 1910
Kralice Bible (1613)
1Prière d’un malheureux, lorsqu’il est abattu et qu’il répand sa plainte devant l’Éternel.
1Modlitba chudého, když sevřín jsa, před Hospodinem vylévá žádosti své.
2Éternel, écoute ma prière, Et que mon cri parvienne jusqu’à toi!
2Hospodine, slyš modlitbu mou, a volání mé přijdiž k tobě.
3Ne me cache pas ta face au jour de ma détresse! Incline vers moi ton oreille quand je crie! Hâte-toi de m’exaucer!
3Neskrývej tváři své přede mnou, v den ssoužení mého nakloň ke mně ucha svého; když k tobě volám, rychle vyslyš mne.
4Car mes jours s’évanouissent en fumée, Et mes os sont enflammés comme un tison.
4Nebo mizejí jako dým dnové moji, a kosti mé jako ohniště vypáleny jsou.
5Mon cœur est frappé et se dessèche comme l’herbe; J’oublie même de manger mon pain.
5Poraženo jest jako bylina, a usvadlo srdce mé, tak že jsem chleba svého jísti zapomenul.
6Mes gémissements sont tels Que mes os s’attachent à ma chair.
6Od hlasu lkání mého přilnuly kosti mé k kůži mé.
7Je ressemble au pélican du désert, Je suis comme le chat-huant des ruines;
7Podobný jsem učiněn pelikánu na poušti, jsem jako výr na pustinách.
8Je n’ai plus de sommeil, et je suis Comme l’oiseau solitaire sur un toit.
8Bdím, a jsem jako vrabec osamělý na střeše.
9Chaque jour mes ennemis m’outragent, Et c’est par moi que jurent mes adversaires en fureur.
9Každý den utrhají mi nepřátelé moji, a posměvači moji proklínají mnou.
10Je mange la poussière au lieu de pain, Et je mêle des larmes à ma boisson,
10Nebo jídám popel jako chléb, a k nápoji svému slz přiměšuji,
11A cause de ta colère et de ta fureur; Car tu m’as soulevé et jeté au loin.
11Pro rozhněvání tvé a zažžený hněv tvůj; nebo zdvihna mne, hodils mnou.
12Mes jours sont comme l’ombre à son déclin, Et je me dessèche comme l’herbe.
12Dnové moji jsou jako stín nachýlený, a já jako tráva usvadl jsem.
13Mais toi, Éternel! Tu règnes à perpétuité, Et ta mémoire dure de génération en génération.
13Ale ty, Hospodine, na věky zůstáváš, a památka tvá od národu až do pronárodu.
14Tu te lèveras, tu auras pitié de Sion; Car le temps d’avoir pitié d’elle, Le temps fixé est à son terme;
14Ty povstana, smiluješ se nad Sionem, nebo čas jest učiniti milost jemu, a čas uložený přišel.
15Car tes serviteurs en aiment les pierres, Ils en chérissent la poussière.
15Nebo líbost mají služebníci tvoji v kamení jeho, a nad prachem jeho slitují se,
16Alors les nations craindront le nom de l’Éternel, Et tous les rois de la terre ta gloire.
16Aby se báli pohané jména Hospodinova, a všickni králové země slávy tvé,
17Oui, l’Éternel rebâtira Sion, Il se montrera dans sa gloire.
17Když by Hospodin vzdělal Sion, a ukázal se v slávě své,
18Il est attentif à la prière du misérable, Il ne dédaigne pas sa prière.
18Když by popatřil k modlitbě poníženého lidu, nepohrdaje modlitbou jejich.
19Que cela soit écrit pour la génération future, Et que le peuple qui sera créé célèbre l’Éternel!
19Budeť to zapsáno pro budoucí potomky, a lid, kterýž má stvořen býti, chváliti bude Hospodina,
20Car il regarde du lieu élevé de sa sainteté; Du haut des cieux l’Éternel regarde sur la terre,
20Že shlédl s výsosti svatosti své. Hospodin s nebe na zemi že popatřil,
21Pour écouter les gémissements des captifs, Pour délivrer ceux qui vont périr,
21Aby vyslyšel vzdychání vězňů, a rozvázal ty, kteříž již k smrti oddání byli,
22Afin qu’ils publient dans Sion le nom de l’Éternel, Et ses louanges dans Jérusalem,
22Aby vypravovali na Sionu jméno Hospodinovo, a chválu jeho v Jeruzalémě,
23Quand tous les peuples s’assembleront, Et tous les royaumes, pour servir l’Éternel.
23Když se spolu shromáždí národové a království, aby sloužili Hospodinu.
24Il a brisé ma force dans la route, Il a abrégé mes jours.
24Ztrápilť jest na cestě sílu mou, ukrátil dnů mých,
25Je dis: Mon Dieu, ne m’enlève pas au milieu de mes jours, Toi, dont les années durent éternellement!
25Až jsem řekl: Můj Bože, nebeř mne u prostřed dnů mých; od národu zajisté až do pronárodu jsou léta tvá,
26Tu as anciennement fondé la terre, Et les cieux sont l’ouvrage de tes mains.
26I prvé nežlis založil zemi, a dílo rukou svých, nebesa.
27Ils périront, mais tu subsisteras; Ils s’useront tous comme un vêtement; Tu les changeras comme un habit, et ils seront changés.
27Onať pominou, ty pak zůstáváš; všecky ty věci jako roucho zvetšejí, jako oděv změníš je, a změněny budou.
28Mais toi, tu restes le même, Et tes années ne finiront point.
28Ty pak jsi tentýž, a léta tvá nikdy nepřestanou.
29Les fils de tes serviteurs habiteront leur pays, Et leur postérité s’affermira devant toi.
29Synové služebníků tvých bydliti budou, a símě jejich zmocní se před tebou.
Tip: use the ← and → keys to turn chapters.