Psaumes 119
Louis Segond 1910Translation
Louis Segond 1910
Kralice Bible (1613)
1Heureux ceux qui sont intègres dans leur voie, Qui marchent selon la loi de l’Éternel!
1Aleph. Blahoslavení ti, kteříž jsou ctného obcování, kteříž chodí v zákoně Hospodinově.
2Heureux ceux qui gardent ses préceptes, Qui le cherchent de tout leur cœur,
2Blahoslavení, kteříž ostříhají svědectví jeho, a kteříž ho celým srdcem hledají.
3Qui ne commettent point d’iniquité, Et qui marchent dans ses voies!
3Nečiní zajisté nepravosti, ale kráčejí po cestách jeho.
4Tu as prescrit tes ordonnances, Pour qu’on les observe avec soin.
4Ty jsi přikázal, aby pilně bylo ostříháno rozkazů tvých.
5Puissent mes actions être bien réglées, Afin que je garde tes statuts!
5Ó by spraveny byly cesty mé k ostříhání ustanovení tvých.
6Alors je ne rougirai point, A la vue de tous tes commandements.
6Tehdážť nebudu zahanben, když budu patřiti na všecka přikázaní tvá.
7Je te louerai dans la droiture de mon cœur, En apprenant les lois de ta justice.
7Oslavovati tě budu v upřímnosti srdce, když se vyučovati budu právům spravedlnosti tvé.
8Je veux garder tes statuts: Ne m’abandonne pas entièrement!
8Ustanovení tvých budu ostříhati s pilností, toliko neopouštěj mne.
9Comment le jeune homme rendra-t-il pur son sentier? En se dirigeant d’après ta parole.
9Beth. Jakým způsobem očistí mládenec stezku svou? Takovým, aby se choval vedlé slova tvého.
10Je te cherche de tout mon cœur: Ne me laisse pas égarer loin de tes commandements!
10Celým srdcem svým hledám tebe, nedopouštějž mi blouditi od přikázaní tvých.
11Je serre ta parole dans mon cœur, Afin de ne pas pécher contre toi.
11V srdci svém skládám řeč tvou, abych nehřešil proti tobě.
12Béni sois-tu, ô Éternel! Enseigne-moi tes statuts!
12Ty chvály hodný Hospodine, vyuč mne ustanovením svým.
13De mes lèvres j’énumère Toutes les sentences de ta bouche.
13Rty svými vypravuji o všech soudech úst tvých.
14Je me réjouis en suivant tes préceptes, Comme si je possédais tous les trésors.
14Z cesty svědectví tvých raduji se více, než z největšího zboží.
15Je médite tes ordonnances, J’ai tes sentiers sous les yeux.
15O přikázaních tvých přemyšluji, a patřím na stezky tvé.
16Je fais mes délices de tes statuts, Je n’oublie point ta parole.
16V ustanoveních tvých se kochám, aniž se zapomínám na slovo tvé.
17Fais du bien à ton serviteur, pour que je vive Et que j’observe ta parole!
17Gimel Tu milost učiň s služebníkem svým, abych, dokudž jsem živ, ostříhal slova tvého.
18Ouvre mes yeux, pour que je contemple Les merveilles de ta loi!
18Otevři oči mé, abych spatřoval divné věci z zákona tvého.
19Je suis un étranger sur la terre: Ne me cache pas tes commandements!
19Příchozí jsem na tom světě, neukrývejž přede mnou přikázaní svých.
20Mon âme est brisée par le désir Qui toujours la porte vers tes lois.
20Umdlévá duše má pro žádost soudů tvých všelikého času.
21Tu menaces les orgueilleux, ces maudits, Qui s’égarent loin de tes commandements.
21Vyhlazuješ pyšné, zlořečené, kteříž bloudí od přikázaní tvých.
22Décharge-moi de l’opprobre et du mépris! Car j’observe tes préceptes.
22Odejmi ode mne útržku a potupu, neboť ostříhám svědectví tvých.
23Des princes ont beau s’asseoir et parler contre moi, Ton serviteur médite tes statuts.
23Také i knížata se zasazují, a mluví proti mně, služebník pak tvůj přemýšlí o ustanoveních tvých.
24Tes préceptes font mes délices, Ce sont mes conseillers.
24Svědectví tvá zajisté jsou mé rozkoše a moji rádcové.
25Mon âme est attachée à la poussière: Rends-moi la vie selon ta parole!
25Daleth Přilnula k prachu duše má; obživiž mne podlé slova svého.
26Je raconte mes voies, et tu m’exauces: Enseigne-moi tes statuts!
26Cesty své předložilť jsem, a vyslýchals mne; vyuč mne ustanovením svým.
27Fais-moi comprendre la voie de tes ordonnances, Et je méditerai sur tes merveilles!
27Cestě rozkazů tvých dej ať vyrozumívám, a ať přemýšlím o divných skutcích tvých.
28Mon âme pleure de chagrin: Relève-moi selon ta parole!
28Rozplývá se zámutkem duše má, očerstviž mne podlé slova svého.
29Éloigne de moi la voie du mensonge, Et accorde-moi la grâce de suivre ta loi!
29Cestu lživou odvrať ode mne, a zákon svůj z milosti dej mi.
30Je choisis la voie de la vérité, Je place tes lois sous mes yeux.
30Cestu pravou jsem vyvolil, soudy tvé sobě předkládám.
31Je m’attache à tes préceptes: Éternel, ne me rends point confus!
31Svědectví tvých se přídržím, Hospodine, nedejž mi zahanbenu býti.
32Je cours dans la voie de tes commandements, Car tu élargis mon cœur.
32Cestou rozkazů tvých poběhnu, když ty rozšíříš srdce mé.
33Enseigne-moi, Éternel, la voie de tes statuts, Pour que je la retienne jusqu’à la fin!
33He Vyuč mne, Hospodine, cestě ustanovení svých, kteréž bych ostříhal do konce.
34Donne-moi l’intelligence, pour que je garde ta loi Et que je l’observe de tout mon cœur!
34Dej mi ten rozum, ať šetřím zákona tvého, a ať ho ostříhám celým srdcem.
35Conduis-moi dans le sentier de tes commandements! Car je l’aime.
35Dej, ať chodím cestou přikázaní tvých; nebo v tom svou rozkoš skládám.
36Incline mon cœur vers tes préceptes, Et non vers le gain!
36Nakloň srdce mého k svědectvím svým, a ne k lakomství.
37Détourne mes yeux de la vue des choses vaines, Fais-moi vivre dans ta voie!
37Odvrať oči mé, ať nehledí marnosti; na cestě své obživ mne.
38Accomplis envers ton serviteur ta promesse, Qui est pour ceux qui te craignent!
38Potvrď služebníku svému řeči své, kterýž se oddal k službě tvé.
39Éloigne de moi l’opprobre que je redoute! Car tes jugements sont pleins de bonté.
39Odvrať ode mne pohanění, jehož se bojím; nebo soudové tvoji dobří jsou.
40Voici, je désire pratiquer tes ordonnances: Fais-moi vivre dans ta justice!
40Aj, toužím po rozkázaních tvých; dej, ať jsem živ v spravedlnosti tvé.
41Éternel, que ta miséricorde vienne sur moi, Ton salut selon ta promesse!
41Vav Ó ať se přiblíží ke mně milosrdenství tvá, Hospodine, a spasení tvé vedlé řeči tvé,
42Et je pourrai répondre à celui qui m’outrage, Car je me confie en ta parole.
42Tak abych odpovědíti uměl utrhači svému skutkem, že doufání skládám v slovu tvém.
43N’ôte pas entièrement de ma bouche la parole de la vérité! Car j’espère en tes jugements.
43A nevynímej z úst mých slova nejpravějšího; neboť na soudy tvé očekávám.
44Je garderai ta loi constamment, A toujours et à perpétuité.
44I budu ostříhati zákona tvého ustavičně, od věků až na věky,
45Je marcherai au large, Car je recherche tes ordonnances.
45A bez přestání choditi na širokosti, neboť jsem se dotázal rozkazů tvých.
46Je parlerai de tes préceptes devant les rois, Et je ne rougirai point.
46Nýbrž mluviti budu o svědectvích tvých i před králi, a nebudu se hanbiti.
47Je fais mes délices de tes commandements. Je les aime.
47Nebo rozkoš svou skládám v přikázaních tvých, kteráž jsem zamiloval.
48Je lève mes mains vers tes commandements que j’aime, Et je veux méditer tes statuts.
48Přičinímť i ruce své k přikázaním tvým, kteráž miluji, a přemýšleti budu o ustanoveních tvých.
49Souviens-toi de ta promesse à ton serviteur, Puisque tu m’as donné l’espérance!
49Zajin Rozpomeň se na slovo k služebníku svému, kterýmž jsi mne ubezpečil.
50C’est ma consolation dans ma misère, Car ta promesse me rend la vie.
50Toť jest má útěcha v ssoužení mém, že mne slovo tvé obživuje.
51Des orgueilleux me chargent de railleries; Je ne m’écarte point de ta loi.
51Pyšní mi se velmi posmívají, však od zákona tvého se neuchyluji.
52Je pense à tes jugements d’autrefois, ô Éternel! Et je me console.
52Neboť se rozpomínám na soudy tvé věčné, Hospodine, kterýmiž se potěšuji.
53Une colère ardente me saisit à la vue des méchants Qui abandonnent ta loi.
53Děsím se nad bezbožnými, kteříž opouštějí zákon tvůj.
54Tes statuts sont le sujet de mes cantiques, Dans la maison où je suis étranger.
54Ustanovení tvá jsou mé písničky na místě mého putování.
55La nuit je me rappelle ton nom, ô Éternel! Et je garde ta loi.
55Rozpomínám se i v noci na jméno tvé, Hospodine, a ostříhám zákona tvého.
56C’est là ce qui m’est propre, Car j’observe tes ordonnances.
56Toť mám odtud, abych ostříhal rozkazů tvých.
57Ma part, ô Éternel! Je le dis, C’est de garder tes paroles.
57Cheth Díl můj, řekl jsem, Hospodine, ostříhati výmluvnosti tvé.
58Je t’implore de tout mon cœur: Aie pitié de moi, selon ta promesse!
58Modlívám se milosti tvé v celém srdci: Smiluj se nade mnou podlé slova svého.
59Je réfléchis à mes voies, Et je dirige mes pieds vers tes préceptes.
59Rozvážil jsem na mysli cesty své, a obrátil jsem nohy své k tvým svědectvím.
60Je me hâte, je ne diffère point D’observer tes commandements.
60Pospíchámť a neodkládám ostříhati rozkazů tvých.
61Les pièges des méchants m’environnent; Je n’oublie point ta loi.
61Rota bezbožníků zloupila mne, na zákon tvůj se nezapomínám.
62Au milieu de la nuit je me lève pour te louer, A cause des jugements de ta justice.
62O půlnoci vstávám, abych tě oslavoval v soudech spravedlnosti tvé.
63Je suis l’ami de tous ceux qui te craignent, Et de ceux qui gardent tes ordonnances.
63Účastník jsem všech, kteříž se bojí tebe, a těch, kteříž ostříhají přikázaní tvých.
64La terre, ô Éternel! Est pleine de ta bonté; Enseigne-moi tes statuts!
64Milosrdenství tvého, Hospodine, plná jest země, ustanovením svým vyuč mne.
65Tu fais du bien à ton serviteur, O Éternel! Selon ta promesse.
65Teth Dobrotivě jsi nakládal s služebníkem svým, Hospodine, podlé slova svého.
66Enseigne-moi le bon sens et l’intelligence! Car je crois à tes commandements.
66Pravému soudu a umění vyuč mne, nebo jsem přikázaním tvým uvěřil.
67Avant d’avoir été humilié, je m’égarais; Maintenant j’observe ta parole.
67Prvé než jsem snížen byl, bloudil jsem, ale nyní výmluvnosti tvé ostříhám.
68Tu es bon et bienfaisant; Enseigne-moi tes statuts!
68Dobrý jsi ty a dobrotivý, vyuč mne ustanovením svým.
69Des orgueilleux imaginent contre moi des faussetés; Moi, je garde de tout mon cœur tes ordonnances.
69Složiliť jsou lež proti mně pyšní, ale já celým srdcem ostříhám přikázaní tvých.
70Leur cœur est insensible comme la graisse; Moi, je fais mes délices de ta loi.
70Zbřidlo jako tuk srdce jejich, já zákonem tvým se potěšuji.
71Il m’est bon d’être humilié, Afin que j’apprenne tes statuts.
71K dobrémuť jest mi to, že jsem pobyl v trápení, abych se naučil ustanovením tvým.
72Mieux vaut pour moi la loi de ta bouche Que mille objets d’or et d’argent.
72Za lepší sobě pokládám zákon úst tvých, nežli na tisíce zlata a stříbra.
73Tes mains m’ont créé, elles m’ont formé; Donne-moi l’intelligence, pour que j’apprenne tes commandements!
73Jod Ruce tvé učinily a sformovaly mne, dej mi ten rozum, abych se naučil přikázaním tvým,
74Ceux qui te craignent me voient et se réjouissent, Car j’espère en tes promesses.
74Tak aby bojící se tebe mne vidouce, radovali se, že na slovo tvé očekávám.
75Je sais, ô Éternel! Que tes jugements sont justes; C’est par fidélité que tu m’as humilié.
75Seznávámť, Hospodine, že jsou spravedliví soudové tvoji, a že jsi mne hodně potrestal.
76Que ta bonté soit ma consolation, Comme tu l’as promis à ton serviteur!
76Nechať jest již zřejmé milosrdenství tvé ku potěšení mému, podlé řeči tvé mluvené služebníku tvému.
77Que tes compassions viennent sur moi, pour que je vive! Car ta loi fait mes délices.
77Přiďtež na mne slitování tvá, abych živ býti mohl; nebo zákon tvůj rozkoš má jest.
78Qu’ils soient confondus, les orgueilleux qui m’oppriment sans cause! Moi, je médite sur tes ordonnances.
78Zahanbeni buďte pyšní, proto že lstivě chtěli mne podvrátiti, já pak přemyšluji o přikázaních tvých.
79Qu’ils reviennent à moi, ceux qui te craignent, Et ceux qui connaissent tes préceptes!
79Obraťtež se ke mně, kteříž se bojí tebe, a kteříž znají svědectví tvá.
80Que mon cœur soit sincère dans tes statuts, Afin que je ne sois pas couvert de honte!
80Budiž srdce mé upřímé při ustanoveních tvých, tak abych nebyl zahanben.
81Mon âme languit après ton salut; J’espère en ta promesse.
81Kaph Touží duše má po spasení tvém, na slovo tvé očekávám.
82Mes yeux languissent après ta promesse; Je dis: Quand me consoleras-tu?
82Hynou i oči mé žádostí výmluvností tvých, když říkám: Skoro-liž mne potěšíš?
83Car je suis comme une outre dans la fumée; Je n’oublie point tes statuts.
83Ačkoli jsem jako nádoba kožená v dymu, na ustanovení tvá však jsem nezapomenul.
84Quel est le nombre des jours de ton serviteur? Quand feras-tu justice de ceux qui me persécutent?
84Mnoho-liž bude dní služebníka tvého? Skoro-liž soud vykonáš nad těmi, kteříž mi protivenství činí?
85Des orgueilleux creusent des fosses devant moi; Ils n’agissent point selon ta loi.
85Vykopali mi pyšní jámy, kterážto věc není podlé zákona tvého.
86Tous tes commandements ne sont que fidélité; Ils me persécutent sans cause: secours-moi!
86Všecka přikázaní tvá jsou pravda; bez příčiny mi se protiví, spomoziž mi.
87Ils ont failli me terrasser et m’anéantir; Et moi, je n’abandonne point tes ordonnances.
87Téměřť jsou mne již v nic obrátili na zemi, já jsem však neopustil přikázaní tvých.
88Rends-moi la vie selon ta bonté, Afin que j’observe les préceptes de ta bouche!
88Podlé milosrdenství svého obživ mne, abych ostříhal svědectví úst tvých.
89A toujours, ô Éternel! Ta parole subsiste dans les cieux.
89Lamed Na věky, ó Hospodine, slovo tvé trvánlivé jest v nebesích.
90De génération en génération ta fidélité subsiste; Tu as fondé la terre, et elle demeure ferme.
90Od národu do pronárodu pravda tvá, utvrdil jsi zemi, a tak stojí.
91C’est d’après tes lois que tout subsiste aujourd’hui, Car toutes choses te sont assujetties.
91Vedlé úsudků tvých stojí to vše do dnešního dne, všecko to zajisté jsou služebníci tvoji.
92Si ta loi n’eût fait mes délices, J’eusse alors péri dans ma misère.
92Byť zákon tvůj nebyl mé potěšení, dávno bych byl zahynul v svém trápení.
93Je n’oublierai jamais tes ordonnances, Car c’est par elles que tu me rends la vie.
93Na věky se nezapomenu na rozkazy tvé; jimi zajisté obživil jsi mne.
94Je suis à toi: sauve-moi! Car je recherche tes ordonnances.
94Tvůjť jsem já, zachovávejž mne; nebo přikázaní tvá zpytuji.
95Des méchants m’attendent pour me faire périr; Je suis attentif à tes préceptes.
95Očekávajíť na mne bezbožní, aby mne zahubili, já pak svědectví tvá rozvažuji.
96Je vois des bornes à tout ce qui est parfait: Tes commandements n’ont point de limite.
96Každé věci dokonalé vidím skončení; rozkaz tvůj jest přeširoký náramně.
97Combien j’aime ta loi! Elle est tout le jour l’objet de ma méditation.
97Mem Ó jak miluji zákon tvůj, tak že každého dne on jest mé přemyšlování.
98Tes commandements me rendent plus sage que mes ennemis, Car je les ai toujours avec moi.
98Nad nepřátely mé moudřejšího mne činíš přikázaními svými; nebo mám je ustavičně před sebou.
99Je suis plus instruit que tous mes maîtres, Car tes préceptes sont l’objet de ma méditation.
99Nade všecky své učitele rozumnější jsem učiněn; nebo svědectví tvá jsou má přemyšlování.
100J’ai plus d’intelligence que les vieillards, Car j’observe tes ordonnances.
100I nad starce opatrnější jsem, nebo přikázaní tvých ostříhám.
101Je retiens mon pied loin de tout mauvais chemin, Afin de garder ta parole.
101Od každé cesty zlé zdržuji nohy své, abych ostříhal slova tvého.
102Je ne m’écarte pas de tes lois, Car c’est toi qui m’enseignes.
102Od soudů tvých se neodvracuji, proto že ty mne vyučuješ.
103Que tes paroles sont douces à mon palais, Plus que le miel à ma bouche!
103Ó jak jsou sladké dásním mým výmluvnosti tvé, nad med ústům mým.
104Par tes ordonnances je deviens intelligent, Aussi je hais toute voie de mensonge.
104Z přikázaní tvých rozumnosti jsem nabyl, a protož všeliké cesty bludné nenávidím.
105Ta parole est une lampe à mes pieds, Et une lumière sur mon sentier.
105Nun Svíce nohám mým jest slovo tvé, a světlo stezce mé.
106Je jure, et je le tiendrai, D’observer les lois de ta justice.
106Přisáhl jsem, což i splním, že chci ostříhati soudů spravedlnosti tvé.
107Je suis bien humilié: Éternel, rends-moi la vie selon ta parole!
107Ztrápenýť jsem přenáramně, Hospodine, obživiž mne vedlé slova svého.
108Agrée, ô Éternel! Les sentiments que ma bouche exprime, Et enseigne-moi tes lois!
108Dobrovolné oběti úst mých, žádám, oblib, Hospodine, a právům svým vyuč mne.
109Ma vie est continuellement exposée, Et je n’oublie point ta loi.
109Duše má jest v ustavičném nebezpečenství, a však na zákon tvůj se nezapomínám.
110Des méchants me tendent des pièges, Et je ne m’égare pas loin de tes ordonnances.
110Polékli jsou mi bezbožní osídlo, ale já od rozkazů tvých se neodvracím.
111Tes préceptes sont pour toujours mon héritage, Car ils sont la joie de mon cœur.
111Za dědictví věčné ujal jsem svědectví tvá, neboť jsou radost srdce mého.
112J’incline mon cœur à pratiquer tes statuts, Toujours, jusqu’à la fin.
112Naklonil jsem srdce svého k vykonávání ustanovení tvých ustavičně, až i do konce.
113Je hais les hommes indécis, Et j’aime ta loi.
113Samech Výmyslků nenávidím, zákon pak tvůj miluji.
114Tu es mon asile et mon bouclier; J’espère en ta promesse.
114Skrýše má a pavéza má ty jsi, na slovo tvé očekávám.
115Éloignez-vous de moi, méchants, Afin que j’observe les commandements de mon Dieu!
115Odstuptež ode mne nešlechetníci, abych ostříhal přikázaní Boha svého.
116Soutiens-moi selon ta promesse, afin que je vive, Et ne me rends point confus dans mon espérance!
116Zdržujž mne podlé slova svého, tak abych živ byl, a nezahanbuj mne v mém očekávání.
117Sois mon appui, pour que je sois sauvé, Et que je m’occupe sans cesse de tes statuts!
117Posiluj mne, abych zachován byl, a patřil k ustanovením tvým ustavičně.
118Tu méprises tous ceux qui s’écartent de tes statuts, Car leur tromperie est sans effet.
118Potlačuješ všecky ty, kteříž odstupují od ustanovení tvých; neboť jest lživá opatrnost jejich.
119Tu enlèves comme de l’écume tous les méchants de la terre; C’est pourquoi j’aime tes préceptes.
119Jako trůsku odmítáš všecky bezbožníky země, a protož miluji svědectví tvá.
120Ma chair frissonne de l’effroi que tu m’inspires, Et je crains tes jugements.
120Děsí se strachem před tebou tělo mé; nebo soudů tvých bojím se.
121J’observe la loi et la justice: Ne m’abandonne pas à mes oppresseurs!
121Ajin Èiním soud a spravedlnost, nevydávejž mne mým násilníkům.
122Prends sous ta garantie le bien de ton serviteur, Ne me laisse pas opprimer par des orgueilleux!
122Zastup sám služebníka svého k dobrému, tak aby mne pyšní nepotlačili.
123Mes yeux languissent après ton salut, Et après la promesse de ta justice.
123Oči mé hynou čekáním na spasení tvé, a na výmluvnost spravedlnosti tvé.
124Agis envers ton serviteur selon ta bonté, Et enseigne-moi tes statuts!
124Nalož s služebníkem svým vedlé milosrdenství svého, a ustanovením svým vyuč mne.
125Je suis ton serviteur: donne-moi l’intelligence, Pour que je connaisse tes préceptes!
125Služebník tvůj jsem já, dejž mi rozumnost, abych uměl svědectví tvá.
126Il est temps que l’Éternel agisse: Ils transgressent ta loi.
126Èasť jest, abys se přičinil, Hospodine; zrušili zákon tvůj.
127C’est pourquoi j’aime tes commandements, Plus que l’or et que l’or fin;
127Z té příčiny miluji přikázaní tvá více nežli zlato, i to, kteréž jest nejlepší.
128C’est pourquoi je trouve justes toutes tes ordonnances, Je hais toute voie de mensonge.
128A proto, že všecky rozkazy tvé o všech věcech pravé býti poznávám, všeliké stezky bludné nenávidím.
129Tes préceptes sont admirables: Aussi mon âme les observe.
129Pe Předivnáť jsou svědectví tvá, a protož jich ostříhá duše má.
130La révélation de tes paroles éclaire, Elle donne de l’intelligence aux simples.
130Začátek učení tvého osvěcuje, a vyučuje sprostné rozumnosti.
131J’ouvre la bouche et je soupire, Car je suis avide de tes commandements.
131Ústa svá otvírám, a dychtím, nebo přikázaní tvých jsem žádostiv.
132Tourne vers moi ta face, et aie pitié de moi, Selon ta coutume à l’égard de ceux qui aiment ton nom!
132Popatřiž na mne, a smiluj se nade mnou podlé práva těch, kteříž milují jméno tvé.
133Affermis mes pas dans ta parole, Et ne laisse aucune iniquité dominer sur moi!
133Kroky mé utvrzuj v slovu svém, a nedej, aby nade mnou panovati měla jaká nepravost.
134Délivre-moi de l’oppression des hommes, Afin que je garde tes ordonnances!
134Vysvoboď mne z nátisků lidských, abych ostříhal rozkazů tvých.
135Fais luire ta face sur ton serviteur, Et enseigne-moi tes statuts!
135Zasvěť tvář svou nad služebníkem svým, a ustanovením svým vyuč mne.
136Mes yeux répandent des torrents d’eaux, Parce qu’on n’observe point ta loi.
136Potůčkové vod vyplývají z očí mých příčinou těch, kteříž neostříhají zákona tvého.
137Tu es juste, ô Éternel! Et tes jugements sont équitables;
137Tsade Spravedlivý jsi, Hospodine, a upřímý v soudech svých.
138Tu fondes tes préceptes sur la justice Et sur la plus grande fidélité.
138Ty jsi vydal spravedlivá svědectví svá, a vší víry hodná.
139Mon zèle me consume, Parce que mes adversaires oublient tes paroles.
139Až svadnu, tak horlím, že se zapomínají na slovo tvé nepřátelé moji.
140Ta parole est entièrement éprouvée, Et ton serviteur l’aime.
140Zprubovanáť jest řeč tvá dokonale, tou příčinou ji miluje služebník tvůj.
141Je suis petit et méprisé; Je n’oublie point tes ordonnances.
141Maličký a opvržený jsem já, však na rozkazy tvé se nezapomínám.
142Ta justice est une justice éternelle, Et ta loi est la vérité.
142Spravedlnost tvá jest spravedlnost věčná, a zákon tvůj pravda.
143La détresse et l’angoisse m’atteignent: Tes commandements font mes délices.
143Ssoužení a nátisk mne stihají, přikázaní tvá jsou mé rozkoše.
144Tes préceptes sont éternellement justes: Donne-moi l’intelligence, pour que je vive!
144Spravedlnost svědectví tvých trvá na věky; dej mi z ní rozumnosti nabýti, tak abych živ býti mohl.
145Je t’invoque de tout mon cœur: exauce-moi, Éternel, Afin que je garde tes statuts!
145Koph Z celého srdce volám, vyslyšiš mne, ó Hospodine, abych ostříhal ustanovení tvých.
146Je t’invoque: sauve-moi, Afin que j’observe tes préceptes!
146K tobě volám, vysvoboď mne, abych šetřil svědectví tvých.
147Je devance l’aurore et je crie; J’espère en tes promesses.
147Předstihám svitání a volám, na tvéť slovo očekávám.
148Je devance les veilles et j’ouvre les yeux, Pour méditer ta parole.
148Předstihají oči mé bdění proto, abych přemýšlel o výmluvnostech tvých.
149Écoute ma voix selon ta bonté! Rends-moi la vie selon ton jugement!
149Hlas můj slyš podlé svého milosrdenství, Hospodine, podlé soudů svých obživ mne.
150Ils s’approchent, ceux qui poursuivent le crime, Ils s’éloignent de la loi.
150Přibližují se následovníci nešlechetnosti, ti, kteříž se od zákona tvého vzdálili.
151Tu es proche, ô Éternel! Et tous tes commandements sont la vérité.
151Ty blíže jsi, Hospodine; nebo všecka přikázaní tvá jsou pravda.
152Dès longtemps je sais par tes préceptes Que tu les as établis pour toujours.
152Jižť to dávno vím o svědectvích tvých, že jsi je stvrdil až na věky.
153Vois ma misère, et délivre-moi! Car je n’oublie point ta loi.
153Reš Popatřiž na mé trápení, a vysvoboď mne; neboť se na zákon tvůj nezapomínám.
154Défends ma cause, et rachète-moi; Rends-moi la vie selon ta promesse!
154Zasaď se o mou při, a ochraň mne; pro řeč svou obživ mne.
155Le salut est loin des méchants, Car ils ne recherchent pas tes statuts.
155Dalekoť jest od bezbožných spasení, nebo nedotazují se na ustanovení tvá.
156Tes compassions sont grandes, ô Éternel! Rends-moi la vie selon tes jugements!
156Slitování tvá mnohá jsou, Hospodine; podlé soudů svých obživ mne.
157Mes persécuteurs et mes adversaires sont nombreux; Je ne m’écarte point de tes préceptes,
157Jakžkoli jsou mnozí protivníci moji a nepřátelé moji, však od svědectví tvých se neuchyluji.
158Je vois avec dégoût des traîtres Qui n’observent pas ta parole.
158Viděl jsem ty, kteříž se převráceně měli, velmi to těžce nesa, že řeči tvé neostříhali.
159Considère que j’aime tes ordonnances: Éternel, rends-moi la vie selon ta bonté!
159Popatřiž, žeť rozkazy tvé miluji, Hospodine; podlé milosrdenství svého obživ mne.
160Le fondement de ta parole est la vérité, Et toutes les lois de ta justice sont éternelles.
160Nejpřednější věc slova tvého jest pravda, a na věky trvá všeliký úsudek spravedlnosti tvé.
161Des princes me persécutent sans cause; Mais mon cœur ne tremble qu’à tes paroles.
161Šin Knížata mi se protiví bez příčiny, však slova tvého děsí se srdce mé.
162Je me réjouis de ta parole, Comme celui qui trouve un grand butin.
162Já raduji se z řeči tvé tak jako ten, kterýž dochází hojné kořisti.
163Je hais, je déteste le mensonge; J’aime ta loi.
163Falše pak nenávidím, a jí v ohavnosti mám; zákon tvůj miluji.
164Sept fois le jour je te célèbre, A cause des lois de ta justice.
164Sedmkrát za den chválím tě z soudů tvých spravedlivých.
165Il y a beaucoup de paix pour ceux qui aiment ta loi, Et il ne leur arrive aucun malheur.
165Pokoj mnohý těm, kteříž milují zákon tvůj, a nemají žádné urážky.
166J’espère en ton salut, ô Éternel! Et je pratique tes commandements.
166Očekávám na spasení tvé, Hospodine, a přikázaní tvá vykonávám.
167Mon âme observe tes préceptes, Et je les aime beaucoup.
167Ostříhá duše má svědectví tvých, nebo je velice miluji.
168Je garde tes ordonnances et tes préceptes, Car toutes mes voies sont devant toi.
168Ostříhám rozkazů tvých a svědectví tvých; nebo všecky cesty mé jsou před tebou.
169Que mon cri parvienne jusqu’à toi, ô Éternel! Donne-moi l’intelligence, selon ta promesse!
169Thav Předstupiž úpění mé před oblíčej tvůj, Hospodine, a podlé slova svého uděl mi rozumnosti.
170Que ma supplication arrive jusqu’à toi! Délivre-moi, selon ta promesse!
170Vejdiž pokorná prosba má před tvář tvou, a vedlé řeči své vytrhni mne.
171Que mes lèvres publient ta louange! Car tu m’enseignes tes statuts.
171I vynesou rtové moji chválu, když ty mne vyučíš ustanovením svým.
172Que ma langue chante ta parole! Car tous tes commandements sont justes.
172Zpívati bude i jazyk můj slovo tvé, a že všecka přikázaní tvá jsou spravedlnost.
173Que ta main me soit en aide! Car j’ai choisi tes ordonnances.
173Budiž mi ku pomoci ruka tvá; neboť jsem sobě zvolil přikázaní tvá.
174Je soupire après ton salut, ô Éternel! Et ta loi fait mes délices.
174Toužím po spasení tvém, Hospodine, a zákon tvůj jest rozkoš má.
175Que mon âme vive et qu’elle te loue! Et que tes jugements me soutiennent!
175Živa bude duše má, a bude tě chváliti, a soudové tvoji budou mi na pomoc.
176Je suis errant comme une brebis perdue: cherche ton serviteur, Car je n’oublie point tes commandements.
176Bloudím jako ovce ztracená, hledejž služebníka svého, neboť se na přikázaní tvá nezapomínám.
Tip: use the ← and → keys to turn chapters.