Psaumes 144
Louis Segond 1910Translation
Louis Segond 1910
Kralice Bible (1613)
1De David. Béni soit l’Éternel, mon rocher, Qui exerce mes mains au combat, Mes doigts à la bataille,
1Davidův. Požehnaný Hospodin skála má, kterýž učí ruce mé boji, a prsty mé bitvě.
2Mon bienfaiteur et ma forteresse, Ma haute retraite et mon libérateur, Mon bouclier, celui qui est mon refuge, Qui m’assujettit mon peuple!
2Milosrdenství mé a hrad můj, útočiště mé, vysvoboditel můj, a štít můj, protož v něhoť já doufám; onť mi podmaňuje lidi.
3Éternel, qu’est-ce que l’homme, pour que tu le connaisses? Le fils de l’homme, pour que tu prennes garde à lui?
3Hospodine, co jest člověk, že se znáš k němu, a syn člověka, že ho sobě tak vážíš?
4L’homme est semblable à un souffle, Ses jours sont comme l’ombre qui passe.
4Èlověk marnosti podobný jest, dnové jeho jako stín pomíjející.
5Éternel, abaisse tes cieux, et descends! Touche les montagnes, et qu’elles soient fumantes!
5Hospodine, nakloň svých nebes a sstup, dotkni se hor, a kouřiti se budou.
6Fais briller les éclairs, et disperse mes ennemis! Lance tes flèches, et mets-les en déroute!
6Sešli hromobití a rozptyl je, vypusť střely své a poraz je.
7Étends tes mains d’en haut; Délivre-moi et sauve-moi des grandes eaux, De la main des fils de l’étranger,
7Vztáhni ruku svou s výsosti, vysvoboď mne, a vytrhni mne z vod mnohých, z ruky cizozemců.
8Dont la bouche profère la fausseté, Et dont la droite est une droite mensongère.
8Jejichž ústa mluví marnost, a pravice jejich jest pravice lživá.
9O Dieu! Je te chanterai un cantique nouveau, Je te célébrerai sur le luth à dix cordes.
9Bože, píseň novou zpívati budu tobě na loutně, a na desíti strunách žalmy tobě prozpěvovati,
10Toi, qui donnes le salut aux rois, Qui sauvas du glaive meurtrier David, ton serviteur,
10Dávajícímu vítězství králům, a vysvobozujícímu Davida, služebníka svého od meče vražedlného.
11Délivre-moi et sauve-moi de la main des fils de l’étranger, Dont la bouche profère la fausseté, Et dont la droite est une droite mensongère!…
11Vysvoboď mne, a vytrhni mne z ruky cizozemců, jejichž ústa mluví marnost, a pravice jejich pravice lživá.
12Nos fils sont comme des plantes Qui croissent dans leur jeunesse; Nos filles comme les colonnes sculptées Qui font l’ornement des palais.
12Aby synové naši byli jako štípkové zdárně rostoucí v mladosti své, a dcery naše jako úhelní kamenové, tesaní ku podobenství chrámu.
13Nos greniers sont pleins, Regorgeant de toute espèce de provisions; Nos troupeaux se multiplient par milliers, par dix milliers, Dans nos campagnes;
13Špižírny naše plné ať vydávají všelijaké potravy; dobytek náš ať rodí na tisíce, a na deset tisíců v stájích našich.
14Nos génisses sont fécondes; Point de désastre, point de captivité, Point de cris dans nos rues!
14Volové naši ať jsou vytylí; ať není vpádu ani zajetí, ani naříkání na ulicích našich.
15Heureux le peuple pour qui il en est ainsi! Heureux le peuple dont l’Éternel est le Dieu!
15Blahoslavený lid, jemuž se tak děje, blahoslavený ten lid, jehož Hospodin Bohem jest.
Tip: use the ← and → keys to turn chapters.