Psaumes 65
Louis Segond 1910Translation
Louis Segond 1910
Kralice Bible (1613)
1Au chef des chantres. Psaume de David. Cantique.
1Přednímu z kantorů žalm, Davidova píseň.
2Avec confiance, ô Dieu! On te louera dans Sion, Et l’on accomplira les vœux qu’on t’a faits.
2Na tobě přestávati sluší, ó Bože, tebe na Sionu chváliti, a tu tobě slib vyplňovati.
3O toi, qui écoutes la prière! Tous les hommes viendront à toi.
3Tu k tobě modlitbu vyslýchajícímu všeliké tělo přicházeti bude.
4Les iniquités m’accablent: Tu pardonneras nos transgressions.
4Mnohé nepravosti, kteréž se zmocnily nás, a přestoupení naše ty očistíš.
5Heureux celui que tu choisis et que tu admets en ta présence, Pour qu’il habite dans tes parvis! Nous nous rassasierons du bonheur de ta maison, De la sainteté de ton temple.
5Blahoslavený, kohož vyvoluješ, a přivodíš, aby obýval v síňcích tvých. Tuť nasyceni budeme dobrým domu tvého, v svatyni chrámu tvého.
6Dans ta bonté, tu nous exauces par des prodiges, Dieu de notre salut, Espoir de toutes les extrémités lointaines de la terre et de la mer!
6Předivné věci podlé spravedlnosti nám mluvíš, Bože spasení našeho, naděje všech končin země i moře dalekého,
7Il affermit les montagnes par sa force, Il est ceint de puissance;
7Kterýž upevňuješ hory mocí svou, silou jsa přepásán,
8Il apaise le mugissement des mers, le mugissement de leurs flots, Et le tumulte des peuples.
8Kterýž skrocuješ zvuk moře, ječení vlnobití jeho, i bouření se národů,
9Ceux qui habitent aux extrémités du monde s’effraient de tes prodiges; Tu remplis d’allégresse l’orient et l’occident.
9Tak že se báti musejí obyvatelé končin zázraků tvých, kteréž nastáváním jitra a večera k plésání přivodíš.
10Tu visites la terre et tu lui donnes l’abondance, Tu la combles de richesses; Le ruisseau de Dieu est plein d’eau; Tu prépares le blé, quand tu la fertilises ainsi.
10Navštěvuješ zemi a svlažuješ ji, hojně ji obohacuješ. Potok Boží naplňován bývá vodami, i nastrojuješ obilé jejich, když ji tak spravuješ.
11En arrosant ses sillons, en aplanissant ses mottes, Tu la détrempes par des pluies, tu bénis son germe.
11Záhony její svlažuješ, brázdy její snižuješ, dešti ji obměkčuješ, a zrostlinám jejím požehnání dáváš.
12Tu couronnes l’année de tes biens, Et tes pas versent l’abondance;
12Korunuješ rok dobrotivostí svou, a šlepěje tvé kropí tučností;
13Les plaines du désert sont abreuvées, Et les collines sont ceintes d’allégresse;
13Skropují pastviště po pustinách, tak že i pahrbkové plésáním přepasováni bývají.
14Les pâturages se couvrent de brebis, Et les vallées se revêtent de froment. Les cris de joie et les chants retentissent.
14Přiodíny bývají roviny dobytkem, a údolí přistřína obilím, tak že radostí prokřikují, a prozpěvují.
Tip: use the ← and → keys to turn chapters.