Псалми 77
Daničić–Karadžić Bible (1868), CyrillicTranslation
Daničić–Karadžić Bible (1868), Cyrillic
Kralice Bible (1613)
1Глас мој иде к Богу, и ја призивам Њега; глас мој иде к Богу, и Он ће ме услишити.
1Přednímu kantoru z potomků Jedutunových, s Azafem, žalm.
2У дан туге своје тражих Господа; ноћу је рука моја подигнута, и не спушта се; душа моја неће да се утеши.
2Hlas můj k Bohu, když volám, hlas můj k Bohu, aby ucha naklonil ke mně.
3Помињем Бога, и уздишем; размишљам, и трне дух мој.
3V den ssoužení svého Pána hledal jsem, v noci ruce své rozprostíral jsem bez přestání, a nedala se potěšiti duše má.
4Држим очи своје да су будне; клонуо сам, и не могу говорити.
4Na Boha zpomínal jsem a kormoutil se, přemyšloval jsem, a úzkostmi svírán byl duch můj. Sélah.
5Пребрајам старе дане и године од векова.
5Zdržoval jsi oči mé, aby bděly; potřín jsem byl, aniž jsem mluviti mohl.
6Опомињем се песама својих ноћу; разговарам се са срцем својим, и испитујем дух свој:
6I přicházeli mi na pamět dnové předešlí, a léta dávní.
7„Зар ће се довека гневити на нас Господ, и неће више љубити?
7Rozpomínal jsem se v noci na zpěvy své, v srdci svém přemyšloval jsem, a zpytoval to duch můj, pravě:
8Зар је засвагда престала милост Његова, и реч се прекинула од колена на колено?
8Zdali na věky zažene Bůh? Nikdy-liž již více lásky neukáže?
9Зар је заборавио милостив бити и у гневу затворио милосрђе своје?”
9Zdali do konce přestane milosrdenství jeho? A konec vezme slovo od pokolení až do pokolení?
10И рекох: Жалосна је за мене ова промена деснице Вишњега.
10Zdali se zapomněl smilovávati Bůh silný? Zdaž zadržel v hněvě milosrdenství svá? Sélah.
11Памтим дела Господња; памтим пређашње чудо Твоје.
11I řekl jsem: Toť jest má smrt. Ale učiníť proměnu pravice Nejvyššího.
12Мислио сам о свим делима Твојим, размишљао о радњи Твојој;
12Rozpomínati se budu na skutky Hospodinovy, a připomínati sobě divné činy tvé, od starodávna.
13Боже! Пут је Твој свет; који је Бог тако велик као Бог наш?
13A přemyšlovati o všelikém díle tvém, a o skutcích tvých mluviti.
14Ти си Бог, који си чинио чудеса, показивао силу своју међу народима;
14Bože, svatá jest cesta tvá. Kdo jest silný, veliký, jako Bůh?
15Мишицом си одбранио народ свој, синове Јаковљеве и Јосифове.
15Ty jsi ten Bůh silný, jenž činíš divné věci; uvedl jsi v známost mezi národy sílu svou.
16Видеше Те воде, Боже, видеше Те воде, и устрепташе, и бездане се задрмаше.
16Vysvobodil jsi ramenem lid svůj, syny Jákobovy a Jozefovy. Sélah.
17Из облака лијаше вода, облаци даваху глас, и стреле Твоје лећаху.
17Vidělyť jsou tě vody, Bože, viděly tě vody, a zstrašily se; pohnuly se také i hlubiny.
18Грмљаху громови Твоји по небу; муње Твоје севаху по васиљеној, земља се тресаше и њихаше.
18Vydali povodně oblakové, vydala hřmot nebesa, ano i kameníčko tvé skákalo.
19По мору беше пут Твој, и стазе Твоје по великој води, и траг Твој не познаваше се.
19Vznělo hřímání tvé po obloze, blýskání osvěcovalo okršlek zemský, pohybovala se a třásla země.
20Водио си народ свој као овце руком Мојсијевом и Ароновом.
20Skrze moře byla cesta tvá, a stezky tvé skrze vody veliké, a však šlepějí tvých nebylo znáti.
no verse 21 in this text
21Vedl jsi jako stádo lid svůj skrze Mojžíše a Arona.
Tip: use the ← and → keys to turn chapters.