Јаковљева 1
Daničić–Karadžić Bible (1868), CyrillicTranslation
Daničić–Karadžić Bible (1868), Cyrillic
Kralice Bible (1613)
1Од Јакова, Бога и Господа Исуса Христа слуге, свима дванаест колена расејаним по свету поздравље.
1Jakub, Boží a Pána Jezukrista služebník, dvanácteru pokolení rozptýlenému pozdravení vzkazuje.
2Сваку радост имајте, браћо моја, кад падате у различне напасти,
2Za největší radost mějte, bratří moji, kdyžkoli pokušeními obkličováni býváte rozličnými,
3знајући да кушање ваше вере гради трпљење;
3Vědouce, že zkušení víry vaší působí trpělivost.
4а трпљење нека дело довршује, да будете савршени и цели без икакве мане.
4Trpělivost pak ať má dokonalý skutek, abyste byli dokonalí a celí, v ničemž nemajíce nedostatku.
5Ако ли коме од вас недостаје премудрости, нека иште у Бога који даје свакоме без разлике и не кори никога, и даће му се;
5Jestliže pak komu z vás nedostává se moudrosti, žádejž jí od Boha, kterýž všechněm dává ochotně a neomlouvá; i budeť jemu dána.
6али нека иште с вером, не сумњајући ништа; јер који се сумња он је као морски валови, које ветрови подижу и размећу.
6Žádejž pak důvěrně, nic nepochybuje. Nebo kdož pochybuje, podoben jest vlnám mořským, kteréž vítr sem i tam žene, a jimi zmítá.
7Јер такав човек нека не мисли да ће примити шта од Бога.
7Nedomnívej se zajisté člověk ten, by co vzíti měl ode Pána,
8Који двоуми непостојан је у свима путевима својим.
8Jakožto muž dvojí mysli a neustavičný ve všech cestách svých.
9А понижени брат нека се хвали висином својом;
9Chlubiž se pak bratr ponížený v povýšení svém,
10а богати својом понизношћу; јер ће проћи као цвет травни.
10A bohatý v ponížení se; nebo jako květ byliny pomine.
11Јер сунце огреја с врућином, и осуши траву, и цвет њен отпаде, и красота лица њена погибе; тако ће и богати у хођењу свом увенути.
11Nebo jakož slunce vzešlé s horkostí usušilo bylinu, a květ její spadl, i ušlechtilost postavy jeho zhynula, takť i bohatý v svých cestách usvadne.
12Благо човеку који претрпи напаст; јер кад буде кушан примиће венац живота, који Бог обрече онима који га љубе.
12Ale blahoslavený muž, kterýž snáší pokušení, nebo když bude zkušen, vezme korunu života, kterouž zaslíbil Pán těm, jenž ho milují.
13Ниједан кад се куша да не говори: Бог ме куша; јер се Бог не може злом искушати, и Он не куша никога;
13Žádný, když bývá pokoušín, neříkej, že by od Boha pokoušín byl; neboť Bůh nemůže pokoušín býti ve zlém, aniž on koho pokouší.
14него сваког куша његова сласт, која га вуче и мами.
14Ale jeden každý pokoušín bývá, od svých vlastních žádostí jsa zachvacován a oklamáván.
15Тада затрудневши сласт рађа грех; а грех учињен рађа смрт.
15Potom žádost když počne, porodí hřích, hřích pak vykonaný zplozuje smrt.
16Не варајте се, љубазна браћо моја!
16Nebluďtež, bratří moji milí.
17Сваки добри дар и сваки поклон савршени одозго је, долази од Оца светлости, у ког нема промењивања ни мењања видела и мрака;
17Všeliké dání dobré a každý dar dokonalý shůry jest sstupující od Otce světel, u něhožto není proměnění, ani jakého pro obrácení se někam jinam zastínění.
18јер нас драговољно породи речју истине, да будемо новина од Његовог створења.
18On proto, že chtěl, zplodil nás slovem pravdy, k tomu, abychom byli prvotiny nějaké stvoření jeho.
19Зато, љубазна браћо моја, нека буде сваки човек брз чути а спор говорити и спор срдити се.
19A tak, bratří moji milí, budiž každý člověk rychlý k slyšení, ale zpozdilý k mluvení, zpozdilý k hněvu.
20Јер срдња човечија не чини правде Божије.
20Nebo hněv muže spravedlnosti Boží nepůsobí.
21Зато одбаците сваку нечистоту и сувишак злобе, и с кротошћу примите усађену реч која може спасти душе ваше.
21Protož odvrhouce všelikou nečistotu, a ohyzdnost zlosti, s tichostí přijímejte vsáté slovo, kteréž může spasiti duše vaše.
22Будите, пак, творци речи, а не само слушачи, варајући сами себе.
22Buďtež pak činitelé slova, a ne posluchači toliko, oklamávajíce sami sebe.
23Јер ако ко слуша реч а не твори, он је као човек који гледа лице тела свог у огледалу;
23Nebo byl-li by kdo posluchač slova, a ne činitel, ten podoben jest muži spatřujícímu obličej přirozený svůj v zrcadle.
24јер се огледа па отиде, и одмах заборави какав беше.
24Vzhlédl se zajisté, i odšel, a hned zapomenul, jaký by byl.
25Али који провиди у савршени закон слободе и остане у њему, и не буде заборавни слушач, него творац дела, онај ће бити блажен у делу свом.
25Ale kdož by se vzhlédl v dokonalý zákon svobody a zůstával by v něm, ten nejsa posluchač zapominatelný, ale činitel skutku, ten, pravím, blahoslavený bude v skutku svém.
26Ако који од вас мисли да верује, и не зауздава језик свој, него вара срце своје, његова је вера узалуд.
26Zdá-li se pak komu z vás, že jest nábožný, avšak v uzdu nepojímá jazyka svého, ale svodí srdce své, takového marné jest náboženství.
27Јер вера чиста и без мане пред Богом и Оцем јесте ова: обилазити сироте и удовице у њиховим невољама, и држати себе неопогањеног од света.
27Náboženství čisté a neposkvrněné před Bohem a Otcem totoť jest: Navštěvovati sirotky a vdovy v souženích jejich a ostříhati sebe neposkvrněného od světa.
Tip: use the ← and → keys to turn chapters.