Psalmen 17
Petrus Canisius Bible, 1939 (De Heilige Schrift)
Kralice Bible (1613)
1Gebed van David. Jahweh, hoor naar de stem van het recht, Luister naar mijn smeken; Verhoor mijn gebed, Van eerlijke lippen gevloeid.
1Modlitba Davidova. Vyslyš, Hospodine, spravedlnost, a pozoruj volání mého; nakloň uší k modlitbě mé, kteráž jest beze vší rtů ošemetnosti.
2Van uw aanschijn gaat mijn oordeel uit, Uw ogen zien scherp;
2Od tváři tvé vyjdiž soud můj, oči tvé nechať patří na upřímnost.
3Gij peilt mijn hart, doorzoekt het des nachts, Beproeft mij: maar iets verkeerds vindt Gij niet.
3Zkusils srdce mého, navštívils je v noci; ohněm jsi mne zpruboval, aniž jsi co shledal; to, což myslím, nepředstihá úst mých.
4Ik overtrad uw gebod niet, zoals de mensen dat doen, Maar volbracht het bevel uwer lippen;
4Z strany pak skutků lidských, já podlé slova rtů tvých vystříhal jsem se stezky zhoubce.
5Op het pad uwer wetten heb ik mijn schreden gezet, Mijn voet heeft nooit op uw wegen gewankeld.
5Zdržuj kroky mé na cestách svých, aby se neuchylovaly nohy mé.
6Nu roep ik tot U; want Gij zult mij verhoren, o God; Luister naar mij, en hoor naar mijn smeken!
6Já volám k tobě, nebo vyslýcháš mne, ó Bože silný; nakloň ke mně ucha svého, a slyš řeč mou.
7Doe wonderen van goedheid, o Redder van die op U hopen, En die op uw rechterhand steunen.
7Prokaž milosrdenství svá, naději majících ochránce před těmi, kteříž povstávají proti pravici tvé.
8Behoed mij als de appel van uw oog, Verberg mij in de schaduw uwer vleugelen:
8Ostříhej mne jako zřítelnice oka, v stínu křídel svých skrej mne,
9Voor de bozen, die mij bespringen, Voor mijn vijanden, die mij woedend omringen.
9Od tváři bezbožných těch, kteříž mne hubí, od nepřátel mých úhlavních obkličujících mne,
10Ze hebben hun hart met vet afgesloten, En blijven zwetsen met hun mond;
10Kteříž tukem svým zarostli, mluví pyšně ústy svými.
11Ze omsingelen mij, waar ik ook ga, Loerend, om mij ter aarde te werpen.
11Jižť i kroky naše předstihají, oči své obrácené mají, aby nás porazili na zem.
12Ze zijn als een leeuw, die hunkert naar buit, Als een leeuwenwelp, dat in hinderlaag ligt.
12Každý z nich podoben jest lvu žádostivému loupeže, a lvíčeti sedícímu v skrýši.
13Op, Jahweh, hem tegemoet, stort hem neer, En red mijn ziel van den boze!
13Povstaniž, Hospodine, předejdi tváři jeho, sehni jej, a vytrhni duši mou od bezbožníka mečem svým,
14Uw zwaard moge ze doden, Jahweh, uw hand ze van de aarde verdelgen! Dit zij hun deel in het leven; En hebt Gij nog meer, vul er hun buik mee; Laat hun zonen er zich aan vergasten, En de rest aan hun kinderen vermaken.
14Rukou svou od lidí, ó Hospodine, od lidí světských, jichžto oddíl jest v tomto životě, a jejichž břicho ty z špižírny své naplňuješ. Èímž i synové jejich nasyceni bývají, a ostatků zanechávají maličkým svým.
15Maar laat mij door mijn gerechtigheid uw aanschijn aanschouwen, Mij aan uw glorie verzadigen na het ontwaken!
15Já pak v spravedlnosti spatřovati budu tvář tvou; nasycen budu obrazem tvým, když procítím.
Tip: use the ← and → keys to turn chapters.