Psalmen 104
Petrus Canisius Bible, 1939 (De Heilige Schrift)
Kralice Bible (1613)
1Halleluja! Loof Jahweh, mijn ziel: Jahweh, mijn God, hoog zijt Gij verheven! Gij hebt U met glorie en luister omkleed,
1Dobrořeč duše má Hospodinu. Hospodine Bože můj, velmi jsi veliký, velebnost a krásu jsi oblékl.
2En hult U in het licht als een mantel; Gij spant de hemelen uit als een tent,
2Přioděls se světlem jako rouchem, roztáhls nebesa jako kortýnu.
3En legt op de wateren uw opperzalen. Gij maakt van de wolken uw wagen, Zweeft op de vleugels van de wind;
3Kterýž sklenul na vodách paláce své, kterýž užívá hustých oblaků místo vozů, a vznáší se na peří větrovém.
4Stelt de stormen aan tot uw boden, Laaiend vuur tot uw knechten.
4Kterýž činí posly své duchy, služebníky své oheň plápolající.
5Gij hebt de aarde op haar pijlers gegrond, Zodat ze voor eeuwig niet wankelt.
5Založil zemi na sloupích jejich, tak že se nepohne na věky věků.
6De Oceaan bedekte haar als een kleed, Nog boven de bergen stonden de wateren:
6Propastí jako rouchem byl jsi ji přioděl, i nad horami stály vody.
7Maar ze namen de vlucht voor uw dreigen, Rilden van angst voor de stem van uw donder;
7K žehrání tvému rozběhly se, před hřmotem hromu tvého pospíšily,
8Toen rezen de bergen, en zonken de dalen Op de plaats, die Gij hun hadt bestemd.
8(Vystoupily hory, snížilo se údolí), na místo, kteréž jsi jim založil.
9Gij hebt ze grenzen gesteld, die ze niet overschreden, Ze mochten niet meer de aarde bedekken;
9Meze jsi položil, aby jich nepřestupovaly, ani se navracovaly k přikrývání země.
10Gij zendt de bronnen in de dalen, En tussen de bergen stromen ze voort;
10Kterýž vypouštíš potoky přes údolé, aby tekli mezi horami,
11Ze laven al de wilde dieren, En de woudezel lest er zijn dorst;
11A nápoj dávali všechněm živočichům polním. Tuť uhašují oslové divocí žízeň svou.
12Daar nestelen de vogels uit de lucht, En fluiten er tussen de struiken.
12Při nich hnízdí se ptactvo nebeské, a z prostřed ratolestí hlas svůj vydává.
13Uit uw zalen drenkt Gij de bergen, Door het sap van uw nevel wordt de aarde verzadigd;
13Kterýž svlažuješ hory z výsostí svých, aby ovocem činů tvých sytila se země.
14Gij laat voor het vee het gras ontspruiten, En het groen voor wat de mensen dient. Gij roept het graan uit de aarde te voorschijn,
14Dáváš, aby rostla tráva dobytku, a bylina ku potřebě člověku, abys tak vyvodil chléb z země,
15En de wijn, die het hart van de mensen verheugt; Olie, om het gelaat te doen glanzen, Brood, dat het hart van de mensen verkwikt.
15A víno, jenž obveseluje srdce člověka. Èiní, aby se stkvěla tvář od oleje, ano i pokrmem zdržuje život lidský.
16Jahweh’s bomen drinken zich vol, De Libanon-ceders, die Hij heeft geplant:
16Nasyceno bývá i dříví Hospodinovo, cedrové Libánští, kteréž štípil.
17Waar de vogels zich nestelen, In wier toppen de ooievaar woont.
17Na nichž se ptáci hnízdí, i čáp příbytek svůj má na jedlí.
18De hoogste bergen zijn voor de gemzen, De klippen een schuilplaats voor bokken.
18Hory vysoké jsou kamsíků, skály útočiště králíků.
19Gij schiept de maan, om de tijd te bepalen, De zon weet, wanneer ze onder moet gaan.
19Učinil měsíc k jistým časům, a slunce zná západ svůj.
20Maakt Gij het donker, dan wordt het nacht, En sluipen de wilde beesten rond,
20Uvodíš tmu, a bývá noc, v níž vybíhají všickni živočichové lesní:
21Brullen de leeuwen om buit, En vragen God om hun voedsel.
21Lvíčata řvoucí po loupeži, aby hledali od Boha silného pokrmu svého.
22De zon gaat op: ze kruipen weg, En leggen zich neer in hun holen;
22Když slunce vychází, zase shromažďují se, a v doupatech svých se ukládají.
23Maar de mens tijgt aan zijn werk, En aan zijn arbeid tot aan de avond.
23Èlověk vychází ku práci své, a k dílu svému až do večera.
24Hoe ontzaglijk zijn uw werken, o Jahweh: Gij hebt ze allen met wijsheid gewrocht! De aarde is vol van uw schepselen,
24Jak mnozí a velicí jsou skutkové tvoji, Hospodine! Všeckys je moudře učinil, plná jest země bohatství tvého.
25Niet minder de zee; Die is groot en geweldig, En het wemelt daarin zonder tal: Beesten, kleine en grote,
25V moři pak velikém a přeširokém, tamť jsou hmyzové nesčíslní, a živočichové malí i velicí.
26Monsters trekken er door, Liwjatan dien Gij hebt geschapen, Om er mede te spelen.
26Tuť bárky přecházejí i velryb, kteréhož jsi stvořil, aby v něm hrál.
27Allen zien naar U uit, Om voedsel, elk op zijn tijd.
27Všecko to na tě očekává, abys jim dával pokrm časem svým.
28Geeft Gij het: ze eten het op; Gij opent uw hand: ze worden van het goede verzadigd.
28Když jim dáváš, sbírají; když otvíráš ruku svou, nasyceni bývají dobrými věcmi.
29Maar verbergt Gij uw aanschijn: Ze verstarren van schrik; Gij ontneemt hun de adem: Ze sterven en keren terug tot hun stof.
29Když skrýváš tvář svou, rmoutí se; když odjímáš ducha jejich, hynou, a v prach svůj se navracejí.
30Maar Gij zendt weer uw geest: en ze worden geschapen, En Gij vernieuwt het aanschijn der aarde!
30Vysíláš ducha svého, a zase stvořeni bývají, a obnovuješ tvář země.
31Eeuwig dure de glorie van Jahweh, En blijve Jahweh Zich in zijn werken verheugen;
31Budiž sláva Hospodinova na věky, rozveselujž se Hospodin v skutcích svých.
32Hij, die de aarde beziet: en ze beeft; Die de bergen aanraakt: ze roken!
32On když pohledí na zemi, anať se třese; když se dotkne hor, anť se kouří.
33Heel mijn leven zal ik zingen voor Jahweh, Mijn God blijven loven, zolang ik besta!
33Zpívati budu Hospodinu, dokudž jsem živ; žalmy Bohu svému zpívati budu, pokudž mne stává.
34Moge mijn zang Hèm behagen, En ìk mij in Jahweh verblijden;
34Libé bude přemyšlování mé o něm, jáť rozveselím se v Hospodinu.
35Maar mogen de zondaars van de aarde verdwijnen, En de goddelozen niet blijven bestaan! Loof Jahweh, mijn ziel!
35Ó by hříšníci vyhynuli z země, a bezbožných aby již nebylo. Dobrořeč duše má Hospodinu. Halelujah.
Tip: use the ← and → keys to turn chapters.