Psalms 104
JPS Tanakh (Jewish Publication Society, 1917)
Kralice Bible (1613)
1Bless the LORD, O my soul. O LORD my God, Thou art very great; Thou art clothed with glory and majesty.
1Dobrořeč duše má Hospodinu. Hospodine Bože můj, velmi jsi veliký, velebnost a krásu jsi oblékl.
2Who coverest Thyself with light as with a garment, who stretchest out the heavens like a curtain;
2Přioděls se světlem jako rouchem, roztáhls nebesa jako kortýnu.
3Who layest the beams of Thine upper chambers in the waters, who makest the clouds Thy chariot, who walkest upon the wings of the wind;
3Kterýž sklenul na vodách paláce své, kterýž užívá hustých oblaků místo vozů, a vznáší se na peří větrovém.
4Who makest winds Thy messengers, the flaming fire Thy ministers.
4Kterýž činí posly své duchy, služebníky své oheň plápolající.
5Who didst establish the earth upon its foundations, that it should not be moved for ever and ever;
5Založil zemi na sloupích jejich, tak že se nepohne na věky věků.
6Thou didst cover it with the deep as with a vesture; the waters stood above the mountains.
6Propastí jako rouchem byl jsi ji přioděl, i nad horami stály vody.
7At Thy rebuke they fled, at the voice of Thy thunder they hasted away —
7K žehrání tvému rozběhly se, před hřmotem hromu tvého pospíšily,
8The mountains rose, the valleys sank down — unto the place which Thou hadst founded for them;
8(Vystoupily hory, snížilo se údolí), na místo, kteréž jsi jim založil.
9Thou didst set a bound which they should not pass over, that they might not return to cover the earth.
9Meze jsi položil, aby jich nepřestupovaly, ani se navracovaly k přikrývání země.
10Who sendest forth springs into the valleys; they run between the mountains;
10Kterýž vypouštíš potoky přes údolé, aby tekli mezi horami,
11They give drink to every beast of the field, the wild asses quench their thirst.
11A nápoj dávali všechněm živočichům polním. Tuť uhašují oslové divocí žízeň svou.
12Beside them dwell the fowl of the heaven, from among the branches they sing.
12Při nich hnízdí se ptactvo nebeské, a z prostřed ratolestí hlas svůj vydává.
13Who waterest the mountains from Thine upper chambers; the earth is full of the fruit of Thy works.
13Kterýž svlažuješ hory z výsostí svých, aby ovocem činů tvých sytila se země.
14Who causeth the grass to spring up for the cattle, and herb for the service of man; to bring forth bread out of the earth,
14Dáváš, aby rostla tráva dobytku, a bylina ku potřebě člověku, abys tak vyvodil chléb z země,
15And wine that maketh glad the heart of man, making the face brighter than oil, and bread that stayeth man's heart.
15A víno, jenž obveseluje srdce člověka. Èiní, aby se stkvěla tvář od oleje, ano i pokrmem zdržuje život lidský.
16The trees of the LORD have their fill, the cedars of Lebanon, which He hath planted;
16Nasyceno bývá i dříví Hospodinovo, cedrové Libánští, kteréž štípil.
17Wherein the birds make their nests; as for the stork, the fir-trees are her house.
17Na nichž se ptáci hnízdí, i čáp příbytek svůj má na jedlí.
18The high mountains are for the wild goats; the rocks are a refuge for the conies.
18Hory vysoké jsou kamsíků, skály útočiště králíků.
19Who appointedst the moon for seasons; the sun knoweth his going down.
19Učinil měsíc k jistým časům, a slunce zná západ svůj.
20Thou makest darkness, and it is night, wherein all the beasts of the forest do creep forth.
20Uvodíš tmu, a bývá noc, v níž vybíhají všickni živočichové lesní:
21The young lions roar after their prey, and seek their food from God.
21Lvíčata řvoucí po loupeži, aby hledali od Boha silného pokrmu svého.
22The sun ariseth, they slink away, and couch in their dens.
22Když slunce vychází, zase shromažďují se, a v doupatech svých se ukládají.
23Man goeth forth unto his work and to his labour until the evening.
23Èlověk vychází ku práci své, a k dílu svému až do večera.
24How manifold are Thy works, O LORD! In wisdom hast Thou made them all; the earth is full of Thy creatures.
24Jak mnozí a velicí jsou skutkové tvoji, Hospodine! Všeckys je moudře učinil, plná jest země bohatství tvého.
25Yonder sea, great and wide, therein are creeping things innumerable, living creatures, both small and great.
25V moři pak velikém a přeširokém, tamť jsou hmyzové nesčíslní, a živočichové malí i velicí.
26There go the ships; there is leviathan, whom Thou hast formed to sport therein.
26Tuť bárky přecházejí i velryb, kteréhož jsi stvořil, aby v něm hrál.
27All of them wait for Thee, that Thou mayest give them their food in due season.
27Všecko to na tě očekává, abys jim dával pokrm časem svým.
28Thou givest it unto them, they gather it; Thou openest Thy hand, they are satisfied with good.
28Když jim dáváš, sbírají; když otvíráš ruku svou, nasyceni bývají dobrými věcmi.
29Thou hidest Thy face, they vanish; Thou withdrawest their breath, they perish, and return to their dust.
29Když skrýváš tvář svou, rmoutí se; když odjímáš ducha jejich, hynou, a v prach svůj se navracejí.
30Thou sendest forth Thy spirit, they are created; and Thou renewest the face of the earth.
30Vysíláš ducha svého, a zase stvořeni bývají, a obnovuješ tvář země.
31May the glory of the LORD endure for ever; let the LORD rejoice in His works!
31Budiž sláva Hospodinova na věky, rozveselujž se Hospodin v skutcích svých.
32Who looketh on the earth, and it trembleth; He toucheth the mountains, and they smoke.
32On když pohledí na zemi, anať se třese; když se dotkne hor, anť se kouří.
33I will sing unto the LORD as long as I live; I will sing praise to my God while I have any being.
33Zpívati budu Hospodinu, dokudž jsem živ; žalmy Bohu svému zpívati budu, pokudž mne stává.
34Let my musing be sweet unto Him; as for me, I will rejoice in the LORD.
34Libé bude přemyšlování mé o něm, jáť rozveselím se v Hospodinu.
35Let sinners cease out of the earth, and let the wicked be no more. Bless the LORD, O my soul. Hallelujah.
35Ó by hříšníci vyhynuli z země, a bezbožných aby již nebylo. Dobrořeč duše má Hospodinu. Halelujah.
Tip: use the ← and → keys to turn chapters.