Ecclesiastes 1
JPS Tanakh (Jewish Publication Society, 1917)
Kralice Bible (1613)
1THE WORDS OF the Koheleth, the son of David, king in Jerusalem.
1Slova kazatele syna Davidova, krále v Jeruzalémě.
2Vanity of vanities, saith Koheleth; vanity of vanities, all is vanity.
2Marnost nad marnostmi, řekl kazatel, marnost nad marnostmi, a všecko marnost.
3What profit hath man of all his labour wherein he laboureth under the sun?
3Jaký užitek má člověk ze všelijaké práce své, kterouž vede pod sluncem?
4One generation passeth away, and another generation cometh; and the earth abideth for ever.
4Věk pomíjí, a jiný věk nastává, ačkoli země na věky trvá.
5The sun also ariseth, and the sun goeth down, and hasteth to his place where he ariseth.
5Vychází slunce, i zapadá slunce, a k místu svému chvátá, kdež vychází.
6The wind goeth toward the south, and turneth about unto the north; it turneth about continually in its circuit, and the wind returneth again to its circuits.
6Jde ku poledni, a obrací se na půlnoci, sem i tam se toče, chodí vítr, a okolky svými navracuje se vítr.
7All the rivers run into the sea, yet the sea is not full; unto the place whither the rivers go, thither they go again.
7Všecky řeky jdou do moře, a však se moře nepřeplňuje; do místa, do něhož tekou řeky, navracují se, aby zase odtud vycházely.
8All things toil to weariness; man cannot utter it, the eye is not satisfied with seeing, nor the ear filled with hearing.
8Všecky věci jsou plné zaneprázdnění, aniž může člověk vymluviti; nenasytí se oko hleděním, aniž se naplní ucho slyšením.
9That which hath been is that which shall be, and that which hath been done is that which shall be done; and there is nothing new under the sun.
9Což bylo, jest to, což býti má; a což se nyní děje, jest to, což se díti bude; aniž jest co nového pod sluncem.
10Is there a thing whereof it is said: 'See, this is new'? — it hath been already, in the ages which were before us.
10Jest-liž jaká věc, o níž by říci mohl: Pohleď, toť jest cosi nového? Ano již to bylo před věky, kteříž byli před námi.
11There is no remembrance of them of former times; neither shall there be any remembrance of them of latter times that are to come, among those that shall come after.
11Není paměti prvních věcí, aniž také potomních, kteréž budou, památka zůstane u těch, jenž potom nastanou.
12I Koheleth have been king over Israel in Jerusalem.
12Já kazatel byl jsem králem nad Izraelem v Jeruzalémě,
13And I applied my heart to seek and to search out by wisdom concerning all things that are done under heaven; it is a sore task that God hath given to the sons of men to be exercised therewith.
13A přiložil jsem mysl svou k tomu, jak bych vyhledati a vystihnouti mohl rozumností svou všecko to, což se děje pod nebem. (Takové bídné zaměstknání dal Bůh synům lidským, aby se jím bědovali.)
14I have seen all the works that are done under the sun; and, behold, all is vanity and a striving after wind.
14Viděl jsem všecky skutky, dějící se pod sluncem, a aj, všecko jest marnost a trápení ducha.
15That which is crooked cannot be made straight; and that which is wanting cannot be numbered.
15Což křivého jest, nemůže se zpřímiti, a nedostatkové nemohou sečteni býti.
16I spoke with my own heart, saying: 'Lo, I have gotten great wisdom, more also than all that were before me over Jerusalem'; yea, my heart hath had great experience of wisdom and knowledge.
16Protož tak jsem myslil v srdci svém, řka: Aj, já zvelebil jsem a rozšířil moudrost nade všecky, kteříž byli přede mnou v Jeruzalémě, a srdce mé dosáhlo množství moudrosti a umění.
17And I applied my heart to know wisdom, and to know madness and folly — I perceived that this also was a striving after wind.
17I přiložil jsem mysl svou, abych poznal moudrost a umění, nemoudrost i bláznovství, ale shledal jsem, že i to jest trápení ducha.
18For in much wisdom is much vexation; and he that increaseth knowledge increaseth sorrow.
18Nebo kde jest mnoho moudrosti, tu mnoho hněvu; a kdož rozmnožuje umění, rozmnožuje bolest.
Tip: use the ← and → keys to turn chapters.