Ecclesiastes 1
King James Version with ApocryphaTranslation
King James Version with Apocrypha
Kralice Bible (1613)
1The words of the Preacher, the son of David, king in Jerusalem.
1Slova kazatele syna Davidova, krále v Jeruzalémě.
2Vanity of vanities, saith the Preacher, vanity of vanities; all is vanity.
2Marnost nad marnostmi, řekl kazatel, marnost nad marnostmi, a všecko marnost.
3What profit hath a man of all his labour which he taketh under the sun?
3Jaký užitek má člověk ze všelijaké práce své, kterouž vede pod sluncem?
4One generation passeth away, and another generation cometh: but the earth abideth for ever.
4Věk pomíjí, a jiný věk nastává, ačkoli země na věky trvá.
5The sun also ariseth, and the sun goeth down, and hasteth to his place where he arose.
5Vychází slunce, i zapadá slunce, a k místu svému chvátá, kdež vychází.
6The wind goeth toward the south, and turneth about unto the north; it whirleth about continually, and the wind returneth again according to his circuits.
6Jde ku poledni, a obrací se na půlnoci, sem i tam se toče, chodí vítr, a okolky svými navracuje se vítr.
7All the rivers run into the sea; yet the sea is not full; unto the place from whence the rivers come, thither they return again.
7Všecky řeky jdou do moře, a však se moře nepřeplňuje; do místa, do něhož tekou řeky, navracují se, aby zase odtud vycházely.
8All things are full of labour; man cannot utter it: the eye is not satisfied with seeing, nor the ear filled with hearing.
8Všecky věci jsou plné zaneprázdnění, aniž může člověk vymluviti; nenasytí se oko hleděním, aniž se naplní ucho slyšením.
9The thing that hath been, it is that which shall be; and that which is done is that which shall be done: and there is no new thing under the sun.
9Což bylo, jest to, což býti má; a což se nyní děje, jest to, což se díti bude; aniž jest co nového pod sluncem.
10Is there any thing whereof it may be said, See, this is new? it hath been already of old time, which was before us.
10Jest-liž jaká věc, o níž by říci mohl: Pohleď, toť jest cosi nového? Ano již to bylo před věky, kteříž byli před námi.
11There is no remembrance of former things; neither shall there be any remembrance of things that are to come with those that shall come after.
11Není paměti prvních věcí, aniž také potomních, kteréž budou, památka zůstane u těch, jenž potom nastanou.
12¶ I the Preacher was king over Israel in Jerusalem.
12Já kazatel byl jsem králem nad Izraelem v Jeruzalémě,
13And I gave my heart to seek and search out by wisdom concerning all things that are done under heaven: this sore travail hath God given to the sons of man to be exercised therewith.
13A přiložil jsem mysl svou k tomu, jak bych vyhledati a vystihnouti mohl rozumností svou všecko to, což se děje pod nebem. (Takové bídné zaměstknání dal Bůh synům lidským, aby se jím bědovali.)
14I have seen all the works that are done under the sun; and, behold, all is vanity and vexation of spirit.
14Viděl jsem všecky skutky, dějící se pod sluncem, a aj, všecko jest marnost a trápení ducha.
15That which is crooked cannot be made straight: and that which is wanting cannot be numbered.
15Což křivého jest, nemůže se zpřímiti, a nedostatkové nemohou sečteni býti.
16I communed with mine own heart, saying, Lo, I am come to great estate, and have gotten more wisdom than all they that have been before me in Jerusalem: yea, my heart had great experience of wisdom and knowledge.
16Protož tak jsem myslil v srdci svém, řka: Aj, já zvelebil jsem a rozšířil moudrost nade všecky, kteříž byli přede mnou v Jeruzalémě, a srdce mé dosáhlo množství moudrosti a umění.
17And I gave my heart to know wisdom, and to know madness and folly: I perceived that this also is vexation of spirit.
17I přiložil jsem mysl svou, abych poznal moudrost a umění, nemoudrost i bláznovství, ale shledal jsem, že i to jest trápení ducha.
18For in much wisdom is much grief: and he that increaseth knowledge increaseth sorrow.
18Nebo kde jest mnoho moudrosti, tu mnoho hněvu; a kdož rozmnožuje umění, rozmnožuje bolest.
Tip: use the ← and → keys to turn chapters.