Eclesiastes 1
Bíblia Portuguesa Mundial (Brazilian Portuguese)
Kralice Bible (1613)
1As palavras do Pregador, filho de Davi, rei em Jerusalém:
1Slova kazatele syna Davidova, krále v Jeruzalémě.
2“Vaidade de vaidades”, diz o Pregador; “Vaidade de vaidades, tudo é vaidade.”
2Marnost nad marnostmi, řekl kazatel, marnost nad marnostmi, a všecko marnost.
3Que proveito tem o homem de todo o seu trabalho, com o qual se fatiga debaixo do sol?
3Jaký užitek má člověk ze všelijaké práce své, kterouž vede pod sluncem?
4Uma geração vai, e outra geração vem; mas a terra permanece para sempre.
4Věk pomíjí, a jiný věk nastává, ačkoli země na věky trvá.
5O sol também nasce, e o sol se põe, e apressa-se para o seu lugar de onde nasce.
5Vychází slunce, i zapadá slunce, a k místu svému chvátá, kdež vychází.
6O vento vai para o sul, e faz o seu giro para o norte. Gira continuamente em seu curso, e o vento retorna novamente aos seus circuitos.
6Jde ku poledni, a obrací se na půlnoci, sem i tam se toče, chodí vítr, a okolky svými navracuje se vítr.
7Todos os rios correm para o mar, contudo o mar não se enche. Para o lugar de onde os rios fluem, para lá eles fluem novamente.
7Všecky řeky jdou do moře, a však se moře nepřeplňuje; do místa, do něhož tekou řeky, navracují se, aby zase odtud vycházely.
8Todas as coisas estão cheias de cansaço, mais do que se pode expressar. O olho não se satisfaz de ver, nem o ouvido se enche de ouvir.
8Všecky věci jsou plné zaneprázdnění, aniž může člověk vymluviti; nenasytí se oko hleděním, aniž se naplní ucho slyšením.
9O que foi é o que será, e o que foi feito é o que se fará; e não há nada novo debaixo do sol.
9Což bylo, jest to, což býti má; a což se nyní děje, jest to, což se díti bude; aniž jest co nového pod sluncem.
10Há alguma coisa da qual se possa dizer: “Eis que, isto é novo”? Isso já existiu há muito tempo, nas eras que foram antes de nós.
10Jest-liž jaká věc, o níž by říci mohl: Pohleď, toť jest cosi nového? Ano již to bylo před věky, kteříž byli před námi.
11Não há memória das coisas passadas; nem haverá memória das coisas futuras que estão por vir, entre aqueles que virão depois.
11Není paměti prvních věcí, aniž také potomních, kteréž budou, památka zůstane u těch, jenž potom nastanou.
12Eu, o Pregador, fui rei sobre Israel em Jerusalém.
12Já kazatel byl jsem králem nad Izraelem v Jeruzalémě,
13Apliquei o meu coração a buscar e a investigar com sabedoria tudo o que se faz debaixo do céu. É um fardo pesado que Deus deu aos filhos dos homens para com ele se afligirem.
13A přiložil jsem mysl svou k tomu, jak bych vyhledati a vystihnouti mohl rozumností svou všecko to, což se děje pod nebem. (Takové bídné zaměstknání dal Bůh synům lidským, aby se jím bědovali.)
14Tenho visto todas as obras que se fazem debaixo do sol; e eis que tudo é vaidade e um correr atrás do vento.
14Viděl jsem všecky skutky, dějící se pod sluncem, a aj, všecko jest marnost a trápení ducha.
15O que é torto não pode ser endireitado; e o que falta não pode ser contado.
15Což křivého jest, nemůže se zpřímiti, a nedostatkové nemohou sečteni býti.
16Eu disse a mim mesmo: “Eis que obtive para mim grande sabedoria, superando todos os que estiveram antes de mim em Jerusalém. Sim, o meu coração teve grande experiência de sabedoria e conhecimento.”
16Protož tak jsem myslil v srdci svém, řka: Aj, já zvelebil jsem a rozšířil moudrost nade všecky, kteříž byli přede mnou v Jeruzalémě, a srdce mé dosáhlo množství moudrosti a umění.
17Apliquei o meu coração a conhecer a sabedoria, e a conhecer a loucura e a insensatez. Percebi que isso também era um correr atrás do vento.
17I přiložil jsem mysl svou, abych poznal moudrost a umění, nemoudrost i bláznovství, ale shledal jsem, že i to jest trápení ducha.
18Pois em muita sabedoria há muito desgosto; e quem aumenta o conhecimento, aumenta a tristeza.
18Nebo kde jest mnoho moudrosti, tu mnoho hněvu; a kdož rozmnožuje umění, rozmnožuje bolest.
Tip: use the ← and → keys to turn chapters.