Deuteronômio 1
Bíblia Portuguesa Mundial (Brazilian Portuguese)
Kralice Bible (1613)
1Estas são as palavras que Moisés falou a todo o Israel do outro lado do Jordão, no deserto, na Arabá, defronte de Sufe, entre Parã, Tofel, Labã, Hazerote e Di-Zaabe.
1Tato jsou slova, kteráž mluvil Mojžíš ke všemu lidu Izraelskému před Jordánem na poušti, na rovinách proti moři Rudému, mezi Fáran a Tofel a Lában a Hazerot a Dizahab.
2São onze dias de jornada desde Horebe, pelo caminho do monte Seir, até Cades-Barneia.
2Jedenácte dní cesty jest od Oréb přes hory Seir až do Kádesbarne.
3No quadragésimo ano, no décimo primeiro mês, no primeiro dia do mês, Moisés falou aos filhos de Israel, de acordo com tudo o que o SENHOR lhe havia ordenado para eles,
3Stalo se pak čtyřidcátého léta, jedenáctého měsíce, v první den téhož měsíce, že mluvil Mojžíš synům Izraelským všecky věci, kteréž jemu byl přikázal Hospodin oznámiti jim,
4depois de ter derrotado Seom, rei dos amorreus, que habitava em Hesbom, e Ogue, rei de Basã, que habitava em Astarote, em Edrei.
4Kdyžto již byl zabil Seona, krále Amorejského, kterýž bydlil v Ezebon, a Oga, krále Bázan, kterýž bydlil v Astarot, zabil v Edrei.
5Do outro lado do Jordão, na terra de Moabe, Moisés começou a explicar esta lei, dizendo:
5Před Jordánem, v zemi Moábské, počal Mojžíš vysvětlovati zákona tohoto, řka:
6“O SENHOR, nosso Deus, falou conosco em Horebe, dizendo: 'Vocês já ficaram tempo suficiente neste monte.
6Hospodin Bůh náš mluvil k nám na Orébě, řka: Dosti jste již na hoře této bydlili.
7Voltem-se, sigam a sua jornada e vão para a região montanhosa dos amorreus e para todos os lugares vizinhos: na Arabá, na região montanhosa, na baixada, no Sul, à beira-mar, na terra dos cananeus e no Líbano, até o grande rio, o rio Eufrates.
7Obraťte se, táhněte a jděte k hoře Amorejských, na všecko vůkolí její, buď na roviny, na hory, na údolí, na poledne, i na břehy mořské, k zemi Kananejské a k Libánu, až k řece veliké, k řece Eufrates.
8Eis que coloquei a terra diante de vocês. Entrem e tomem posse da terra que o SENHOR jurou dar aos seus pais — a Abraão, a Isaque e a Jacó — e à sua descendência depois deles.'”
8Ej, ukázal jsem vám tu zemi; vejdětež do ní, a dědičně vládněte jí, kterouž s přísahou zaslíbil dáti Hospodin otcům vašim, Abrahamovi, Izákovi a Jákobovi, i semeni jejich po nich.
9Eu falei com vocês naquele tempo, dizendo: “Não posso carregar vocês sozinho.
9A mluvil jsem k vám toho času, řka: Nemohuť sám nésti vás.
10O SENHOR, seu Deus, os multiplicou, e eis que hoje vocês são como as estrelas do céu em multidão.
10Hospodin Bůh váš rozmnožil vás, a hle, rozmnoženi jste dnes jako hvězdy nebeské.
11Que o SENHOR, o Deus dos seus pais, os multiplique mil vezes mais do que são agora e os abençoe, como lhes prometeu!
11(Hospodin Bůh otců vašich rozmnožiž vás nad to, jakž jste nyní, tisíckrát více, a požehnej vám, jakož jest mluvil vám.)
12Como posso eu sozinho suportar os seus problemas, os seus fardos e as suas contendas?
12Kterak bych nesl sám práci vaši, břímě vaše a nesnáze vaše?
13Escolham homens sábios, de entendimento e respeitados entre as suas tribos, e eu os colocarei como chefes sobre vocês.”
13Vydejte z sebe muže moudré a opatrné, a zkušené z pokolení svých, abych je vám představil.
14Vocês me responderam e disseram: “O que você disse é bom que se faça.”
14I odpověděli jste mi a řekli jste: Dobráť jest ta věc, kterouž jsi učiniti rozkázal.
15Então peguei os chefes das suas tribos, homens sábios e respeitados, e os coloquei como chefes sobre vocês: chefes de milhares, chefes de centenas, chefes de cinquenta, chefes de dezenas e oficiais, de acordo com as suas tribos.
15Vzav tedy přední z pokolení vašich, muže moudré a zkušené, ustanovil jsem je knížaty nad vámi, hejtmany nad tisíci, setníky, padesátníky, desátníky a správce v pokoleních vašich.
16Ordenei aos seus juízes naquele tempo, dizendo: “Ouçam as causas entre os seus irmãos e julguem com justiça entre um homem e seu irmão, e o estrangeiro que vive com ele.
16Přikázal jsem také soudcům vašim toho času, řka: Vyslýchejte pře mezi bratřími svými, a suďte spravedlivě mezi mužem a bratrem jeho, i mezi příchozím jeho.
17Vocês não farão acepção de pessoas no julgamento; ouvirão tanto o pequeno quanto o grande. Não terão medo do rosto do homem, pois o julgamento é de Deus. A causa que for difícil demais para vocês, tragam a mim, e eu a ouvirei.”
17Nebudete přijímati osoby v soudu; jakž malého tak i velikého slyšeti budete, nebudete se báti žádného, nebo Boží soud jest. Jestliže byste pak měli jakou věc nesnadnou, vznesete na mne, a vyslyším ji.
18Naquele tempo, eu lhes ordenei todas as coisas que deveriam fazer.
18Přikázal jsem vám, pravím, toho času všecko, co byste činiti měli.
19Partimos de Horebe e passamos por todo aquele grande e terrível deserto que vocês viram, pelo caminho da região montanhosa dos amorreus, como o SENHOR, nosso Deus, nos ordenou; e chegamos a Cades-Barneia.
19Potom pak hnuvše se z Oréb, přešli jsme všecku poušť tuto velikou a hroznou, kterouž jste viděli, jdouce cestou k hoře Amorejských, jakož nám byl přikázal Hospodin Bůh náš, a přišli jsme až do Kádesbarne.
20Eu lhes disse: “Vocês chegaram à região montanhosa dos amorreus, que o SENHOR, nosso Deus, nos dá.
20I řekl jsem vám: Přišli jste až k hoře Amorejské, kterouž Hospodin Bůh náš dává nám.
21Eis que o SENHOR, seu Deus, colocou a terra diante de vocês. Subam e tomem posse, como o SENHOR, o Deus dos seus pais, lhes falou. Não tenham medo, nem desanimem.”
21Ej, dal Hospodin Bůh tvůj tu zemi tobě; vstupiž a vládni jí, jakož řekl Hospodin Bůh otců tvých tobě; neboj se, aniž se strachuj.
22Todos vocês se aproximaram de mim e disseram: “Vamos enviar homens adiante de nós, para que espiem a terra para nós e nos tragam notícias do caminho pelo qual devemos subir e das cidades às quais chegaremos.”
22Vy pak všickni přistoupili jste ke mně a řekli jste: Pošleme muže před sebou, kteříž by nám shlédli zemi, a oznámili by nám něco o cestě, kterouž bychom vstoupiti měli, i města, do nichž bychom přijíti měli.
23A ideia me pareceu muito boa. Escolhi doze dos seus homens, um homem de cada tribo.
23Kterážto řeč líbila se mně, a vzal jsem z vás dvanácte mužů, jednoho muže z každého pokolení.
24Eles partiram, subiram à região montanhosa, chegaram ao vale de Escol e o espiaram.
24A oni obrátivše se a vstoupivše na horu, přišli až k údolí Eškol a shlédli zemi.
25Pegaram com as mãos alguns dos frutos da terra e os trouxeram até nós; também nos trouxeram um relatório, dizendo: “É uma boa terra que o SENHOR, nosso Deus, nos dá.”
25Nabrali také s sebou ovoce země té, a přinesli nám, a oznámili nám o těch věcech, řkouce: Dobráť jest země, kterouž Hospodin Bůh náš dává nám.
26Contudo, vocês não quiseram subir, mas se rebelaram contra a ordem do SENHOR, seu Deus.
26A však jste nechtěli jíti, ale odpírali jste řeči Hospodina Boha svého.
27Vocês murmuraram em suas tendas e disseram: “Porque o SENHOR nos odeia, ele nos tirou da terra do Egito, para nos entregar nas mãos dos amorreus e nos destruir.
27A reptali jste v staních svých, řkouce: Proto že nás v nenávisti měl Hospodin, vyvedl nás z země Egyptské, aby nás vydal v ruce Amorejského, a zahladil nás.
28Para onde estamos subindo? Nossos irmãos fizeram o nosso coração derreter, dizendo: 'O povo é maior e mais alto do que nós. As cidades são grandes e fortificadas até o céu. Além disso, vimos os filhos dos anaquins lá!'”
28Kam bychom šli? Bratří naši zstrašili srdce naše, pravíce: Lid ten jest větší a vyšší nežli my, města veliká a hrazená až k nebi, ano i syny Enakovy tam jsme viděli.
29Então eu lhes disse: “Não fiquem aterrorizados. Não tenham medo deles.
29I řekl jsem vám: Nebojte se, ani se strachujte jich.
30O SENHOR, seu Deus, que vai adiante de vocês, lutará por vocês, de acordo com tudo o que ele fez por vocês no Egito diante dos seus olhos,
30Hospodin Bůh váš, kterýž jde před vámi, onť bojovati bude za vás rovně tak, jakž učinil s vámi v Egyptě, před očima vašima.
31e no deserto, onde vocês viram como o SENHOR, seu Deus, os carregou, como um homem carrega o seu filho, por todo o caminho que percorreram, até chegarem a este lugar.”
31Ano i na poušti viděl jsi, kterak nesl tebe Hospodin Bůh tvůj, jako nosí člověk syna svého, a to po vší cestě, kterouž jste šli, až jste přišli na toto místo.
32Apesar disso, vocês não creram no SENHOR, seu Deus,
32A ani tak uvěřili jste Hospodinu Bohu svému,
33que ia adiante de vocês no caminho, para procurar um lugar onde pudessem armar as suas tendas: no fogo de noite, para lhes mostrar o caminho pelo qual deveriam seguir, e na nuvem de dia.
33Kterýž k vyhledání vám místa, na kterémž byste se klásti měli, v noci předcházel vás cestou v ohni, aby vám ukázal cestu, kterouž byste měli jíti, a v oblace ve dne.
34O SENHOR ouviu a voz das suas palavras, irou-se e jurou, dizendo:
34Uslyšel pak Hospodin hlas řečí vašich, a rozhněval se, a přisáhl, řka:
35“Certamente nenhum destes homens desta geração má verá a boa terra que jurei dar aos seus pais,
35Jistě že nižádný z lidí těchto pokolení zlého neuzří země té dobré, kterouž jsem s přísahou zaslíbil dáti otcům vašim,
36exceto Calebe, filho de Jefoné. Ele a verá. Darei a ele e aos seus filhos a terra em que ele pisou, porque ele seguiu o SENHOR de todo o coração.”
36Kromě Kálefa, syna Jefonova; tenť ji uzří, a jemu dám zemi, po níž chodil, i synům jeho, proto že cele následoval Hospodina.
37O SENHOR também se irou contra mim por causa de vocês, dizendo: “Você também não entrará lá.
37Ano i na mne rozhněval se Hospodin příčinou vaší, řka: Také ani ty nevejdeš tam.
38Josué, filho de Num, que está diante de você, entrará lá. Encoraje-o, pois ele fará com que Israel a herde.
38Jozue, syn Nun, kterýž stojí před tebou, onť vejde tam, jeho posilň, nebo on rozdělí ji losem Izraelovi.
39Além disso, os seus pequeninos, que vocês disseram que seriam capturados ou mortos, os seus filhos, que hoje não têm conhecimento do bem ou do mal, entrarão lá. Eu a darei a eles, e eles tomarão posse dela.
39A dítky vaše, o kterýchž jste pravili, že v loupež budou, a synové vaši, kteříž ještě neznají dobrého ani zlého, oni vejdou do ní, a jim dám ji; oni dědičně ji obdrží.
40Mas quanto a vocês, voltem-se e sigam a sua jornada para o deserto, pelo caminho do Mar Vermelho.”
40Vy pak obrátíce se, jděte na poušť cestou k moři Rudému.
41Então vocês responderam e me disseram: “Pecamos contra o SENHOR. Nós subiremos e lutaremos, de acordo com tudo o que o SENHOR, nosso Deus, nos ordenou.” Cada um de vocês pegou as suas armas de guerra e se atreveram a subir à região montanhosa.
41A odpověděvše, řekli jste ke mně: Zhřešiliť jsme Hospodinu. My vstoupíme a budeme bojovati podlé toho všeho, jakž rozkázal nám Hospodin Bůh náš. A vzavše všickni odění svá válečná na sebe, hotovi jste byli vstoupiti na horu.
42O SENHOR me disse: “Diga-lhes: 'Não subam e não lutem; pois eu não estou no meio de vocês, para que não sejam derrotados diante dos seus inimigos.'”
42Hospodin pak řekl mi: Rci jim: Nevstupujte a nebojujte, neboť nejsem u prostřed vás, abyste nebyli poraženi před nepřátely svými.
43Assim eu lhes falei, e vocês não ouviram; mas se rebelaram contra a ordem do SENHOR, foram presunçosos e subiram à região montanhosa.
43A když jsem vám to mluvil, neuposlechli jste, nýbrž odporni jste byli řeči Hospodinově, a všetečně vstoupili jste na horu.
44Os amorreus, que habitavam naquela região montanhosa, saíram contra vocês e os perseguiram como fazem as abelhas, e os derrotaram em Seir, até Horma.
44Tedy vytáhl Amorejský, kterýž bydlil na té hoře, proti vám, a honili vás, jako činívají včely, a potřeli vás na hoře Seir až do Horma.
45Vocês voltaram e choraram perante o SENHOR, mas o SENHOR não ouviu a voz de vocês, nem lhes deu ouvidos.
45A navrátivše se, plakali jste před Hospodinem, ale neuslyšel Hospodin hlasu vašeho, a uší svých nenaklonil k vám.
46Por isso vocês permaneceram em Cades por muitos dias, conforme os dias que lá ficaram.
46I zůstali jste v Kádes za mnohé dny, podlé počtu dnů, v nichž jste tam byli.
Tip: use the ← and → keys to turn chapters.