Rute 1
Bíblia Portuguesa Mundial (Brazilian Portuguese)
Kralice Bible (1613)
1Nos dias em que os juízes julgavam, houve uma fome na terra. Um certo homem de Belém de Judá foi viver nas terras de Moabe com a sua mulher e os seus dois filhos.
1Stalo se pak za času soudců, že byl hlad v zemi. I odšel člověk z Betléma Judova, a bydlil pohostinu v krajině Moábské s manželkou svou a se dvěma syny svými.
2O nome do homem era Elimeleque, e o nome da sua mulher era Noemi. Os nomes de seus dois filhos eram Malom e Quiliom, efrateus de Belém de Judá. Eles chegaram às terras de Moabe e ali viveram.
2Jméno pak muže toho Elimelech, a jméno ženy jeho Noémi, jméno také dvou synů jeho Mahalon a Chelion, Efratejští z Betléma Judova; a přišedše do krajiny Moábské, bydlili tam.
3Elimeleque, marido de Noemi, morreu; e ela ficou com os seus dois filhos.
3Umřel pak Elimelech, muž Noémi; i pozůstala ona s oběma syny svými.
4Eles tomaram para si mulheres moabitas. O nome de uma era Orfa, e o nome da outra era Rute. Eles viveram ali cerca de dez anos.
4Kteříž pojali sobě ženy Moábské; jméno jedné bylo Orfa a jméno druhé Rut. I bydlili tam téměř deset let.
5Malom e Quiliom também morreram, e a mulher ficou sem os seus dois filhos e sem o seu marido.
5Umřeli také oni oba dva, Mahalon i Chelion, a zůstala žena ta po dvou synech svých a manželu svém.
6Então ela se levantou com as suas noras, para voltar das terras de Moabe; pois ela tinha ouvido nas terras de Moabe como o SENHOR havia visitado o seu povo, dando-lhes pão.
6Tedy vstavši ona s nevěstami svými, navracela se z krajiny Moábské; nebo slyšela v krajině Moábské, že Hospodin navštívil lid svůj, dav jemu chléb.
7Ela partiu do lugar onde estava, e as suas duas noras com ela. Elas seguiram pelo caminho de volta para a terra de Judá.
7Vyšedši tedy z místa, na němž bydlila, a obě nevěsty její s ní, daly se na cestu, aby se navrátily do země Judské.
8Noemi disse às suas duas noras: “Vão, volte cada uma para a casa da sua mãe. Que o SENHOR as trate com bondade, assim como vocês trataram os falecidos e a mim.
8Řekla pak Noémi oběma nevěstám svým: Jděte, navraťte se jedna každá do domu matky své. Učiniž Hospodin s vámi milosrdenství, jakož jste i vy činili s mrtvými syny mými i se mnou.
9Que o SENHOR lhes conceda que encontrem descanso, cada uma na casa de seu marido.” Então ela as beijou, e elas levantaram as suas vozes e choraram.
9Dejž vám Hospodin, abyste nalezly odpočinutí, jedna každá v domě muže svého. I políbila jich, ony pak pozdvihše hlasu svého, plakaly.
10E disseram a ela: “Não, nós voltaremos com você para o seu povo.”
10A řekly jí: Obrátíme se raději s tebou k lidu tvému.
11Noemi respondeu: “Voltem, minhas filhas. Por que vocês querem ir comigo? Por acaso ainda tenho filhos no meu ventre, para que sejam seus maridos?
11I řekla Noémi: Navraťte se, dcerky mé. Proč chcete jíti se mnou? Zdaliž ještě budu míti syny, aby byli vaši muži?
12Voltem, minhas filhas, sigam o seu caminho; pois estou velha demais para ter marido. Se eu dissesse: ‘Tenho esperança’, ou se eu ainda tivesse um marido esta noite, e também desse à luz filhos,
12Navraťte se, dcerky mé, a odejděte, neboť jsem již stará k vdání; nýbrž bych i řekla, že mám naději, bych i noci této se vdala a syny zrodila,
13vocês os esperariam até que crescessem? Vocês deixariam de se casar por causa deles? Não, minhas filhas, pois me amargura muito por causa de vocês que a mão do SENHOR tenha se voltado contra mim.”
13Zdaž byste na ně čekaly, až by dorostli? Zdaliž tou příčinou meškati se budete, abyste se neměly vdáti? Ne tak, mé dcerky, nebo mé trápení větší jest nežli vaše, proto že ruka Hospodinova jest proti mně.
14Elas levantaram as suas vozes e choraram novamente; então Orfa beijou a sua sogra, mas Rute apegou-se a ela.
14Ony pak pozdvihše hlasu, opět plakaly. A Orfa políbivši svegruši svou, odešla, Rut pak přídržela se jí.
15Ela disse: “Eis que a sua cunhada voltou para o seu povo e para o seu deus. Siga a sua cunhada.”
15Kteréžto řekla Noémi: Aj, přítelkyně tvá navrátila se k lidu svému a k bohům svým, navratiž se také za ní.
16Rute respondeu: “Não me insista para deixá-la, nem para que eu pare de segui-la, pois aonde quer que você for, eu irei; e onde quer que você ficar, eu ficarei. O seu povo será o meu povo, e o seu Deus o meu Deus.
16Ale Rut řekla: Nenuť mne, abych tě opustiti a od tebe odjíti měla. Nebo kamž se koli obrátíš, půjdu, a kdekoli bydliti budeš, i já bydliti budu; lid tvůj lid můj, a Bůh tvůj Bůh můj.
17Onde você morrer, eu morrerei, e ali serei sepultada. Que o SENHOR me castigue com severidade, se qualquer outra coisa que não a morte separar você e mim.”
17Kdekoli umřeš, umru, a tu pochována budu. Toto mi učiň Hospodin, a toto přidej, že toliko smrt rozdělí mne s tebou.
18Quando Noemi viu que ela estava decidida a ir com ela, parou de insistir.
18Tedy viduci, že se na tom ustavila, aby šla s ní, přestala k ní mluviti.
19Assim, as duas caminharam até chegarem a Belém. Quando chegaram a Belém, toda a cidade se comoveu por causa delas, e as mulheres perguntavam: “É esta Noemi?”
19I šly obě dvě spolu, až přišly k Betlému. I stalo se, že když přišly do Betléma, roznesla se pověst o nich po všem městě, a pravili: To-li jest ta Noémi?
20Ela lhes respondeu: “Não me chamem de Noemi. Chamem-me de Mara, pois o Todo-Poderoso me tratou com muita amargura.
20Jimž ona řekla: Nenazývejte mne Noémi, říkejte mi Mara; nebo hořkostí velikou naplnil mne Všemohoucí.
21Eu parti cheia, e o SENHOR me trouxe de volta vazia. Por que me chamam de Noemi, já que o SENHOR testemunhou contra mim, e o Todo-Poderoso me afligiu?”
21Vyšla jsem plná, teď pak prázdnou mne zase Hospodin přivedl. Pročež tedy nazýváte mne Noémi, poněvadž mne Hospodin ssoužil, a Všemohoucí mne znuzil?
22Assim Noemi voltou, e com ela Rute, a moabita, a sua nora, que voltou das terras de Moabe. Elas chegaram a Belém no início da colheita da cevada.
22A navrátila se Noémi s Rut Moábskou, nevěstou svou; navrátila se pak z krajiny Moábské. I přišly do Betléma, když počínali žíti ječmene.
Tip: use the ← and → keys to turn chapters.